V tomto pokračování série Větší než život: Architektura v průběhu věků, se seznámíme s renesančním pokladem.
Dne 19. srpna 1418 vyhlásil bohatý florentský obchodní cech Arte della Lana v Itálii soutěž na výběr architekta, který postaví kopuli pro dokončení katedrály Santa Maria del Fiori, známé také jako Duomo. Jejich volba padla na Filippa Brunelleschiho. Jeho kopule, dokončená v roce 1436, byla prvním významným dílem renesanční architektury.
V době, kdy cech vybral Brunelleschiho, se katedrála stavěla již více než 120 let. Její jádro navrhl přední architekt 13. století Arnolfo di Cambio. Ve 30. letech 13. století postavil raně renesanční umělec Giotto di Bondoni v blízkosti kostela malou čtvercovou zvonici, která byla téměř stejně vysoká jako pozdější kopule. V 60. letech 13. století byly naplánovány rozsáhlé přístavby, díky nimž se katedrála stala jedním z největších kostelů na světě a její kopule byla větší než všechny do té doby postavené v Evropě.
Problémem bylo, jak zajistit, aby byla kopule konstrukčně pevná. Pilíře měly být tak velké, že by bránily výhledu z chrámové lodi do svatyně. Tupoúhelníky by fungovaly, ale Florenťané oddaní italskému estetickému purismu je odmítli jako stylově severoevropské. Zednický mistr Neri di Fioravanti věřil, že váhu kopule lze nasměrovat na stěny, ale měl jen základní představy, jak to udělat.
Řešení detailů kopule
Brunelleschiho úkolem bylo vypracovat detaily Fioravantiho koncepce. Brunelleschi byl naštěstí prvním člověkem po staletích, který důkladně studoval starořímskou architekturu. Kopule Pantheonu mu poskytla základ pro řešení inženýrského problému. Jeho širší estetické vzdělání mu umožnilo navrhnout kopuli v autenticky klasicistním stylu, který odstartoval renesanční architekturu. Renovace v 19. století se vrátily k italskému gotickému stylu Arnolfa di Cambio a Giotta.
–ete–
