Vázaná kniha Globální dějiny a postliberální společnost, která čítá 812 stran, obsahuje autorův pohled na současnou krizi „liberální demokracie“, která již společnosti posloužila k prosazení lidské svobody. Nyní však ztratila původního nepřítele a dostala se do extrému, kdy chce společnost „osvobodit“ i od základních hodnot.
„Ukázalo se, že tato ideologie, která bojuje za neustálé rozšiřování lidské svobody a za odstraňování všech omezení, která brání v realizaci lidského potenciálu, se do průmyslového věku hodí,“ vysvětluje autor knihy profesor Ivo Budil, český antropolog, vysokoškolský pedagog a spisovatel, a dodává, že od posledních desetiletí dvacátého století došlo ke zvratu.
„Tento liberalismus nás začíná osvobozovat od toho, co je základní podstatnou složkou lidské osobnosti,“ říká profesor antropologie. „Najednou se přichází s tím, že odstranit ty institucionální omezení nestačí“ a liberalisté pokračují v osvobozování a upozorňují, že tu jsou „další struktury, od kterých se musíme osvobodit“.
Liberální ideologie si tedy vybrala nový cíl, samotnou společnost a její tradiční uspořádání, a dala si za úkol „osvobodit“ člověka od tradic a tradičních hodnot.
Role muže a ženy ve společnosti jako otce a matky, omezení jazyka a rozumu „musejí být překonány“. „Proč se mám řídit rozumem, disciplínou, logikou nebo pohlavím, to je represe, to je fašismus,“ takto nad tím podle Budila tyto myšlenkové proudy uvažují.
„Jakoby se západní člověk dostal do určité antropologické pasti, protože si vytvořil doktrínu, která z něj udělala nejsvobodnější a nejkreativnější bytost v lidských dějinách, ale momentálně ho začala osvobozovat od něho samotného,“ vysvětluje profesor antropologie.
„Ústí to do nějakého nihilismu a žádná společnost, která má podobnou, takto vyhrocenou ideologii nemůže přežít,“ říká profesor Budil. „Nemá budoucnost a nemůže soupeřit s jinými společnostmi.“
Zákonitě potom podle antropologa „přijde jiná společnost, to se v dějinách děje neustále, která ji nahradí“.
Dle autora knihy má „liberální demokracie za cíl znemožnit lidu, aby se za pomoci zdravého instinktu vzepřel ideologiím, které se snaží zpochybnit racionalistický a humanistický odkaz osvícenství“.
Protikladem liberální demokracie není podle Budila demokracie neliberální, ale „post-liberální, spočívající v překonání krize pozdního liberalismu a v rehabilitaci rozumu, vědy a respektu k lidské přirozenosti“.
Jak navrhuje Budil, konzervatismus by se měl „zbavit své nedůvěry vůči lidu a osvícenství“, protože to „nejsou jeho nepřátelé“.
„Post-liberální konzervativní lidové hnutí využívající potenciál rozumu představuje dosud nevyužitou sílu schopnou otřást a probudit západní civilizaci,“ dodává antropolog.
Knižní anotace
Kniha přibližuje v širších historických, politických, kulturních a ekonomických souvislostech globální dějiny Eurasie od poloviny prvního tisíciletí našeho letopočtu po počátek jednadvacátého století.
Od úsvitu středověku až do sklonku raného novověku byly rozsáhlé oblasti rozkládající se od Číny přes Střední Asii po Indii a Středomoří integrovány prostřednictvím orientální globalizace, která soustředila největší světový hospodářský a intelektuální potenciál.
Evropské společnosti se nacházely na periférii této obrovské zóny tvořené množstvím obchodních a politických vazeb. Atlantická globalizace, jež se zrodila v osmnáctém století v prostoru mezi severozápadní Evropou a Severní Amerikou, byla podmíněna vznikem silného merkantilistického státu, vědeckého světonázoru a ideologie liberalismu.
Na přelomu osmnáctého a devatenáctého století atlantická globalizace definitivně zastínila orientální globalizaci a vyústila do západní hegemonie a moderní globální civilizace.
Současná stagnace Západu a opětovný vzestup asijských mocností souvisí s krizí euroamerického racionalismu, scientismu a liberalismu, která může být překonána přehodnocením odkazu liberalismu a vytvořením ideologie postliberalismu.
