Tým odborníků z Univerzity Karlovy, Národního muzea a Českého vysokého učení technického zkoumal kosterní pozůstatky 69 dospělých mužů, z toho 30 písařů, jejichž pozůstatky byly nalezeny v egyptském Abúsíru a pochází z doby mezi lety 2700 a 2180 před naším letopočtem.
Odborníci zjistili, že na nalezených kostrách písařů je častější výskyt artrózy čelistního kloubu, degenerativní změny krční páteře, změny v oblasti pravého ramene, pravého palce ruky a kolenního kloubu, než u jiných povoláních. Studie také prokázala častější změny v oblastech úponů svalů a vazů na pažní kosti a levé kyčelní kosti a rovněž vyšší výskyt plošky na pravém kotníku způsobené setrváváním v podřepu.
„Tato studie je významná mimo jiné proto, že zjištění vyššího výskytu degenerativních a jiných změn ve všech nebo většině těchto definovaných oblastí by v budoucnu mohlo pomoci s identifikací písařské činnosti i u koster jedinců, u nichž nejsou známy tituly ani další informace o jejich životě a práci. Pokud tedy bude nalezena kostra muže se silně degenerovanou krční páteří, artrózu čelistního i ramenního kloubu nebo palce pravé ruky či kolene, bude na prvním místě otázka, zda to také nebyl písař,“ uvedla k unikátnímu výzkumu hlavní autorka Petra Brukner Havelková z Antropologického oddělení Národního muzea, která je současně také členkou Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Pozorované změny na krční páteři by mohly být podle autorů studie způsobeny dlouhým vysedáváním se zkříženýma nohama, předsunutou hlavou a ohnutými zády. Další pozorované odchylky na kolenou, kyčlích a kotnících naznačují, že písaři možná dávali přednost sezení s levou nohou v kleče nebo se zkříženýma nohama a pravou nohou v podřepu. Tento způsob sedu písařů je zobrazovaný na sochách a nástěnných výzdobách nalezených v hrobkách.
Jaké by mohly být příčiny nadbytečného opotřebení čelistního kloubu vysvětluje Veronika Dulíková z Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
„Opotřebení čelistních kloubů by se mohlo zdát u profese písaře jako velmi překvapivé, ale pravděpodobně bude důsledkem žvýkání konců stonků rákosu do podoby štětců.“ uvádí Dulíková.
Činnost písařů ve starověkém Egyptě třetího tisíciletí př. n. l. byla vyhrazena pouze mužům. Ti v rámci svého úřadu zastávali širokou škálu správních funkcí a považovali se za elitu společnosti. Jejich výsadní postavení bylo i díky faktu, že pouhé zhruba 1 % obyvatelstva bylo v té době gramotné.
