Na počátku byly potulující se alpaky, úrodná zelená údolí, která se vinula donekonečna, a východ slunce, které bylo uctíváno jako bůh.
Když Inkové dorazili do údolí řeky Casma, kde kdysi kamenná observatoř měřila plynutí času pomocí slunce, muselo jim to připadat zázračné.
Údolí řeky Casma je úrodným rájem uprostřed nelítostného podnebí. Vine se od bujného peruánského pobřeží přes vyprahlé pouště a drsné hory, jako tenká zelená stužka protkaná rozsáhlou tundrou.
Přestože peruánští Inkové k obdělávání tohoto úrodného údolí využívali práci otroků, nepostavili sluneční observatoř, která tam dnes stojí v troskách. Rozpadající se komplex zvaný Chankillo, kde zmíněná observatoř stojí, zhruba 400 km severně od Limy, předcházel vládě říše Inků o více než tisíciletí a byl postaven ještě starobylejším národem.
Kultura Casma postavila Chankillo nedaleko pobřeží v údolí Casma mezi lety 300 a 200 př. n. l. Sluneční observatoř zde dodnes přesně sleduje dráhu Slunce v různých ročních obdobích, přestože je stará 2 300 let.
Stále působivá kamenná stavba pravděpodobně sloužila jako starověký kalendář.
Funkce observatoře souvisí s řadou třinácti pevných kamenných věží, které jsou rovnoměrně rozmístěny na hřebeni a působí jako obří pravítko. Z určitého místa v určité vzdálenosti, směrem na východ k observatoři, lze pozorovat východ slunce podél této řady věží.
Kde přesně se východ slunce objeví, mezi dvěma věžemi nebo na obou koncích řady, to pozorovateli napoví přesné kalendářní datum – kultura Casma nepoužívala dnešní římský kalendář, ale mnohem starší, ačkoli oba označují slunovraty.
Sluneční observatoř rovněž označuje slunovraty.
Slunovraty jsou nejdelší a nejkratší dny v roce, které označují začátek zimy a léta. Oba slunovraty také představují krajní body roční dráhy Slunce na obloze – nejsevernější a nejjižnější. Východ Slunce na levé straně hvězdárny, na jejím severním konci, znamená začátek léta; východ na pravé straně, na jižním konci, předpovídá, že přichází zima.
Zatímco východ slunce na obou koncích hvězdárny označuje slunovraty, jeho objevení se kdekoli uprostřed podél tohoto pravítka třinácti věží odpovídá jednomu ze dvou šestiměsíčních období mezi nimi.
Její měření jsou přesná na den až dva – ne jinak, než jak je před dávnými věky odečítala kultura Casma. Dnes je tato sluneční observatoř považována za unikátní a nejstarší svého druhu.
Ale to není vše, co se v Chankillu nachází.
Na nedalekém kopci dodnes stojí další impozantní stavba: s trojitými zdmi kvůli své pevnosti a falešnými vchody, které měly udržet útočníky na uzdě, je změť zdiva v soustředných smyčkách považována za pozůstatky opevněného chrámu.
„Chankillo je mistrovským dílem starých Peruánců. Mistrovské dílo architektury, mistrovské dílo techniky a astronomie,“ řekl agentuře AFP peruánský archeolog Ivan Ghezzi při návštěvě místa. „Je to kolébka astronomie v Americe.“
V roce 2007 napsal Ghezzi se svým britským kolegou Clivem Rugglesem studii o Chankillu. Navrhli, že věže byly sluneční observatoří, která označovala slunovraty a mohla pomoci starověkým lidem sledovat období setby a sklizně a náboženské svátky.
Zemědělci z dnešního údolí řeky Casma a zemědělci z úrodného pobřeží – díky nimž se Peru stalo jedním z nejsilnějších producentů avokáda na světě – se dlouho snažili expandovat na pozemky, kde stojí tyto archeologické ruiny.
V roce 2020, kdy vypukla pandemie covidu, archeologové opustili mnoho nalezišť v Peru a zemědělci toho údajně využili k pěstování plodin v rámci hranic Chankilla.
Od začátku pandemie až do současnosti UNESCO uzavřelo desítky historických památek, včetně Chankilla a řady dalších míst po celém světě.
V roce 2021 bylo Chankillo – spolu s pralesem Kaeng Krachan v Thajsku a starobylým čínským přístavem Quanzhou – prohlášeno za zakázanou oblast a zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO, údajně proto, aby se zachovalo to, co z něj zbylo, a zároveň aby se do něj nedostali zemědělci a drancovníci.
Další peruánská lokalita starověkých ruin se dostala pod ochranu v roce 2009, kdy se Caral, nejstarší město v Americe, spolu se šesti pyramidami stalo světovým dědictvím. Pokud se podíváme o desítky let zpět, slavná a vznosná citadela Machu Picchu vysoko v peruánských horách má status chráněného území od roku 1983.
–ete–