Zdenka Danková

11. 6. 2024

V rámci Mahlerova festivalu již po třiadvacáté navštíví krajské město Jihlavu umělci, aby zde nechali zaznít své umění klasické hudby. Po slavnostním zahajovacím koncertu v Domě kultury a oddechu 18. května následovalo vystoupení Orbis tria v gotické síni radnice.

Součástí festivalu, který se hlásí k Roku české hudby, je projekt Národní akademie neboli Má vlast před mou vlastí, který získal nejvyšší hodnocení v rámci grantového řízení na téma Rok české hudby.

Festivalový program nabízí jarní řadu koncertů s červencovým „intermezzem“, podzimní řadu koncertů pro náročné posluchače a končí epilogem na konci září. Koncerty se odehrávají na vícero místech a ve vícero koncertních sálech.

Ředitel Mahlerova festivalu profesor Jiří Štilec, muzikolog, producent, pedagog, dojíždí do Jihlavy pořádat festival již od roku 2002. V rámci této jeho činnosti jsme pana profesora požádali o odpovědi na pár otázek.

Z naší země vzešlo mnoho vynikajících hudebníků – čím Vás zaujal právě Gustav Mahler?

Tato moje láska se datuje už od let, kdy jsem studoval na katedře muzikologie v 70. letech. Tehdy byl mým vzorem a vynikajícím kantorem pan profesor Vladimír Sommer. A pan profesor Vladimír Sommer byl zapálený „Mahlerovec“.

On nám vyprávěl, že se Gustav Mahler narodil v Kalištích u Humpolce, že tam byl takový malý domek… a přivedl mě vlastně k tomu hlubokému vztahu k osobnosti. A prostě už od té doby se datuje můj vztah a – řekl bych – hluboká láska k hudbě Gustava Mahlera, rodáka z Kališť u Humpolce a obyvatele Jihlavy do 15 let.

Pan profesor Sommer byl významný český skladatel, napsal mimo jiné vokální symfonii, což bylo dost zajímavé a vynikající dílo. Tehdy provokovalo na konci 50. let, protože použilo text Franze Kafky. Na katedře muzikologie v 70. letech byl významným profesorem. Byl to můj učitel harmonie a kontrapunktu, když jsem studoval muzikologii.

Na Váš podnět byl obnoven nebo renovován rodný dům Gustava Mahlera v Kalištích. Říká se, že Jihlava si Mahlera přivlastnila, že on zde žil krátce jenom od svého dětství…

Žil tady 15 let. Dožil se 51, vlastně umřel docela mladý. 15 let z 51 není málo.

V jakém stavu byl tehdy dům Kalištích? Bydlel tam někdo, nebo to bylo opuštěné?

Jak nás pan profesor Sommer upozornil, v domě, kde se Mahler narodil, byl hostinec, když jsme tam přijeli. A mne předtím podnítila jedna akce. Byl jsem u toho, když se kdysi obnovoval rodný dům Ludwiga van Beethovena v Bonnu. Do Kališť jsem se jel podívat po dlouhé době, až v devadesátých letech. A zjistil jsem, že dům není v dobrém stavu.

Dali jsme dohromady společnost s několika přáteli a kolegy, začali jsme sbírat peníze. Společnost, která pomáhala ten dům v Kališti obnovit, ještě existuje. Podařilo se nám do roku 2000 rodný dům obnovit. Myslím si, že dnes je ve velice dobrém stavu. Funguje tam restaurace, funguje tam penzion. A je to důstojná připomínka toho, že se tam tento velikán narodil.

On tam žil velmi krátce. Celá rodina se brzy přestěhovala do Jihlavy. A tak ten jeho život v Čechách byl patnáct let v Jihlavě, ale on tam potom zajížděl na prázdniny. Svůj kontakt k Jihlavě úplně neztratil.

Socha skladatele od autora Jana Koblasy shlíží na Park Gustava Mahlera v Jihlavě. (Z. Danková / ET ČR)

Po práci v rozhlase /1982–92/ jste řídil firmu Supraphon, od 1997 dosud jste spolumajitelem a ředitelem společnosti ArcoDiva. Váš odborný zájem byl zprvu zaměřen k problematice soudobé hudby. Co pro Vás znamená výraz „soudobá hudba“?

