Tým odborníků z několika západních univerzit ve studii publikované začátkem roku v časopise Nature srovnával uhlíkovou stopu sedmdesáti tří městských farem a zahrad s konvenčním zemědělstvím.
Jejich výsledky ukazují, že potraviny vypěstované v městských farmářských lokalitách Francie, Německa, Polska, Velké Británie a USA vygenerovaly 0,42 kg oxidu uhličitého na porci, což bylo šestkrát více než u jídla vyprodukovaného na konvenčních farmách.
„Hodnotili jsme skutečné vstupy a výstupy městských zemědělských lokalit a byli jsme schopni přiřadit dopady klimatických změn na každou porci jídla,“ řekl pro univerzitní časopis Michigan News jeden z členů týmu, Benjamin Goldstein z University of Michigan.
Odborníci zkoumali tyto tři hlavní vstupy: infrastrukturu (například vyvýšené záhony, pěšinky mezi záhony), materiál (například kompost, hnojiva, benzín pro stroje) a zavlažování.
„Data odhalila, že městské zemědělství vykazuje vyšší uhlíkové emise na porci ovoce nebo zeleniny než konvenční zemědělství – kromě pár výjimek,“ uvedl Goldstein.
K jedné z výjimek patřilo například pěstování rajčat na otevřených městských zahradách. V konvenčním zemědělství se pěstování rajčat totiž často neobejde bez skleníků.
„Konvenční farmy často používají pesticidy a umělá hnojiva při pěstování jedné plodiny. Výsledkem je pak větší sklizeň a snížená uhlíková stopa ve srovnání s městskými farmami,“ vysvětlil Goldstein.
Odborníci ve studii navrhli městským pěstitelům některé úpravy, které by vedly ke snížení skleníkových plynů. Navrhují například, aby pěstitelé prodloužili používání vyvýšených záhonů či různých přístavků. Nebo aby v rámci zavlažování používali více dešťové vody.
Autoři studie nicméně zdůraznili, že městské farmy poskytují i jiné důležité benefity, které konvenční farmy často postrádají.
„Kromě pěstování potravin, pěstitelé ve městech zažívají mentální a fyzické přínosy pro jejich zdraví, sdílí environmentální osvětu a umožňují vytváření komunitních vztahů,“ sdělil vedoucí týmu Jason K. Hawes, z Univerzity of Michigan.
