Po cestě do New Yorku, která jim otevřela oči, se manželé z Virginie s osmi dětmi rozhodli zavést ve svém domě nový nápad: pokoj bez technologií, který jejich děti povzbudí, aby si povídaly, hrály a užívaly si čas bez obrazovek.
Čtyřicetiletý softwarový manažer Ben Collins a jeho čtyřicetiletá manželka Adele Collinsová, která je v domácnosti, mají sedm dcer a jednoho syna ve věku od 16 let do pěti měsíců.
Inspirace z Yale Clubu
Před lety měla rodina Collinsových možnost navštívit se svými přáteli Yale Club.
„Když jsme vešli dovnitř, připadali jsme si, jako bychom vstoupili do minulé éry. Platí tu pravidla oblékání, takže každý musí mít sako nebo sukni. A přísná pravidla ohledně používání technologií, takže nikdo nepoužívá telefon,“ řekla paní Collinsová deníku Epoch Times. „Ale když jsme se rozhlédli kolem, zjistili jsme, že je tam skvělá atmosféra; lidé si povídají, hrají hry, popíjejí.“
Působilo to jako velký kontrast k tomu, co by normálně očekávali na veřejném místě, kde jsou všichni většinou přilepení ke svým telefonům.
Toho léta si rodina, která se přestěhovala z Kalifornie do Virginie, dala za cíl vytvořit místnost, kde by si přednostně povídali, hráli hry, četli si a podobně. A tak vznikla studovna rodiny Collinsových zbavená veškerých technologií.
Ve studovně nejsou žádné televizory ani počítače, ani telefony, iPady či notebooky. Místo toho je zde „vždy někdo, kdo čte knihu, hraje na klavír, hraje hru nebo čte noviny“. V zimě je to útulný prostor s hučícím krbem. V sobotu ráno se pak ve studovně vždy někdo „schová“ před povinnostmi a schoulí se u dobré knihy.
„Pravděpodobnost, že děti budou stavět pevnosti nebo se zúčastní zdravé debaty o filozofii, je stejná. Máme rodinnou kulturu diskuzí na různá témata,“ říká paní Collinsová. „Je to také místo, kde se scházíme k rodinným modlitbám. Je to místo, kde Ben večer kouří dýmku a kde se často scházejí naši přátelé. Nedávno jsme do místnosti přidali gramofon, takže už to asi není úplně bez techniky!“
Silná rodinná kultura
Díky této zóně se jim podařilo vybudovat „silnou rodinnou kulturu“. Děti vyrůstají v prostředí, kde jsou povzbuzovány ke společnému čtení, hrám a debatám. Zároveň se mohou kreativně projevovat tím, že vymýšlejí vlastní scénky a hry, stejně jako to dělali jejich rodiče, když vyrůstali.
Překvapivě to vypadá, že se prohřešují jen rodiče, kteří jsou občas přistiženi při používání telefonu v zóně bez techniky.
„My jsme také těmi, kdo často vyhledáváme klidné místo pro práci, a ‚studovna‘ je jednou z těch místností v domě, která má zavírací dveře,“ řekla paní Collinsová.
Jednou z výzev pro manžele Collinsovy bylo používání počítačů pro školní výuku jejich dětí.
„Rozhodli jsme se, že až do střední školy nebudou mít naše děti přístup k počítači, na kterém by mohly denně psát domácí úkoly,“ řekla paní Collinsová. „Informovali jsme o tom jejich školy. … Učitelé a vedoucí pracovníci nás svou vstřícností a ochotou mile překvapili!“
Paní Collinsová vede na Instagramu účet @simplelifemusings, kde sdílí své myšlenky o rodičovství a rodinném životě. Rodina Collinsových v domácnosti značně omezila přístup k sociálním sítím, a to i pro rodiče. Děti dostanou chytrý telefon až po získání řidičského průkazu. Což znamená, že v současné době má telefon pouze jejich nejstarší dítě.
Společnost posedlá „bezpečím“
„Důležité je, aby se naše děti vyhýbaly sociálním médiím. Existuje spousta studií, které ukazují, jak škodlivé jsou chytré telefony a sociální média pro naše děti,“ řekla paní Collinsová. „To, že naše děti nemají telefony, jim umožnilo být prostě dětmi. Mají prostor trávit čas s kamarády, chodit do města na oběd, chodit na výlety nebo péct sušenky.“
Paní Collinsová se domnívá, že jsme jako společnost posedlí „bezpečím“ a snažíme se být obzvláště opatrní při venkovních aktivitách, jako je lezení na strom nebo hraní si v potoce.
„Ale rodiče dají každému dítěti chytrý telefon, který je vlastně největším zdrojem nebezpečí, zejména pokud jde o možnost, že děti a dospívající budou kontaktovat draví dospělí prostřednictvím sociálních médií,“ říká paní Collinsová. „Vše je obráceně.“
Vytvoření vlastní zóny bez techniky není otázka prostoru
Všem dalším rodinám, které si chtějí vytvořit vlastní zónu bez techniky, ale nemohou jí věnovat celou místnost, paní Collinsová vzkazuje, že to není otázka prostoru.
„Můžete začít tím, že řeknete, že vaše jídelna je bez technologií, takže u stolu nebudou žádné telefony,“ řekla. „Nebo můžete dát ke vchodovým dveřím košík a nechat členy rodiny, aby do něj při vstupu do domu položili telefony. Pokud máte v obývacím pokoji televizi, můžete ji buď zakrýt, umístit do skříňky s dvířky, nebo přejít na „rámovou“ televizi, která zobrazuje umění, když se nepoužívá.“
Díky tomu, že manželé Collinsovi dávají přednost tradičním aktivitám před používáním technologií, kvalita vztahů jejich dětí „vzkvétá“, protože spolu tráví čas „v reálném životě, a ne prostřednictvím sociálních médií“. A zdá se, že jejich společný experiment přetrvá.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
