„Je tady trošku chladno,“ posteskla si paní ve 12. řadě v Rudolfinu o přestávce, na což pravím: „Paní, to bude součást atmosféry, jsme přece na koncertu severské hudby!“ A přesto na srdci zahřála.
Pod taktovkou estonského dirigenta Olari Eltse a za účasti věhlasné pianistky Mariann Shirinyanové, původem Arménky, která ale léta působí v Dánsku, Norsku či Německu, prezentoval Symfonický orchestr Českého rozhlasu (SOČR) v pondělí na dalším abonentním večeru severské skladatele společně se světovou premiérou z pera Lukáše Hurníka.
V symfonickém dokumentu ke 100. výročí založení SOČRu nazvaném Radio provedl Hurník posluchače časovou osou od založení instituce po současnost. K tomu si propůjčoval motivy různých dobových skladeb a také české hymny, od Ach synku z dob Masaryka přes postupně skomírající ruské melodie z dob okupace/normalizace až po současnou digitální dobu. Z pásma bicích zazněl i nástroj evokující studený vítr, který měl symbolizovat počátky spojené s rozhlasem a který usadil skladbu mezi následující seveřany.
Prvním z nich byl norský romantik Edvard Grieg a jeho Klavírní koncert a moll, jemuž nasadila korunu již zmíněná Mariann Shirinyanová. Již v první větě potvrdila své kvality, když se její prsty najednou staly motýlími křídly, aby se v vzápětí změnily v padající rampouchy v procítěném napojení na celý orchestr.
Druhou, až meditativní větu, se kterou se mi moc nechtělo loučit, vystřídalo ve vysokém tempu grandiózní finále, ve kterém ale Grieg ještě dal znovu zavzpomínat na něhu.
Publikum ocenilo provedení skladby dlouhým potleskem a část z něj i ovacemi ve stoje, za což Shirinyanová poděkovala a vzkázala, že ji reakce pražského publika zahřála u srdce, a přidala sólové vystoupení.
Poslední skladbou večera byla Sibeliova Pátá symfonie. Byť autor na díle pracoval v dobách ponurých, jsou jeho tři věty protkané pozitivitou a krásnou melodičností jakoby zrcadlící detaily severské přírody i rozlehlost krajiny a svobodu ducha. Prostor předvést se v ní dostaly všechny sekce orchestru.
