Bouřkový pilot-fotograf Santiago Borja zachytil z výšky 12 000 metrů sérii dechberoucích snímků nejintenzivnějších bouří.
Borja, bývalý softwarový systémový inženýr, pochází z Ekvádoru a létá s Boeingem 767 pro jednu z velkých leteckých společností v regionu.
Než se stal fotografem bouří, zajímal se Borja o fotografování jako o svého koníčka. Zprvu používal starý fotoaparát na film, který zdědil po svém otci, poté přešel na digitální zrcadlovku.
„Bouře mě vždy fascinovaly a stále jsem přemýšlel, jak bych mohl zachytit tak krásné a úžasné jevy,“ řekl. „Zkoušel jsem různá nastavení a techniky, až jsem nakonec přišel na způsob, jak důsledně zachytit bouřky z pohybujícího se letadla.“
Borja, který obvykle létá ve výšce 9 000 až 12 000 metrů nad zemí, se často setkává s bouřkami typu cumulonimbus s různou mírou intenzity.
„Řekl bych, že je velmi vzácné, když se s bouřkami nesetkáme,“ řekl. „Téměř při každém letu se v našem okolí objeví nějaká ta mírná bouřková aktivita.“
Jako pilot letecké společnosti nemůže Borja měnit svou trasu, a tak využívá různých příležitostí k pořízení dobrých snímků.
„Pokud je letadlo příliš blízko bouřky nebo systému mraků, turbulence a mraky samotné znemožňují udělat dobrý záběr,“ řekl. „Potřebuji klidný vzduch, abych mohl tyto bouře zachytit.“
Mnozí se divili, jak může Borja létat a zároveň pořizovat tak neuvěřitelné záběry.
Na to odpovídá, že jelikož často létá na transatlantických linkách, tak se tři další piloti, kteří jsou s ním, střídají v řízení letadla a nechávají mu čtyři hodiny odpočinku na spánek a fotografování.
Pilot s sebou nemůže neustále vozit spoustu fotografické výbavy, takže téměř vždy používá svou plnoformátovou digitální zrcadlovku s objektivem 28-300 mm.
„Pro bouřky opravdu nepotřebuji dlouhý objektiv, a tak je toto můj objektiv pro každou příležitost,“ řekl.
Jeho nejpyšnějším úspěchem je zachycení snímku s názvem Pacifická bouře, který byl pořízen nad Tichým oceánem v roce 2004. Tento snímek byl oceněn časopisem National Geographic a hojně sledován vědci po celém světě.
„Nakonec jsem se díky rozhovorům se všemi lidmi, které tento snímek zaujal, naučil hodně o meteorologii a vědě,“ řekl Borja. Tento úspěch mu umožnil vydat knihu s názvem #The Storm Pilot.
„Fotografování bouří vyžaduje hodně štěstí a taky hodně pokusů a omylů,“ tvrdí Borja. Kokpit je ohraničen vysoce kvalitními skleněnými okny, která nevytvářejí mnoho odlesků, a to se pro něho stává výhodou. Další proměnné, jako je světlo, však ovlivnit nemůže.
„Čím více světla, tím obtížnější [je] bouři zachytit,“ řekl. „Někdy při úplňku nebo intenzivním osvětlení města je scenérie fantastická, ale velmi náročná na zachycení.“
Tento skromný bouřkový fotograf se vždy chtěl o svém řemesle dozvědět více.
„Díky lidem, které jsem na této cestě potkal, jsem si výrazně rozšířil své fotografické znalosti a praxi,“ řekl Borja. „Měl jsem také možnost hovořit se skvělými fotografy, kteří mi dali několik velkých lekcí.“
Začínajícím bouřkovým fotografům radí, aby se naučili dobře fotografovat, ale aby se neupínali k pevným pravidlům, jinak riskují, že omezí svou kreativitu.
„Učili mě, že nelze pořídit dlouhou expozici z pohybujícího se letadla s ručním fotoaparátem, a přesto se mi podařilo vymyslet strategii, jak to udělat,“ řekl.
Sdílením svých velkolepých snímků se světem chce, aby se lidé těšili z přírody a všeho, co nabízí.
„Žijeme stále více uvnitř našich lidmi vytvořených struktur a prostředí,“ řekl Borja. „Hluboce si užívám létání a pohled na naši planetu z dálky, kde jsme my lidé neznatelní.”
„Příliš často zapomínáme vzhlížet vzhůru a užívat si úžasné výhledy, které nám příroda zdarma poskytuje.“
Podělte se s námi o své příběhy na adrese namety@epochtimes.cz a pokračujte v získávání každodenní dávky inspirace přihlášením se k odběru newsletteru.
–ete–
