Pondělní večer symfoniků Českého rozhlasu v Obecním domě se nesl ve znamení romantiky jako univerzálního jazyka, kterým se mluví napříč Evropou.
Symfonický orchestr Českého rozhlasu (SOČR) vedený německým dirigentem Axelem Koberem zahájil koncert Sukovou Dramatickou ouverturou, kterou dvaadvacetiletý „učeň“ mistra Dvořáka zkomponoval ještě jako absolventskou práci. Tato romantická pohádka kombinující jemnost i drama jednak nastavila směr večera a také ukázala výbornou komunikaci dirigenta s orchestrem a jeho sekcemi.
Na česko-německý úvod navázal violoncellový koncert pro orchestr pozdního anglického romantika Edwarda Elgara s hlavní hvězdou večera, devětadvacetiletou Rakušankou Julií Hagenovou a jejím cellem od Ruggieriho ze 17. století.
Už v úvodních tónech skladby, která byla dokončena v roce 1919, je patrný obtisk první světové války a strastí, kterými autor procházel. Přesto se v ní objevuje také naděje. Třebaže skladba není příliš složitá, autor v ní dal nahlédnout do hlubin své duše. Obzvláště zapůsobilo navazování, resp. předávání si melodií mezi jednotlivými sekcemi orchestru.
Mladá virtuoska během skladby ustála i utrženou žíni u smyčce, se kterou si rychle poradila. Po vřelém ohlasu publika přidala ještě kousek z Bachovy suity pro violoncello.
Ve druhé části večera symfonici pokračovali s další Elgarovou skladbou, která svým charakterem navázala na Suka. Šlo o tajemstvím zahalené dílo aneb Enigmu sestávající ze čtrnácti „variací“, skrze něž se nesla jemná a prostá krása, možná i záměrně skromná a „držící se při zemi“, aby pak v závěru ukázalo své přednosti.
Při čtení poměrů z Elgarova života se lze domnívat, že do Enigmy začlenil i svůj příběh. Nakonec, jak píše SOČR: „A velké symfonické finále? To by mohlo ztělesňovat autora samého – jako umělce, který už má dostatečné tvůrčí sebevědomí.“
