Komentář
Nedávno jsem byla pozvána na dámský den s tématem „Hraj si s úmyslem“. Očekávala jsem zábavný, bezstarostný den s přáteli, čas na uvolnění a znovuobjevení naší hravé stránky.
Nicméně když jsem dorazila, zjistila jsem, že představa hry podle hostitelky znamenala pomáhat jí s úkoly z jejího seznamu – organizovat skříně a uklízet garáž. Pro ni to byl způsob hry. Přinášelo jí to radost.
Uvědomila jsem si, jak osobní může hra být – to, co jednomu připadá jako hra, může pro druhého znamenat práci. Také jsem si uvědomila, jak snadno můžeme s hraním úplně ztratit kontakt.
Jako dospělí často odsouváme zábavu na druhou kolej a necháváme si ji „na později, až bude čas“ – a možná tím přicházíme o své zdraví.
Co když klíčem k dobré kondici není další trend v oblasti wellness, ale jednoduše znovuobjevení toho, co nám jako dětem přinášelo radost?
Proč si nehrajeme víc?
Výzkumy ukazují, že zapojení do hravých aktivit může snižovat úzkost, depresi a dokonce i závažnější duševní onemocnění, jako je schizofrenie nebo bipolární porucha. Hra pomáhá odbourávat stres a podporuje uvolňování endorfinů, které zlepšují náladu. Může také snížit krevní tlak, chránit před srdečními chorobami a kognitivním úpadkem a prodloužit život. Je to jako přirozený způsob, kterým nám příroda říká: „Jen do toho, bav se – prospívá ti to!“
Přesto mnoho dospělých – včetně mě – bojuje s tím, aby si na hraní našli čas.
Hraní je často odmítáno jako zbytečné nebo neproduktivní, jakmile dospějeme. Společnost nás nabádá, abychom „dospěli“, a tlačí nás k odpovědnosti a měřitelným úspěchům, které nechávají jen málo prostoru pro zábavu.
Mezi prací, rodinou a nekonečnými seznamy úkolů se hra dostává na vedlejší kolej. Postupem času spontánnost a představivost ustupují pevným rutinám a myšlení zaměřenému na výkon.
Tento vzorec často přebíráme od rodičů. Moji rodiče pracovali od rána do večera a jen zřídka si našli čas na zábavu. A teď, jako dospělá, jsem spadla do stejné pasti. Když si přece jen dopřeji chvíli na hraní, cítím se provinile – jako bych si to nezasloužila.
Naše neochota přijmout hru často pramení z hlubšího přesvědčení, že nejsme „hodni“, dokud nedosáhneme dostatečných výsledků. Ale kdo vlastně určuje, co je dost?
Většina z nás se žene za cílovou páskou, která ve skutečnosti neexistuje. Neustále si posouváme laťku, říkáme si, že až splníme všechny povinnosti, konečně si zasloužíme odpočinek.
Jenže i když splníme každý úkol na seznamu, váháme se zastavit a věnovat se hře, protože vždycky zbývá něco dalšího. Zůstáváme uvězněni v honbě za vnějším uznáním, čekáme na pocit „dost“, který ale nikdy nepřijde.
Co kdybychom přestali čekat? Co kdybychom si dovolili hrát – právě teď?
Jak vypadá hra v dospělosti?
U dětí je hra jasně definovaná – bez váhání se do ní ponoří. U dospělých je to složitější.
Většina z nás si asi nevezme panenku nebo akční figurku, aby znovu prožila dobrodružství z dětství.
Jak tedy vypadá hra pro dospělé?
Dr. Stuart Brown, výzkumník a zakladatel Národního institutu pro hru, identifikoval osm „herních osobností“, které pomáhají dospělým najít typ hry, který je jim nejpřirozenější a nejpříjemnější:
- Sběratel: Baví vás shromažďovat a pečlivě vybírat věci – ať už jde o známky, veterány, vzácné knihy nebo mušle.
- Soutěživý typ: Rádi hrajete hry s jasnými pravidly a užíváte si výzvu vítězství, ať už je to fotbalový zápas v sousedství, večer deskových her nebo fantasy liga.
- Tvůrce: Milujete přivádět nápady k životu. Čmárání, zdobení, práce se dřevem, opravy nebo šití – tvoření a vylepšování vás naplňuje.
- Režisér: Rádi organizujete a přebíráte vedení. Plánování tematických večírků nebo koordinace skupinových aktivit je pro vás zábavou.
- Průzkumník: Hru prožíváte prostřednictvím objevování. Může být fyzické – cestování do nových míst – nebo intelektuální, jako je učení nových dovedností, objevování hudby či zkoumání nových myšlenek.
- Šprýmař: Žijete pro smích ostatních. Hra je pro vás o bláznění, vyprávění vtipů nebo hravém škádlení.
- Pohybový typ: Hru vnímáte skrze pohyb. Tanec, jóga, turistika nebo jakákoli aktivita, která vás přiměje se hýbat, vás naplňuje.
- Vypravěč: Milujete příběhy, ať už je posloucháte, nebo sami vytváříte. Hru nacházíte v psaní, hraní divadla nebo vyprávění poutavých příběhů u večeře.
Hra může mít mnoho podob, ale nejde o samotnou činnost – jde o to, jak se při ní cítíte. Jsou to ty kouzelné okamžiky, kdy se objeví radost, ztratíte pojem o čase a cítíte se naprosto živí a svobodní.
Vidím se v několika z těchto herních osobností, ale v jádru jsem tvůrce.
Hraji si tím, že v kuchyni vymýšlím nové recepty, upravuji turistické stezky na svém pozemku, píšu příběhy a maluji. V těchto chvílích ztrácím pojem o čase, naplno se ponořím do tvořivého proudu. Cítím klid a zároveň energii – jako by nezáleželo na ničem jiném než na radosti z tvorby, objevování a oživování nápadů.
Pozvánka k radosti
Začlenění hry do každodenního života nevyžaduje hodiny volného času. I pět minut radostné činnosti může mít velký dopad. Klíčem je upřednostnit to, co vám přináší radost a dává vám na chvíli úlevu od každodenních povinností.
Moje výzva pro vás (i pro mne samotnou): Každý den na pět minut odstupte od tlaku povinností a rozhodněte se, že si budete hrát. Tančete, kreslete, foukejte bubliny, podívejte se na komedii, ztraťte se v knize nebo si uspořádejte skříň – pokud vám to přináší radost, počítá se to.
Nastavte si časovač a dopřejte si pět nádherných minut na cokoli, co povzbudí vaši duši. Nemusíte si to zasloužit a nepotřebujete k tomu svolení. Už teď za to stojíte. Tak si jděte hrát!
Vyjádřené názory jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