Já jsem se zabýval soudobou hudbou na konci svých studií muzikologie a byla to má diplomová práce. Byla věnována hudbě 20. století, od té doby se datuje můj vztah k soudobě hudbě a vlastně je to dáno i tím, že moje manželka je Sylvie Bodorová, významná česká soudobá skladatelka. Takže za soudobou hudbu, klasickou, považuji hudbu, která vzniká v rozmezí z plus mínus pěti let před tím, kdy se jí začne člověk zabývat, a současná, která vzniká v okamžiku, kdy se člověk o ní rozhodne psát nebo ji analyzovat.

Jste v kontaktu s těmi umělci, kteří, jak říkáte, skládají právě teď – kteří to jsou?

Ano, já jsem v kontaktu především se svou manželkou, paní Sylví Bodorovou, které dělám manažera, ale vedle toho samozřejmě ta řada jmen, která by byla dost rozsáhlá, protože působím jako pedagog na pražské hudební fakultě Akademie múzických umění a tam jsem v kontaktu s tou nejmladší generací.

K mým přátelům patřili Otomar Kvěch, Juraj Filas, Jiří Gemrot, celá řada mých generačních vrstevníků nebo i mladších skladatelů, a to jsou důvody anebo i možnosti, kvůli kterým se mohu tou soudobou hudbou zabývat. I když vlastně můj zájem momentálně už směřuje i k hudbě osmnáctého století. Takže klasika, klasika.

Od 1996 se věnujete práci ve skladatelském sdružení Quattro. Co pro Vás obnáší skladatelské sdružení a jak to dokážete stihnout?

V devadesátých letech jsem skutečně pracoval pro čtyři vynikající skladatele, kteří se spojili do skladatelské skupiny Quattro.

To byl Luboš Fišer, Zdeněk Lukáš, Otmar Mácha a moje žena Sylvie Bodorová. Bohužel, tři už nejsou mezi námi, zemřeli, takže vlastně skladatelská skupina Quattro už působit nemůže a nepůsobí, ale v těch devadesátých letech jsem to dělal rád a pomáhal jsem tím, s jejich tvorbou, provozovat ji a procesovat ji.

A byli to skladatelé, kteří patřili těm nejvýznamnějším. Luboš Fišer je například známý jako skladatel filmové hudby, psal hudbu několika stovkám filmů. Otmar Mácha – vynikající tvůrce velkých operatorií. Zdeněk Lukáš, populární skladatel sborových skladeb. A moje žena se prosadila i ve světě jako autorka koncertantních děl.

Napsala dvě opery, jedna z nich, Quo vadis, bude teď uvedena i na Smetanově Litomyšli.

Zmínil jste, že do Jihlavy jezdíte od roku 1998. A Mahlerův festival byl založen v roce 2002.

V roce 2002 jsme pořádali první ročník festivalu Gustava Mahlera, který jsme nazvali podle jeho Symfonie č. 8: Hudba tisíců. A šlo nám o to, abychom připomněli jak odkaz Gustava Mahlera, tak i snahu, aby ta jeho hudba oslovila co nejvíce posluchačů.

Hudba tisíců – její název evokuje dojem, že je určena pro obrovské množství lidí, kteří mají výsadu jí naslouchat.

Tak je to míněno, ale ta evokace je ze symfonie Gustava Mahlera. Symfonie č. 8 dostala toto přízvisko, protože na její premiéře v Mnichově se podílelo více než tisíc interpretů.

Symfonie č. 8 byla poslední premiéra, které se Mahler dožil. Uskutečnila se v Mnichově roku 1910.

Jak hodnotíte spolupráci festivalu s městem Jihlava?

Bez spolupráce a ochoty města podílet se na organizaci toho festivalu bychom samozřejmě nemohli vůbec uspět, takže já tu spolupráci hodnotím jako velmi dobrou. A jsem rád, že město si festivalu váží. Zařadilo nás mezi tzv. rodinné stříbro, takže ta spolupráce je dobrá. A i do budoucna bez úzké spolupráce s městem by ten festival nebylo možno zorganizovat.

A nejen s městem, ale i s některými lidmi, kteří spolu s námi spolupracují ve výboru a pomáhají nám. Protože žiju v Praze, festival bychom nezorganizovali bez pomoci místních odborníků, nadšenců, lidí, kteří nám pomáhají.

