Masivní nárůst transgenderu je problematika, kterou se v úterý na půdě dolní komory Parlamentu ČR zabývali odborníci z praxe i lidé s vlastní zkušeností se změnou pohlaví.
Konferenci s názvem „Ztráta identity?!“ zaštítila MUDr. Romana Bělohlávková (KDU-ČSL), poslankyně a předsedkyně Podvýboru pro veřejné zdravotnictví, epidemiologii a prevenci PSP ČR.
Na tiskové konferenci, která předcházela samotné konferenci, uvedla, že „téma je možná vážnější, než si mnoho lidí v tuto chvíli uvědomuje, protože v posledních letech se objevil brutální nárůst psychických nemocí, včetně genderové dysforie“. Dodala, že za tu dobu, co se přes 30 let věnuje medicíně, se dosud nesetkala s diagnózou, která by se tak prudce rozmohla.
Prozradila také, že ne všichni odborníci přijali prosbu a žádost o účast na konferenci kvůli strachu z nátlaku aktivistických skupin. Zvát měla také zástupce ministerstva školství a tělovýchovy, avšak nikdo se nedostavil.
„Musíme nechat mluvit odborníky a ty, kteří mají zkušenost. Nesmí mluvit politici, jinak nenajdeme řešení,“ sdělila Bělohlávková na tiskovce a později na konferenci dodala, že zákonodárci by měli nejdříve znát realitu a nenaskakovat na palcové titulky v médiích.
Poznamenala také, že „puberta nikdy nebyla snadným obdobím v lidském životě“, ale dnešní generace to má stokrát těžší. Naznačila, že se na tom značně podepisují technologie, které jsou sice „dobrý sluha, ale zlý pán“. Dětem dle ní „chybí zkušenosti, nadhled a odstup, což jim může zničit život“.
Komentovala také, že z nedávného rozhodnutí Ústavního soudu, kdy už operace nebude podmínkou úřední změny pohlaví, „nemá nikdo ve sněmovně radost“, protože soudem avizovaný požadavek na legislativní úpravu přinese „další kulturní válku“. „Obávám se, že za rok nikdo nebude schopný představit kvalitní legislativu,“ dodala.
Pohled odborníků
Po úvodním slově poslankyně vystoupili v tandemu odborníci z oboru psychologie a psychosomatiky PhDr. Ludmila Trapková a MUDr. Vladislav Chvála, rodinní terapeuti. Prezentovali statistiku ze svých pracovišť v Liberci a v Praze, kdy od roku 2019 i zde začaly skokově narůstat případy rodin s dospívajícími, kteří trpí genderovou dysforií. Potvrdili, že tento problém se týká převážně dospívajících dívek.
Za fenoménem spatřují předčasné nároky moderní doby, sociálních sítí a přesexualizované společnosti. Tělesné projevy puberty přicházejí u dnešních dětí dřív než v minulých generacích a v době, kdy k tomu ještě nejsou psychosociálně zralé. Před mužskými pohledy by se potřebovaly skrývat. „Chlapecký převlek“ je pak logickým projevem ve světě, který je v tomto citlivém období dostatečně nechrání. Za zvláště brutální zasvěcování do ženství pokládají porno.
Rodinní terapeuti Chvála s Trapkovou vycházeli z mnohaletých zkušeností, když svědčili o psychických stavech a vývojových procesech, které mohou touhu po změně pohlaví podporovat. Zdůrazňovali, že znají jedince, kterým tranzice pomohla. Problém vidí v tom, že neexistuje objektivní vyšetření, které by odlišilo vzácnou tzv. pravou transsexualitu od fenoménu dnešních emočně nestabilních adolescentů. Zmínili statistiky, dle nichž během posledních let vzrostl fenomén tranzice v USA o 1 000 %, ve Velké Británii dokonce o 4 000 %.
Většina dětí s genderovou dysforií dle Chvály prožila v rodině velmi špatné rané období – první rok – kdy dítě musí nabýt pocit bezpečí. Jestliže jej nenabude, dluh si nese do další fáze a tak to je i s těmi následujícími. Chvála dále upozornil, že genderová dysforie nevychází z vrozeného, ale z pocitového rozpoložení a že významnou roli hraje tzv. konstrukt, tj. mozek něco vykonstruuje a poté to ověřuje.
Psycholožka upozornila, že je potřeba zvažovat, nakolik mají dospělí vyjít vstříc dětem, když si chtějí změnit pohlaví. Hledání vlastní identity totiž končí až někdy kolem pětadvacátého roku života.
