Nastupující prezident Donald Trump bude chtít, aby spojenci USA v Indo-Pacifiku více investovali do obrany.
Analýza zpráv
Druhé funkční období Donalda Trumpa pravděpodobně přinese zásadní změny v politice USA vůči Indo-Pacifiku a ve strategické soutěži s Čínou.
Vůdci v Kongresu i v oblasti národní bezpečnosti se připravují na období intenzivnější konfrontace, kdy administrativa hodlá rázně reagovat na agresi čínského režimu v regionu.
Republikán John Moolenaar, předseda výboru Sněmovny reprezentantů pro strategickou soutěž mezi Spojenými státy a Komunistickou stranou Číny, řekl, že očekává, že Trumpova druhá administrativa zaujme pevný postoj k zahraniční politice v Indo-Pacifiku.
„Během prvního Trumpova období byla politika míru skrze sílu stěžejním bodem americké zahraniční politiky,“ uvádí Moolenaar v prohlášení, které redakci Epoch Times poskytl personál výboru.
Podle Moolenaara se tato strategie pravděpodobně rozšíří na spojence USA v Indo-Pacifiku, kde Trump očekává, že regionální partneři zvýší své výdaje na obranu, aby získali pokračující podporu USA.
„Celý svobodný svět musí jednat s naléhavostí a investovat do kolektivní vojenské síly, aby odradil konflikt, podpořil globální prosperitu a bránil naše hodnoty proti agresi KS Číny (Komunistické strany Číny),“ prohlašuje Moolenaar.
Zvýšené nároky Washingtonu na spojence mohou přinést rizika i příležitosti pro vztahy USA v regionu, protože země se snaží přimět partnery k přijetí odvážnější obranné strategie.
Tento přístup by také pravděpodobně zvýšil nestabilitu ve vztazích mezi Spojenými státy a čínským komunistickým režimem, včetně možnosti ozbrojeného konfliktu mezi oběma velmocemi o budoucnost Taiwanu.
Klíčový bod: Taiwan
KS Číny tvrdí, že Taiwan je součástí jejího území. Ačkoli tento komunistický režim ostrov nikdy neovládal, lídr strany Xi Jinping považuje sjednocení Taiwanu s pevninou za klíčový bod svého působení a nařídil armádě připravit se na možný konflikt do roku 2027.
Spojené státy oficiálně nepodporují nezávislost Taiwanu ani násilné sjednocení obou území. Od roku 1979 však Washington udržuje závazky prodávat Taiwanu zbraně potřebné k jeho sebeobraně.
Spojené státy od roku 1979 uplatňují politiku tzv. strategické nejednoznačnosti, kdy nikdy nepotvrdily ani nevyvrátily ochotu zapojit se do vojenského konfliktu na obranu Taiwanu proti agresi KS Číny.
Nicméně americké politické a vojenské vedení naznačuje, že se na takovou možnost připravuje. V září například náčelnice námořních operací, admirálka Lisa Franchettiová, vydala směrnici, která nařizuje námořnictvu připravit se na válku s Čínou do roku 2027.
Spojené státy oficiálně nepodporují nezávislost Taiwanu ani násilné sjednocení obou území. Ostrov zajišťuje výrobu více než poloviny světových polovodičů a téměř 90 procent pokročilých polovodičů, které jsou klíčové pro elektroniku od notebooků po hypersonické střely.
V tomto kontextu vrhá Trumpův transakční přístup k mezinárodním bezpečnostním dohodám otázky na roli Taiwanu v globální ekonomice.
Například v červenci Trump vyzval Taiwan, aby více přispíval na svou obranu, přestože ostrov patří mezi největší odběratele amerických zbraní.
Od roku 1950 Taiwan utratil více než 50 miliard dolarů za americké zbraně, což z něj činí čtvrtého největšího odběratele po Japonsku, Izraeli a Saúdské Arábii, jak uvádí Rada pro mezinárodní vztahy.
Trump také naznačil, že k ochraně Taiwanu před čínským komunistickým režimem nemusí být nutné použít vojenskou sílu, protože dostatečně silná ekonomická hrozba vůči Číně by mohla zabránit invazi.
Russell Hsiao, výkonný ředitel think tanku Global Taiwan Institute, řekl Epoch Times, že Trumpův nejasný postoj k obraně Taiwanu by mohl povzbudit čínskou komunistickou stranu k pokusům ovlivnit americké a taiwanské politiky, aby se vyhnuli agresivnější obraně de facto nezávislosti ostrova.
„Přístup bývalého prezidenta již ukázal, že by byl méně jasný než prezident Biden ohledně toho, zda Spojené státy mají povinnost přijít Taiwanu na pomoc, pokud by Čína ostrov napadla,“ míní Hsiao.
„Washington a Taipei by měly být připraveny na to, že Peking toho využije ve svých kampaních kognitivní války, a měly by rychle vyvinout vlastní protistrategie.“
Hsiao však poznamenává, že Trump „není vázán minulými precedenty a normami“, což by mu mohlo pomoci posílit bilaterální vztahy tím, že překoná dřívější omezení, která bránila většímu zapojení USA do vztahů s Taiwanem na mezinárodní úrovni.