Letošní rok je vyhlášen rokem české hudby. Jak tento rok prožíváte v rámci tohoto vyznání nebo toho pojmenování?

Každý ten festival má určitý podtitul. Loni to byly Vídeňské stopy Gustava Mahlera, což je pochopitelné, protože Mahler v patnácti letech z Jihlavy odešel do Vídně a udělal tam světovou kariéru dirigentskou a později i skladatelskou. Letošní ročník má podtitul České stopy Gustava Mahlera. A chtěli jsme zdůraznit i vazby Gustava Mahlera na české prostředí, na jeho přátele, na to, že tady byla premiéra jeho sedmé symfonie, na to, že v Praze rok působil, na to, že měl takové přátelé jako Josefa Bohuslava Foerstera. A vedle toho motivu, vedle spolupráce s některými interprety a tělesy, která hrají českou hudbu, tam máme i několik speciálních projektů.

Z nich ten největší projekt, to je takzvaná Má vlast před mou vlastí. A my 13. června budeme prezentovat tvorbu s podobnou tematikou a inspirací, kterou měl Bedřich Smetana při kompozici svého monumentálního cyklu Má vlast.

Asi nejcennější skladba, nejzajímavější a nejinspirativnější a nejobjevnější, abych zdůraznil, je skladba Augusta Wilhelma Ambrose, což byl rodák z Mýta u Rokycan, který působil v Praze a později ve Vídni. A napsal skladbu Libuša´s Prophfezeihung neboli Libušino proroctví a využil toho motivu, který potom tematizoval Smetana ve své opeře Libuše, ale je to zpíváno v němčině.

Našel jsem rukopis v Českém muzeu hudby, ten rukopis jsem přepsal, opravil chyby a vytvořil jsem moderní party a notaci, takže vlastně to dílo zazní poprvé od roku 1850.

Bude to domluvená premiéra, velmi zajímavá, Libuše tam zpívá německy, věští slávu Praze, věští slávu Čechům, ale je to v němčině a je to poměrně neznámé dílo, takže si to hodně považuji, že jsme přišli s něčím naprosto objevným, s něčím naprosto novým.

Máte společnost ArcoDiva, která realizuje řadu cenných projektů v oblasti vážné hudby a na zvukových nosičích. A to znamená, že tam získáváte řadu kontaktů na umělce ze zahraničí?

Společnost ArkoDiva je komplexní producentské centrum, které se zabývá především nahráváním a vydáváním nahrávek na kompaktních discích. Spolupracujeme s mezinárodně silnou společností, která se jmenuje Naxos. A pro Naxos jsme vytvořili už řadu projektů, které se zabývají českou hudbou. Vytvořili jsme komplet orchestrálního díla Zdeňka Fibicha, míním komplet nahrávek. Pokračujeme v nahrávkách díla Vítězslava Nováka. Dále děláme nahrávky Josefa Bohuslava Foerstera.

Máme takový speciální projekt, který se prolíná mezi festivalem a společností ArcoDiva. A ten projekt se jmenuje anglicky Czech Masters in Vienna. Česky to je Češi ve Vídni. A tím míníme české, v Čechách či na Moravě narozené skladatele, kteří se pak později prosadili ve Vídni. Začali jsme kompletem orchestrálních děl Leopolda Koželuha, významného skladatele 18. století.

Pokračujeme dílem Pavla Vranického, rodáka z Nové říše. A vlastně v obou případech, v případě Koželuha jsme vydali šest kompaktních disků, v případě Pavla Vranického už je vydáno osm kompaktních disků.

A jdeme pokračovat dílem dalšího rodáka z blízkosti Jihlavy, a to je Franz Kromer, František Kramář. Takže my se věnujeme i dílu těchto autorů 18. století, kteří se narodili v Čechách nebo na Moravě a prosadili se ve Vídni. A ve své době patřili k vrstevníkům Mozarta, Haydna nebo raného Beethovena. A byli oceňováni stejným způsobem jako dnes toto slavné trio.

Tento Mahlerův festival, Hudba tisíců, je jednou z těch nejprestižnějších akcí tady v Jihlavě. Jak se Vám daří získávat účinkující od nás i ze zahraničí?

