Vzhledem k vládě jednoho muže může záležet na tom, v jakém stavu bude Čína, až Xi odejde.
Komentář
Zamýšlet se nad tím, kdo by mohl nahradit čínského vůdce Xi Jinpinga a co se stane po jeho smrti nebo odstoupení, je sice spekulativní, ale vzhledem k postavení Číny jako jedné z nejmocnějších zemí světa je to nezbytné. I když vzestup Číny coby nové světové mocnosti je relativně nedávný, země má již s odchodem vůdců s absolutní mocí zkušenosti.
Historie se opakuje?
Podobný případ se odehrál po smrti Mao Ce-tunga, který vládl Čínské lidové republice s absolutní a nezpochybnitelnou mocí od roku 1949 do roku 1976. Maova politická paranoia a jeho bláznivé nápady na industrializaci a zemědělství vedly k obrovským tragédiím v zemi, včetně masového hladomoru, zhroucení produktivity a rozsáhlých čistek. Jeho ochota nechat vyhladovět nebo zabít desítky milionů svých spoluobčanů prostřednictvím uměle vyvolaných hladomorů a dalších hrůz – dokonce i ponořit zemi do občanské války (jak důmyslně označoval Kulturní revoluci) pouze pro udržení své moci – představovala vláda jednoho muže pro Čínu jasné varování.
Když Mao nakonec v roce 1976 zemřel, vedení Komunistické strany Číny (KS Číny) se rozhodlo ukončit éru vlády jednoho muže, která podřizovala zemi vůli, rozmaru, vizím či ambicím jediného, neotřesitelného vládce. Místo toho se zavedl systém kolektivního vedení. Rozhodování na základě konsensu přineslo zemi určitou stabilitu, protože rozhodnutí už nepřijímal pouze jeden člověk, ale více lidí. To rychle vedlo k otevření Číny Západu – a zbytek už je historie.
Bezpečnost v nejednoznačnosti?
To nás přivádí zpět k Xiovi, nejmocnějšímu vůdci Číny od dob Maa, který, jak se shodou okolností zdá, si opět užívá tu stejnou vládu s absolutní mocí. V sérii šikovných a brutálních tahů si úspěšně odstranil své politické rivaly a v roce 2018 vrátil Čínu k diktatuře jednoho muže s doživotním mandátem.
Dnes, ve věku 71 let, Xi ví, že jeho čas je omezený. Nedávné, avšak nepotvrzené zvěsti o tom, že utrpěl mrtvici, vedly k úvahám o jeho nástupci. Vzhledem k moci Xia, vlivu a jeho představě o své vládě nad Čínou a jejím vzestupu na světové scéně by jeho odchod zanechal velkou propast, kterou by bylo nutné překlenout.
Pokud má vedení Komunistické strany Číny nějaké představy o nástupci, drží je pevně pod pokličkou. Vzhledem k nejasnosti vnitrostranické politiky to může být tím, že Xi nemá nikoho konkrétního na mysli. Jeho bývalí rivalové z politické či byznysové sféry – od uvěznění Po Si-laje po převýchovu internetového a mediálního magnáta Jacka Maa – byli odstraněni. Mít známého nástupce, který čeká na svou příležitost, by mohlo představovat pro Xia riziko ze strany jeho podřízených nebo těch, kdo by ho chtěli odstranit z moci spíše dříve než později. Xi to bezpochyby ví.
Zdravý dnes, odvážnější zítra?
Dalším faktorem v otázce nástupnictví je zdraví Xia, které se zdá být dobré, pokud ne výborné. Ale jak všichni víme, zdání může klamat. Mrtvice nebo diagnóza rakoviny může postihnout i toho nejzdravěji vypadajícího člověka – a Xi kouřil po desetiletí, než přestal.
Bez ohledu na to, jak je dnes zdravý, má za sebou více včerejšků než zítřků. Až Xi odstoupí nebo zemře ve funkci, existuje značná nejistota ohledně toho, jaký dopad bude mít tato změna na Čínu a zbytek světa.
Čína hraje klíčovou roli ve světových záležitostech a je hnací Xilou ekonomického a geopolitického přeskupování světa do vícepolárního globálního uspořádání, nebo nepořádku, jak to někteří nazývají. Tento trend nevykazuje žádné známky zpomalení.
Pokračovala by Čína po éře Xi Jinpinga v destruktivních politikách hospodářského růstu a ve své „vlčí válečnické“ zahraniční politice, zatímco by se snažila naplnit svůj pocit oprávněného nároku na vládnutí světu?
S ohledem na nabubřelost a prohlášení Komunistické strany Číny se to jeví jako nepravděpodobné. Kdo z nových vůdců strany by byl ochoten dohlížet na úpadek moci Komunistické strany Číny na světové scéně?
Návrat k vládě výboru?
Mohl by nový potenciální vůdce Číny být opět samostatnou osobou? Je možné, že se Komunistická strana Číny vrátí k vládě výboru, která definovala období po Maovi, aby se vyhnula rizikům a nestabilitě, kterou přináší vláda jednoho muže. Nebo snad nový čínský vůdce nebude ani z řad KS Číny? To je otázka, kterou dnes klade jen málokdo, ale možná ji bude klást více lidí v blízké budoucnosti. Mezitím se zdá, že jak Xi stárne, bude na světové scéně stále odvážnější.
Díky digitálním technologiím se Xiovi a čínskému režimu podařilo přeměnit Čínu na masivní dozorčí společnost. Xiova Čína je nyní policejním státem v průmyslovém měřítku, který může monitorovat veškerou činnost obyvatel, vymáhat zákony a libovolně a okamžitě trestat porušovatele zákona. Xi má nad národem větší kontrolu a moc, než o jaké Mao kdy snil. Zmírnilo by nové vedení vliv čínské komunistické strany nad svým lidem?
Co přinese Číně dalších deset let vlády Xia?
Čína v posledních deseti letech Maova života byla hluboce rozdělená, vyvlastněná ze své kultury, žila v hluboké chudobě, byla uzavřená světu a na mnoha místech se bouřila proti komunistické vládě.
Co přinese dalších deset let Xia?
Čína čelí několika vnitřním problémům, které nebudou vyřešeny během jednoho desetiletí a mohou v některých ohledech připomínat posledních deset let Maovy vlády. Je samozřejmé, že technologický stav moderní Číny je světelné roky před Čínou 60. a 70. let, ale mohou tu být určité podobnosti.
Například Čína se stále více rozděluje, jak režim neustále vybírá ekonomické vítěze a poražené. Stále více je to lid versus Strana, s narůstajícím rozkolem. Z tohoto důvodu se Komunistická strana Číny snaží vrátit nějaký smysl jednotné kultury do populace, která je stále více demoralizovaná a cynická, jelikož se zhoršují ekonomické podmínky a politický útlak.
Pokud se ekonomické podmínky budou nadále zhoršovat, může Xi, stejně jako Mao, zjistit, že musí Čínu uzavřít světu, aby si udržel moc, nebo se ocitne v situaci, kdy bude muset čelit výměně dříve, než by si přál, jedním či druhým způsobem. Nebo, stejně pravděpodobně, může přivést Čínu k militaristické cestě napříč asijsko-pacifickým regionem a dále. Vnější podmínky a vnitřní tlaky ho mohou přimět jednat, dokud ještě může.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet postoje Epoch Times.
–ete–
