Ministerstvo životního prostředí (MŽP) společně s ministerstvem zemědělství zveřejnily včera seznam vhodných míst, kde by v budoucnu mohly vzniknout přečerpávací vodní elektrárny.
Tyto lokality nebudou mít podle MŽP větší dopad na ochranu přírody a krajiny. Jedná se o následující oblasti: Orlík, Slapy, Pastviny, Libochovany, Vinice a Slezská Harfa.
Výstavba elektráren má podle odhadů vyjít na desítky miliard korun a jejich výkon činit 1 222 MW, což je dvojnásobek současného výkonu přečerpávacích vodních elektráren. Na tiskové konferenci u Orlické přehrady to podle ČTK uvedl ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).
„Posoudili jsme lokality z hlediska dopadu na životní prostředí, z pohledu možnosti technické realizace,“ uvedl ministr a dodal, že tento krok ještě neznamená, že elektrárny opravdu vzniknou. Ministerstvo podle něj zatím hledá správný investorský model a zdroje financování.
Seznam míst vychází ze studie ministerstva průmyslu z roku 2010 a zahrnuje i oblasti vybrané ministerstvem životního prostředí a vodohospodáři. Podle Hladíka by tato zařízení měla zanedbatelný dopad na životní prostředí a vznikla by na existujících přehradách, píše ČTK.
V případě elektráren Vinice a Libochovany mohou být investorem státní podniky Povodí Labe a Vltavy, u zbývajících by to mohla být polostátní firma ČEZ, která je provozovatelem dosavadních vodních elektráren. Například výstavba elektrárny Vinice by trvala 14 let a náklady by byly podle dnešních cen 28 miliard korun. Na kolik by vyšly ostatní přečerpávací elektrárny, zástupci ministerstev neuvedli. Podle Hladíka by šlo o desítky miliard korun.
Přečerpávací elektrárny slouží k pokrývání výkyvů ve spotřebě elektrické energie a slouží jako úložiště přebytečné elektřiny na delší dobu. Přečerpávací elektrárnu tvoří dvě nádrže ležící v různých výškách propojené mohutným potrubím. Nádrže slouží jako zásobníky energie a dokáží v případě potřeby dodat elektřinu do sítě během jediné minuty.
Zároveň také slouží jako obří spotřebič elektřiny v době, kdy je jí v rozvodné síti příliš moc. To se stává v našich podmínkách zejména v létě, kdy do sítě nárazově proudí množství elektřiny ze solárních či větrných zdrojů. Voda z dolní nádrže se v takovém případě přečerpává do nádrže horní, což spotřebovává přebytečnou elektřinu.
Když je třeba naopak rychle elektřinu do sítě dodat, voda z horní nádrže se řízeně pustí do dolní nádrže přes turbínu, čímž vzniká elektřina. Množství vyrobené energie však kvůli ztrátám během procesu není stejné, účinnost činí v současnosti 75 %.
Podle Hladíka by Česko výstavbou šesti elektráren posílilo svou energetickou nezávislost i bezpečnost. V dnešní době význam přečerpávacích vodních elektráren stoupá především kvůli integraci obnovitelných zdrojů, které jsou ze své podstaty přerušované a jejich nepředvídatelný výkon je zdrojem výrazných výkyvů v elektrizační soustavě.
V Česku jsou nyní v provozu čtyři přečerpávací vodní elektrárny, a to Dlouhé Stráně, Dalešice, Štěchovice II a Černé jezero. Jejich celkový instalovaný výkon je 1 171,5 MW. V roce 2022 tyto elektrárny na čerpání odebraly 1290,4 GWh a vyrobily 977 GWh, což za rok odpovídá spotřebě asi 333 tisíc průměrných domácností.
