Komentář
Lidská mysl si je vědoma své vlastní smrtelnosti – a to je děsivé. Snažíme se tento strach neustále zvládat a jedním z oblíbených řešení je promítat ho do politiky. Myšlenka, že svět upadá, odvádí pozornost od vlastního úpadku. Myslet si, že země upadá, je méně bolestivé než přijmout důkazy o smrtelnosti u sebe.
Pokud si děláte starosti o stav světa, jste považováni za ctnostné, ale pokud si děláte starosti o svůj vlastní konec, jste považováni za sobecké a slabé. O to větší je to pobídka k tomu, abyste se soustředili spíše na to, jak to jde se světem z kopce, než na to, jak to jde s vámi.
Myslíte si, že tím sloužíte vyššímu dobru, ale přináší to více škody než užitku. Do politiky to vnáší úzkost vyvolanou našimi obavami ze smrtelnosti. Z každého politického klání máme myšlenky na život a na smrt, protože nevidíme pravou příčinu těchto pocitů.
Všichni nakonec uvěří, že osud světa závisí na vítězství jimi preferované politiky. To nevede ke zdravému občanskému řešení problémů. Bylo by lepší přijmout naše přirozené obavy o přežití než je promítat do politiky.
V minulých generacích bylo snadnější přijmout smrt, protože lidé umírali doma. Děti dokonce umíraly v posteli, kterou sdílely se sourozenci. Před vynálezem rentgenu a magnetické rezonance jste nikdy nevěděli, jestli bolest není začátkem konce, a tak jste se naučili strach ze smrti zvládat, místo abyste před ním utíkali.
Pomohla mi k tomu nová kniha o smrti Země mrtvých: Jak Západ změnil smrt v Americe (Land of the Dead: How the West Changed Death in America). Vysvětluje kolosální úmrtnost slavných „49ers“, kteří zaplavili Kalifornii po objevení zlata v roce 1849. Smrtelné hrozby, kterým čelili na cestě i po příjezdu, mě ohromily. A dozvěděla jsem se, že první obyvatelé San Franciska doslova šlapali po mrtvých tělech, protože v té době neexistoval řádný pohřební systém. Dnes Kaliforňané panikaří kvůli drobným rizikům, jako by vás rozčilení mohlo učinit nesmrtelnými.
Náš přirozený strach o přežití je snazší zvládnout, když víte, jak ho náš mozek vytváří. My lidé máme dva mozky: mozkovou kůru, která je pro člověka jedinečná, a limbický systém sdílený se zvířaty. Zvířata si smrt neuvědomují, protože nemají kůru mozkovou potřebnou k vytváření abstrakcí. Přesto panikaří, když vidí hrozbu, ale pouze tehdy, když hrozba dosáhne jejich smyslů. My lidé můžeme panikařit neustále, protože dokážeme generovat signály ohrožení v naší velké mozkové kůře, i když skutečná hrozba není ve skutečnosti přítomna. Tuto zprávu, kterou jsme si sami vytvořili, vysíláme do svého limbického systému a ten uvolňuje chemické látky ohrožení, díky nimž se cítíme reálně.
Zvířata se po útěku před hrozbou uklidní, ale my lidé se psychicky přesouváme a hledáme další potenciální hrozbu. Uvolňuje se kortizol, díky němuž se hrozba zdá tak reálná, že si ani plně neuvědomujeme, že jsme si ji vytvořili vlastními myšlenkami. Vaše inteligentní kůra mozková se snaží pomoci tím, že si o hrozbě najde další informace. Když hledáte důkazy, jste v tom dobří!
Díky těmto informacím o hrozbách se zaměřujeme na prevenci a často se nám daří předcházet smrtelným hrozbám. Ale něco vás nakonec dostane, takže prevence vás nemůže zbavit neodbytného strachu. Prevence strach svým způsobem zvyšuje, protože na něj nakonec myslíme častěji. Shakespeare to řekl nejlépe: „Zbabělci umírají mnohokrát, než zemřou, stateční nikdy neokusí smrt, jen jednou.“
Další moderní strategií je maximálně využít čas, který máte k dispozici. To má své výhody, ale zvyšuje to váš stres, když nemáte svůj čas pod kontrolou. Budete ztrácet čas v dopravě a na dopravním inspektorátu a budete mít pocit, že vás to zabíjí, pokud se spoléháte na řízení času, abyste se zbavili strachu ze smrtelnosti.
Raději svou smrtelnost přijměte, než abyste před ní neustále utíkali.
To je těžké, když všichni kolem vás obviňují politiku ze svých úzkostí. Tyto rozhovory přinášejí zvrácenou úlevu: máte pocit, že až odejdete, o moc nepřijdete, protože se stejně všechno rozpadá. Ale vyvolávají ve vás pocity ohrožení přežití, kdykoli slyšíte nepřetržité zprávy.
Je těžké přijmout fakt, že svět se bude točit dál, až odejdete, ale přijmout to vám poskytne klid během času, který máte.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory The Epoch Times.
–ete–