Hned za prvním mateřským dotekem nás od narození provázejí hračky, které nám rodiče nabízejí, abychom se zabavili. Kormě blízkosti rodičů jsou tu další vjemy, které nás obohacují, svádějí nás, abychom jim věnovali pozornost, vyzkoušeli jejich omak, jejich barvy aby upoutaly naše oči. A někdy je i strkáme do pusy jako ochutnávku reálného života.
Vývoj hraček provází lidstvo od nepaměti. V hlineckém regionálním muzeu můžeme vidět, jaké hračky vyráběli naši předkové svým dětem – potažmo i nám – pro potěšení.
Obrátili jsme se na PhDr. Ilonu Vojancovou, výzkumnou a vývojovou pracovnici z muzea v Hlinsku, abychom jí položili pár otázek o historii hraček pro děti.
Hračky doprovázejí lidstvo od pravěku – víme něco o počátcích hraček pro děti?
Archeologické nálezy dokládají, že hry a hračky provázejí lidstvo minimálně od starověku. Z nálezů pocházejících z Egypta a Řecka se dozvídáme, že hračky a hry provázely děti i dospělé napříč společenskými vrstvami. Antičtí filozofové považovali hry za důležitý výchovný prostředek dospělých i dětí. Ve středověku a renesanci se tato myšlenka ještě dále rozvíjela. Od 18. století můžeme ve vývoji hraček pozorovat jistý promýšlený vývoj. Výroba se snažila zahrnout různé věkové skupiny dětí z odlišných společenských vrstev. K rozmachu hračkářského průmyslu z celosvětového hlediska došlo ve 20. století.
Jak se vyvíjela výroba hraček na Hlinecku – zda lidé vyřezávali doma nebo je soustružili v dílnách či ve fabrice?
Naše Muzeum v přírodě Vysočina prezentuje ve svých expozicích oblast Hlinecka, kde se ve druhé polovině 18. století rozšířila výroba soustružených hraček. Podoba hraček se ustálila do několika typů: panenky, miminka, husaři na koni, koníci, pohybliví kováři, pasoucí se koně nebo zobající slepičky. Povrch hraček byl zdoben barevným nátěrem a detaily (obličej, dekor na oblečení apod.).
Postup barvení hraček byl trochu složitější než dnes: povrch hračky se nejdříve pokryl vrstvou plavené křídy (tím se překryly nějaké nerovnosti) a kaseinového lepidla, následně se vše lehce přebrousilo; pak se nanášely klihové barvy; po jejich zaschnutí se nanesl kalafunový lak (byl levný), který ovšem praskal a ztrácel „průhlednost“. Praskáním laku vznikal na povrchu hračky jakýsi bílý prášek, a tomu se říkalo, že hračky „mouční“. Aby se tomu při cestě k zákazníkovi zabránilo, balily se hračky do hadříků napuštěných nějakým olejem (třeba lněným). …Myslím si, že barvy z dnešního pohledu ekologické nebyly.
Hračky se vyráběly podomácku, zejména v lokalitách Dědová, Hlinsko, Krouna, Svobodné Hamry nebo Trhová Kamenice. Vrchol zájmu o tyto hračky, které se nazývají Hlinecké nebo Krounské, spadá do přelomu 19. a 20. století. V té době se prodávaly na různých místech tehdejší monarchie. Z archivních dokladů víme, že se zabalené hračky vozily na trakařích třeba do Vídně. Na počátku 20. století zájem o dřevěné hračky ochladl. Dnes jsou na Hlinecku dva výrobci, kteří tyto hračky tvoří. Většinou o ně mají zájem již jen sběratelé.
Jakou výchovnou nebo zábavnou roli dokázaly hračky splnit dětem?
Jan Amos Komenský ve svých pedagogických spisech zmiňuje důležitost hry pro rozvoj dětí. Hra je pro děti zábavou i zaměstnáním. Zkrátka je hlavní činností naplňující dny dětství. Děti v minulosti, podobně jako dnes, hrou napodobovaly činnosti dospělých: vaření, péči o malé děti, práci v hospodářství… Pomocí hry získávaly i různé sociální a společenské návyky. V prostředí vesnických dětí byly široce zastoupeny i hry kolektivní odehrávající se venku. Vesnické děti ke svým hrám využívaly volnou přírodu a každou chvilku při plnění každodenních povinností.
Známé jsou tak především hry, které děti hrály „na pastvě“ – při pasení svěřeného dobytka a jiných hospodářských zvířat. Rozeznáváme hry chlapecké, dívčí a společné. Jako hračky jim často posloužily i obyčejné věci: polínka, kamínky, klacíky, hadříky, pecky, provázky. Jestlipak dnes ještě někdo zná hru na dudka, na berana, na cvrčka, na ptáky, cisky nebo hru děvčat s kamínky?
Byly některé hračky oblíbenější?
Ve vesnickém prostředí si děti hraček vážily. Kupovaných hraček měly málo. Představte si, že třeba i figurka z perníku koupená na jarmarku (husar, panenka) představovala vytouženou hračku. Teprve když se figurka drolila, ji děti snědly – do té doby si s ní hrály. K oblíbeným hračkám mezi děvčaty patřily soustružené panenky (vlastně jakési válečky) a mezi chlapci koníci nebo husaři. Velkým pokladem byly hliněné kuličky, ale také barevné knoflíky nebo hadrový míč.
Jak byste porovnala současné hračky s těmi tradičními?
V současnosti mají rodiče a děti na výběr velké množství nejrůznějších hraček. Pestrost nabídky je jednak v jejich typech, ale i materiálech. Podoba hraček reaguje a reagovala na proměnu života a vývoje společnosti. Dnešní děti již příliš neosloví panenka z polínka nebo dřevěná káča. Ale stejně jako v minulosti hračky oživují dětskou představivost. Smysl hry a hraček je stejný po staletí – je to hlavní náplň života dětí, je to důležitý fenomén samotné existence nás všech.