Podle něj může požadavek, aby Taiwan převzal větší část finančního břemene své obrany, být příležitostí pro taiwanské vedení ukázat svou odhodlanost a získat tak obnovenou podporu USA prostřednictvím zvýšeného přístupu k prodeji zbraní.
„Od nastupujícího prezidenta Trumpa se očekává, že zdůrazní sdílení břemene v bezpečnostních vztazích se spojenci a partnery,“ komentuje Hsiao.
„Ačkoli to většina spojenců a partnerů může vnímat negativně, je třeba poznamenat, že by to mohlo vést k rozšíření nabídky zbraní pro Taiwan, přizpůsobených různým možným obranným scénářům.“
Trump: Bezpečnost, ale za svou cenu
Taiwanské vedení reagovalo prohlášením, že ostrov je odhodlaný převzít větší odpovědnost a bránit se agresi čínského režimu.
Vedení Taiwanu by mohlo zvážit významnou koupi zbraní hned na začátku druhého Trumpova mandátu jako určitý druh závdavku na prokázání své odhodlanosti.
John Mills, bývalý šéf kybernetické bezpečnosti na americkém ministerstvu obrany, zmiňuje, že zajištění robustního rozpočtu na obranu pomůže Taiwanu udržet americkou podporu. Upozorňuje, že výdaje na obranu jsou pro Trumpa „primárním měřítkem“ ochoty spojence se bránit.
„Máme velmi špatnou bilanci, když neseme břemeno za jiné země,“ vysvětluje Mills.
„Požaduje se jen minimálně 2 procenta HDP na obranu, ale ve skutečnosti je 4 až 5 procent novým standardem místo těchto 2 procent.“
V současnosti Taiwan podle údajů CIA utrácí za obranu přibližně 2,4 procenta svého HDP.
Ostatní spojenci USA v regionu mají výdaje různorodé. Jižní Korea utrácí na obranu přibližně 2,7 procenta HDP, zatímco Filipíny jen asi 1,5 procenta. Japonsko se nachází ve specifické situaci – aktuálně investuje asi 1,4 procenta HDP, ale prochází historickou reformou vojenské politiky a strategie, která by měla toto číslo zvýšit na alespoň 2 procenta v následujících letech.
Přesto se zdá, že žádná z těchto hodnot v současné podobě neuspokojí nadcházející Trumpovu administrativu, pokud bude skutečně odhodlána přimět spojence v Indo-Pacifiku k razantnějšímu odporu vůči globální expanzi KS Číny.
Přesto by zde mohly existovat určité možnosti k jednání, protože Trumpova administrativa pravděpodobně zvažuje i méně tradiční cesty k zajištění svých mezinárodních zájmů.
Sam Kessler, geopolitický analytik ze společnosti North Star Support Group specializující se na analýzu rizik, připomíná, že jedním z hlavních rysů první Trumpovy administrativy byla schopnost myslet nekonvenčně, a to se pravděpodobně ještě prohloubí, vzhledem k Trumpově rostoucímu odstupu od staré gardy Republikánské strany.
„Trumpova administrativa byla během prvního období inovativní, proaktivní a vynalézavá při vytváření dohod a smluv, takže lze očekávat něco podobného, možná i s trochou předvídatelné nepředvídatelnosti,“ konstatuje Kessler pro Epoch Times.
„To by mohlo zahrnovat obchodní dohody, bezpečnostní uspořádání, zahraniční investice a politiky, které by mohly také pomoci snížit úroveň hrozeb. Může to být široká škála nástrojů, které lze využít,“ dodává.
Kessler dále naznačuje, že Trump by mohl znovu přezkoumat obchodní dohody a zavést silná ekonomická opatření v konfrontaci s Čínou, přičemž by mohl překvapivě prokázat ochotu k proaktivnímu postoji ve dvoustranných vztazích s KS Číny.
Podle něj by tyto ekonomické dohody mohly mít sekundární cíl zmírnit regionální napětí a zároveň zachovat bezpečnost spojenců a ekonomicky pohnat čínskou komunistickou stranu k odpovědnosti.
„Mohli bychom být svědky série dohod a smluv týkajících se různých témat, která původně nebyla předmětem vyjednávání, s cílem snížit napětí mezi více stranami v dalších oblastech,“ rozvádí dále Kessler.
Celkově je jasné, že spojenci USA v Indo-Pacifiku budou muset přispět více k obraně regionu, a jejich snaha nezůstane bez povšimnutí.
S ohledem na to Mills věří, že pravděpodobnost ozbrojeného konfliktu se sníží, protože Trumpovy očekávání vůči všem národům v Indo-Pacifiku budou zřetelná.
„Pravděpodobnost konfliktu v západním Pacifiku se za Trumpa výrazně snižuje,“ míní Mills.
„Proč? Protože vždy prokazuje jasnost a odhodlání. Jasnost a odhodlání pomáhají předcházet válce. Nedostatek jasnosti a odhodlání válku vytváří.“
–ete–