Vybíráme je podle kvality a podle toho, co můžou tomu festivalu přivézt zajímavého. Nějaký rozsáhlý management nemáme. Děláme to sami v rámci ArcoDiva nebo v rámci svého volného času. Nasmlouváváme je sami.

A musím říct, že vlastně třeba pro některé americké orchestry, které sem přijíždějí – jsou to mládežnické orchestry, pro ně je nesmírná prestiž vystoupit v Jihlavě s dílem Mahlera. Protože oni Jihlavu považují za takovou mahlerovskou Mekku.

Když vidíte ten jejich cestovní plán, tak je tam určitě Praha, je tam Jihlava, Vídeň, Budapešť, někdy Paříž. A Jihlava patří mezi ta veliká města, mahlerovská.

Pro umělce je spíš otázkou prestiže a cti vystoupit v mahlerovské Jihlavě.

Festival dává hodně šancí mladým žákům…

Mladým umělcům, těm profesionálním dává šanci, ale samozřejmě i mladým umělcům z místní základní umělecké školy. Před většinou koncertů profesionálů, pozvaných hostů, je vždycky malý mini koncert žáků základní umělecké školy. Aby dostali příležitost, aby si zvykli, aby měli možnost vystoupit před publikem a srovnat své výkony s výkony profesionálů. Anebo se připravit na to, že v budoucnosti tady budou vystupovat jako profesionální umělci.

To je právě to, co dělá festival festivalem. Jsme to pořád my. Nepředstavujte si nás jako nějakou obrovskou společnost. Je to jako pár nadšenců.

Postupně připravuju svého syna, dirigenta Marka Štilce, který to převezme. Už dělá uměleckého ředitele. Na AMU se snažím připravovat mladé manažery na to, jak to bude v budoucnu. Protože to nebude úplně snadné.

Děkujeme za rozhovor.

Profesor Jiří Štilec studoval obory muzikologie a historie na Filosofické fakultě UK (1972–77, PhDr.), aspiranturu absolvoval tamtéž v letech 1978–82 (CSc.).

Od r. 1998 dosud je vedoucím oboru hudební management na hudební fakultě AMU v Praze. V roce 1997 založil společnost ArcoDiva, která realizuje řadu cenných vydavatelských projektů v oblasti vážné hudby na zvukových nosičích.

Související témata

Přečtěte si také

Vědci chtějí zdokonalit AI pomocí uměle vypěstovaných lidských mozkových buněk
Vědci chtějí zdokonalit AI pomocí uměle vypěstovaných lidských mozkových buněk

Dochází k propojování lidského s umělým. Švýcarský startup vyvinul procesor z uměle vypěstovaných lidských mozkových buněk. Australští vědci pomocí takových buněk zdokonalují AI.

Stále více lidí se odvrací od zpravodajství, mladší generace mění stereotyp, ukazuje průzkum
Stále více lidí se odvrací od zpravodajství, mladší generace mění stereotyp, ukazuje průzkum

Stále více lidí se aktivně vyhýbá zpravodajství, protože ho považují za depresivní či nudné. K fenoménu v posledních letech mohly přispět pandemie covidu-19, ruská invaze na Ukrajinu nebo válka v Pásmu Gazy.

Ceny v zemědělství dál klesají. Data z České republiky vévodí evropským statistikám
Ceny v zemědělství dál klesají. Data z České republiky vévodí evropským statistikám

Podle údajů Eurostatu klesají ceny potravin v České republice nejrychlejším tempem ze všech zemí Evropské unie.

Unijní lídři budou řešit nejvyšší posty v EU, nejspíš podpoří von der Leyenovou
Unijní lídři budou řešit nejvyšší posty v EU, nejspíš podpoří von der Leyenovou

Vzhledem k vítězství Evropské lidové strany (EPP) by měla funkci předsedkyně Evropské komise obhájit Ursula von der Leyenová.

Většina zemí na summitu ve Švýcarsku označila celistvost Ukrajiny za základ míru
Většina zemí na summitu ve Švýcarsku označila celistvost Ukrajiny za základ míru

Osmdesát zemí světa dnes společně vyzvalo, aby "územní celistvost" Ukrajiny byla základem jakékoli dohody o ukončení ruské agrese.