Od 12. března do 27. dubna nabízí festival Jeden svět celkem 84 dokumentů, 11 fikcí a 9 imerzních filmů. Letošní program mimo obvyklé soutěžní a tematické sekce přinese i 14 snímků pro základní a střední školy. Skrze jeho pestrou dramaturgii se lze prostřednictvím filmového plátna vydat na výpravu do rozmanitých problematik světa. Jednotlivé projekce a debaty různých formátů v sobě spojují edukaci široké veřejnosti, sympatie ke kinematografii i zábavu.
Největší mezinárodní filmový festival dokumentárních filmů na světě už více než čtvrt století dává každoročně prostor příběhům, které by jinak zůstaly neviděné. Promítání hlavních pilířů programu se uskutečňuje v desítkách měst po celé České republice a vybrané snímky jsou dostupné i pro tuzemské základní školy v rámci festivalové sekce Školní projekce. Diváctvo se tak vedle dokumentárních snímků může těšit i na návštěvu desítky českých i zahraničních hostů z řad filmových tvůrců, protagonistů a zastánců lidských práv.
Mezi očekávané české favority patří Dům bez východu, snímek oceněný na MFDF Ji.hlava. Ten umožňuje nahlédnout do drsné reality obchodování s chudobou v Česku. Nájemníci jedné ubytovny, matky s dětmi, se rozhodnou vzepřít zákeřnému majiteli budovy, který profituje z jejich lidské nouze. Zachycení kolektivní vzpoury proti útlaku je tak analýzou boje se systémem.
Nespravedlivosti osudu se věnuje i rodinný příběh Ta druhá. Osmnáctiletá protagonistka Johana se snaží skloubit vlastní život plný nadějí a snů s péčí o mladší sestru se zdravotním znevýhodněním ve formě autistického spektra. Jak moc odlišné formativní roky dospívající Johany jsou oproti jejím spolužákům? Rovnováha mezi vlastními ambicemi a odpovědností vůči rodině citlivým způsobem otvírá diskusi o neviditelných břemenech.
Dalším českým programovým příspěvkem s rodinnou problematikou je Rok vdovy. Hraný dokument s Pavlou Beretovou zviditelňuje společností opomíjený proces truchlení během jednoho roku života ovdovělé ženy. Deníkové záznamy tak diváka napojují na subjektivní prožívání a uzpůsobení života po smrti partnera.
O vyrovnávání se s traumatem také pojednává Šedá zóna. Tento medicínský termín se užívá pro děti narozené mezi dvaadvacátým a čtyřiadvacátým týdnem těhotenství, jejichž pravděpodobnost přežití je extrémně nízká. Před životem matek v nejistotě zavírá oči společnost i zdravotní systém. Osobní zkušenosti rodičů dětí šedé zóny rozhodně nenechá nikoho netečným.
Vedle náročných sociálních námětů zpracovávají festivalové filmy i tematiku ekologie v kombinaci s životním stylem. Inspirativní pohled na žití zprostředkovává rodinná expedice terénního výzkumu vzdálených oceánských koutů od severního pólu po vody Jižní Ameriky. Domovem je oceán odkrývá útroby malé plachetnice početné rodiny ekologických výzkumníků, která překročila hranice komfortní zóny a rozhodla se prožít život na vlnách svobody.
Bytí v přírodě mezi zvířaty se věnuje i hraný film Vlci vždy přicházejí v noci. Drsné stepi středního Mongolska umožňují zavítat mezi stáda koní, koz a ovcí. Pastevec Davá a jeho žena Dzaja ukazují život ovlivněný silami přírody a rytmem ročních období. Měnící se společnost ale přináší nové výzvy v podobě odchodu pastevecké komunity do města.
Pomyslný výběr z hroznů je jen část celého programu, který je v závislosti na konkrétní město i projekční místo dostupný na oficiálním webu. Festival také uvede i několik snímků ve světové premiéře a do své dramaturgie zařadil i mezinárodní soutěž.
Mimořádnost Jednoho světa tkví ve zprostředkovávání společensky hybné kinematografie a navazujících pofilmových debatách. I jeho organizace v průběhu let dostála promovaným hodnotám a inkluzivně myslí na všechny. Pro zapálené nadšence do dokumentaristiky o lidských právech je připraveno příznivější vstupné a znevýhodněným divákům nabízí bezbariérový přístupu nebo projekce s popisnými titulky a audiopopisem. Vybrané debaty s tvůrci a odborníky, které po projekci umožní diváctvu diskutovat a rozvést viděné a pochopit a prohloubit celkový kontext, jsou tlumočené do českého znakového jazyka a simultánně přepisované.
