Aktualizováno 3. 4. 2025 o vyjádření Ministerstva životního prostředí.
V České republice se nachází 1 467 malých vodních elektráren připojených do elektrické sítě. Jde o výrobny obnovitelné elektrické energie z vody na řekách a potocích s instalovaným výkonem nižším než 10 megawatt. Zdá se, že na rozdíl od solárních či větrných zdrojů se jim nedostává tolik pozornosti ani podpory, byť mají vyšší potenciál využitelnosti.
Kolem roku 1930 přitom na území tehdejší České republiky bylo evidováno téměř 13 tisíc výroben využívajících vodní energii, jako jsou vodní elektrárny, mlýny, pily a továrny. V roce 1944 pokrývaly malé vodní elektrárny v Československu 16,1 % celkové výroby elektřiny, uvádí Cech provozovatelů malých vodních elektráren.
Celkem malé vodní elektrárny tvoří podle Komory obnovitelných zdrojů polovinu produkce elektřiny z vodních zdrojů v ČR a 10,6 % z obnovitelných zdrojů. Na celkové výrobě elektřiny v České republice se tato zařízení v roce 2024 podílela z 1,57 %. Přesto ročně vyrobí přes 1 200 gigawatthodin, což odpovídá celkové roční spotřebě elektřiny v Karlovarském kraji.
Jejich počet léta stagnuje a to navzdory tlaku na větší využívání obnovitelných zdrojů. Kdyby ale měly vhodnější podmínky, mohly by vodní elektrárny nabídnout větší potenciál. V rozvoji jim brání složitá legislativa a námitky některých ekologů.
Nechuť ochránců
Podle Martina Mikuleho, místopředsedy Svazu podnikatelů pro využití energetických zdrojů, zájemci a majitelé narážejí na „nechuť některých ochránců přírody využívat vodní energii“. Díky tomu jsou i modernizace stávajících provozů „kolikrát stejně složité jako výstavba nového vodního díla“.
Odpor k vodním projektům je evidentní už z přístupu ministerstva životního prostředí (MŽP), líčí Mikule a jako příklad popisuje prohlášení jednoho sekčního ředitele na MŽP, který měl na Výboru pro životní prostředí Poslanecké sněmovny říci, že „z jeho pohledu by bylo lepší dál pálit uhlí, než postavit jakoukoliv další malou vodní elektrárnu“.
Výsledkem takového přístupu státu je, že malé vodní elektrárny byly vyloučeny z vyvratitelné domněnky převažujícího veřejného zájmu. To znamená, že výstavba těchto zdrojů nemá, tak jako jiné obnovitelné zdroje, prioritu před ochranou přírody. Tuto domněnku lze nicméně v průběhu povolovacího procesu v odůvodněných případech vyvrátit.
Některým zvláště chráněným druhům se v úsecích ovlivněných malou vodní elektrárnou daří lépe, než kdyby tam nebyla.
Martin Mikule,
místopředseda Svazu podnikatelů pro využití energetických zdrojů
„Malé vodní elektrárny podle úředníků státní správy nejsou ve veřejném zájmu už od samotného počátku. To znamená, že při tvorbě územních plánů atp. jsou tyto projekty vylučovány a zaškrceny už na samém začátku,“ stěžuje si Mikule, jehož rodina provozuje tyto výrobny elektřiny již třetí generaci. „Na řece jsem prakticky vyrostl,“ říká.
Ministerstvo životního prostředí na náš dotaz o důvodu znevýhodňování malých vodních elektráren odpovědělo, že zatímco jejich energetický přínos je zanedbatelný, jejich dopad na životní prostředí je ve srovnání s jinými obnovitelnými zdroji závažnější. „Narušují morfologii a kontinuitu toků, přerušují migraci vodních živočichů a způsobují změny průtokových poměrů, často na úseku stovek metrů až kilometrů,“ napsala mluvčí MŽP Veronika Krejčí.
