Po Mnichovské dohodě, 6. října 1938, byla zastavena mobilizace československých vojsk a během celého října probíhala demobilizace. O hranice okleštěné republiky si rozhodily karty Německo, Polsko a Maďarsko. Slovensko vyhlásilo autonomii.
Proti československé demobilizované armádě stálo více než 27 německých divizí.
Od 4. října 1938 nastoupila zvolená úřednická vláda vedená generálem Syrovým. 5. října abdikoval československý prezident, dr. Edvard Beneš.
V „pohublé“ republice zůstávalo sedm milionů Čechů, 340 tisíc Němců, žili zde Rusíni, Rumuni, Židé a jiné národnostní menšiny. Na hranicích docházelo k několika různým incidentům.
Nechtě prezidentem
Na opuštěné místo na Hradě měl být zvolen nový prezident. Stal se jím proti své vůli. Dr. Emil Hácha se jako právník stal zakladatelem Nejvyššího správního soudu. Měl rozsáhlé právnické zkušenosti, byl soudcem v Haagu a uznávaným českým právníkem.
Nedávno ovdovělý, starý a ne již zdravý muž, který se právě chystal odejít na odpočinek. Tehdejší předseda úřednické vlády, Rudolf Beran, jej přesvědčil, aby zaujal opuštěné místo prezidenta. Tuto, většinou žádoucí, funkci přijal pod nátlakem a 30. 11. 1938 se stal prezidentem.
Někdo to být musel
14. března 1939 ve večerních hodinách byl Hitlerem předvolán prezident Emil Hácha do Berlína. Hitler ho nejprve nechal několik hodin čekat. Unavený, 66-letý muž očekával, že jednání se bude týkat odtržení Slovenska. V jednu hodinu v noci, v budově Říšského sněmu, začalo jednání, které nabíralo spád, jaký Hácha nečekal.
Ve společnosti nacistických pohlavárů čelil dr. Hácha nátlaku z několika stran. Nejprve sdělil, že „vkládá osud českého národa do rukou říšského kancléře“ – to se Hitlerovi zamlouvalo. Vzápětí však Háchovi oznámil, že za pár hodin německá armáda překročí hranice a obsadí zbytek Čech a Moravy.
Otřesený Hácha se snažil získat čas a namítal, že takto rychle nemůže ani informovat vládu, které se zodpovídá. Nakonec Hácha telefonicky hovořil s Prahou a sdělil, jaké má „vůdce“ záměry. Usnesení českého kabinetu znělo, že přijme všechny Hitlerovy požadavky. Tím dalo na srozuměnou, že česká armáda nebude klást žádný odpor německé armádě.
Hitler předložil Háchovi k podpisu memorandum, ve kterém stálo, že „v rámci uklidnění odevzdává s plnou důvěrou osudy českého národa a země do rukou vůdce Německé říše“.
Když si Hácha přečetl znění memoranda, tento dokument odmítl podepsat. Nato čelil Hitlerovu řvaní, protože mu zkřížil jeho sebejisté plány.
Z tohoto nátlaku přišel na českého prezidenta infarkt. Nacisté se vyděsili, že český prezident zemře. Zavolali proto Hitlerova osobního lékaře, který Háchovi podal posilující injekci.
Oslabený muž se znovu postavil na odpor proti podpisu memoranda. Tehdy k němu přistoupil Hermann Göring, zakladatel gestapa, a „domlouval“ mu, „zda by mu nebylo líto, kdyby nechal vybombardovat krásnou a historickou Prahu“. Hácha poznal, že Göringovy vyhrůžky nejsou plané.
Přítomní nacisté byli v početní převaze a navíc jej všichni převyšovali svým vzrůstem, což bylo kromě toho, že čelil řvaní a vyhrůžkám, další Háchovou nevýhodou.
Nátlak trval celou noc. V časných ranních hodinách Hitler dosáhl svého a Hácha osudné memorandum podepsal.
Z Berlína se vracel vlakem již ne jako prezident České republiky, ale jako prezident Protektorátu Čechy a Morava.
Záštita odboje a studentů
Zpočátku se mu dařilo, za cenu malých ústupků, ochránit protinacistický odboj nebo osvobodit české studenty uvězněné v koncentračních táborech. Avšak po nástupu Reinharda Heydricha do funkce říšského protektora zůstával prezident bezmocný a zlomený.
Další roky mu bylo souzeno pít kalich hořkosti až do dna. Trpkého dna bylo dosaženo po osvobození Československa Rudou armádou, kdy byl dr. Hácha zatčen a uvězněn jako zrádce a kolaborant.
Jako „oběť národu“ si vytrpěl sedm let nevděčného údělu, aby pak byl souzen a zemřel ve vězení na Pankráci. Jeho hrob zůstal beze jména až do roku 1989. Dalších více než 40 let byl dr. Hácha zatracován komunistickou propagandou.
V dějinách náleží přední místa hrdinům. V lidských očích bývá hrdinou ten, kdo něco vybojuje, získá území nebo pozici, někoho zachrání apod.
Jak se však dívat na lidi, kteří se ocitli v nevýhodě, ze které neutekli a kteří statečně čelili urážkám a hanobení až do smrti? A ještě i poté…?