„Žádná ženská ještě nikdy nevychovala chlapa“
„Žádná ženská ještě nikdy nevychovala chlapa. To nejde,“ poukázala později v diskuzi na další faktor, který přispívá k pochybnostem o pohlavní identitě dětí, které vyrůstají bez otce.
Předseda spolku Centrum sportovní medicíny MUDr. Jiří Dostál vzhledem k pracovní cestě zaslal pořadatelům konference předtočené video, na kterém pohovořil o situaci ve svém oboru.
Ve vrcholovém sportu v ČR zatím dle jeho informací žádní trans sportovci nejsou.
Vysvětlil, že mužské a ženské kategorie, které historicky ve sportu vznikly, slouží primárně jako ochrana žen, aby byla zajištěna férovost. Ani případné vytvoření 3. kategorie „transgender“ nemůže dle něj férovost zajistit.
Pokud jde o sportovní asociace, vyzdvihl plaveckou FINA, dle které „trans sportovec“ nesmí vstoupit do období puberty (popř. do 12 let), aby později mohl/a jít do opačné pohlavní kategorie. Mezinárodní olympijský výbor je dle něj v tomto směru alibistický a nechává to na jednotlivých sportovních asociacích.
Na konferenci vystoupila také adiktoložka Mgr. Bc. Božena Havlová, která konkrétně popsala dva případy agresivních trans lidí, kteří pocházejí z problémových rodin se závislostmi, tj. z rizikového prostředí.
Na vlastní kůži
Dále vystoupila Michelle Adlerová ze spolku Pluralis, který sdružuje LGBT lidi, kteří se vymezují vůči LGBTQ+ aktivistům. „Chceme žít ve společností v míru. Odmítáme ten tlak, kteří aktivisté poslední dobou vyvíjejí,“ sdělila na tiskové konferenci Adlerová, která dle svých slov šťastně prošla tranzicí.
Dále na konferenci sdělila, že transsexuálové tady žili v symbióze 30 let, nebyli moc vidět a byli zařazení ve společnosti. S nástupem aktivistů a radikálů se však problematika začala zviditelňovat s cílem měnit okolní společnost. Před rokem proto napsali výzvu „Nemluvte za nás“.
Dále zmínila, že již zmíněné rozhodnutí Ústavního soudu kritizovali lékaři z České společnosti pro sexuální medicínu, když minulý týden konstatovali, že šlo o čistě politické rozhodnutí.
Upozornila, že aktivity jako aktivismus kolem knihy Nevratné poškození, útoky na Rowlingowou či transgender plavkyně Thomasová vedou ve společnosti k vytváření tlaku.
Odmítla také zákon o nenávistných projevech, který nedávno vstoupil v platnost ve Skotsku, který operuje s vágními pojmy a může v důsledku vést i k sedmi letům vězení za to, když se někoho z LGBTQ+ komunity „dotkne“ i pouhé konstatování biologického faktu. Za první dva dny měla policie obdržet 40 000 udání, v důsledku čehož měly jiné zločiny „počkat“.
Za své vystoupení s rozumem a nadhledem, jak jej označila Bělohlávková, sklidila velký potlesk stejně jako Daniel Black, který podstoupil detranzici.
Pohovořil o tom, jak mu aktivisté vyčítali, že tranzice byla jeho chyba, když později litoval. Z jeho pohledu však velký vliv na rozhodování mladých má společenská propagace a při zpětném ohlédnutí i odborníci, které sám navštívil.
Zmínil v tomto směru tzv. bílé aktivisty, což mají být ti, kterých se tranzice přímo netýká, ale „bojují za práva“ trans lidí – vytvářejí tlak, protlačují duhové vlajky ve firmách atd. Tito „trans liberálové“ mají dle něj perfektní PR ve smyslu „buď jsi s námi, nebo proti nám“, což vede k automatickému přijetí transgenderismu společností.
Prozradil také, že nejznámější lékaři z oboru mu říkali, že je v Česku prvním případem detranzice, přičemž on sám zná i jiné, kteří podstoupili detranzici dříve. Míní, že to popírají, protože nechtějí přiznat chybu.
Projev zakončil tím, že nezná jediného spokojeného transsexuála bez psychických nemocí a že psychické poruchy nelze řešit fyzickou změnou. Ilustroval to i na příkladu anorektičky jdoucí na liposukci.
Black spoluzaložil organizaci Based Initiative, která má chránit mladé, a v níž usilují o prosazení minimálního věku alespoň 25 let pro tranzice.
V diskuzi po konferenci pak potvrdil z vlastní zkušenosti, že na jeho rozhodnutí podstoupit tranzici se podepsal vzorec rodinných problémů.