U některých již existujících malých vodních elektráren je podle ní problémem i „absence nebo nevyhovující stanovení minimálního zůstatkového průtoku, což často neodpovídají současným klimatickým, ekologickým ani právním požadavkům“. Tento přístup je podle ministerstva v souladu s evropskými předpisy.
Úřad ani do budoucna neplánuje přístup měnit, už kvůli evropskému nařízení o obnově přirozených toků řek a odstraňování migračních překážek. Výstavbu nových ani obnovu stávajících vodních elektráren proto nepodporuje, ale není ani proti již existujícím dílům. Podle Krejčí jsou alternativním doplňkem k bateriovým úložištím při službách výkonové rovnováhy.
Podle Mikuleho by ve stovkách lokalit nebyl dopad nově stavěných vodních elektráren na přírodu nijak drastický. Elektrárny se staví v drtivé většině případů na již existujících jezech, takže není třeba výraznějších zásahů do krajiny. Samotnou stavbu popisuje v podstatě jako vykopání díry vedle potoka, přivedení vtoku a odtoku a vybetonování prostoru pro strojní zařízení. Stavbu lze zrealizovat tak, že ji nikdo neodliší od jiného typu malé vodohospodářské budovy.
Někdy je ekologický dopad na okolí vyloženě přínosný, říká Mikule. „V některých případech jsem svědkem toho, že některým zvláště chráněným druhům se v úsecích ovlivněných malou vodní elektrárnou daří lépe, než kdyby tam nebyla.“
Výkon a náklady
Celkový instalovaný výkon malých vodních elektráren činil na konci roku 2024 celkem 340 MW, přičemž elektrárny byly využity přibližně na 40 % své maximální teoretické kapacity. To je příznivé číslo ve srovnání s jinými obnovitelnými zdroji u nás.
V klimatických podmínkách v České republice se solární elektrárny využívají na 12–15 % svého instalovaného výkonu, u větrných elektráren je to kolem 25 %, uvádí Martin Mikeska z Komory obnovitelných zdrojů. Jaderné elektrárny, u nichž se provozovatelé nemusejí spoléhat na počasí, využívají své kapacity na 80-90 %, ovšem využívají pouze kolem 4 % primárního paliva (U-235).
Výroba elektřiny z malých vodních elektráren fluktuuje v průběhu roku v závislosti na množství srážek a průtoku vody. Přes zimu a na jaře je výkon elektráren na přírodních tocích nejvyšší, minimální je naopak v letních měsících, kdy se musí i odstavit. Lépe jsou na tom zdroje postavené pod přehradami, kde je průtok stabilnější v průběhu celého roku.
Náklady na výstavbu podle Mikuleho činí kolem 210 tisíc za instalovanou kilowattu. Investor má nárok na dotaci od státu, ale musí si vybrat, zda půjde o podporu investiční nebo provozní. Po počátečních investicích však už není třeba zvažovat náklady na palivo, jako je tomu u jaderných, plynových nebo uhelných elektráren.
Solidní potenciál
Momentální podmínky rozvoji malých vodních elektráren nesvědčí. Za posledních pět let u nás ukončilo provoz přes 100 provozoven, říká Mikule.
Potenciál růstu přitom tyto zdroje mají. V České republice je podle něj nevyužito zhruba 5 000 jezů, přičemž na části z nich by šlo bez konfliktu s ochranou přírody zrealizovat „ještě několik set elektráren“. Některé studie mluví o 50 až 100 MW navíc, podotýká. Tím by souhrnný instalovaný výkon malých vodních elektráren dosáhl výkonu uhelné elektrárny v Mělníku patřící ČEZu.
Aby však investoři chtěli a mohli stavět, je podle Mikuleho potřeba uvolnit legislativu tak, aby při výstavbě zrovnoprávnila vodní elektrárny s ostatními zdroji a zjednodušila podmínky pro využívání státních pozemků kolem řek.
„Pokud se nepodaří změnit uvažování politiků při dalším schvalování novel příslušných zákonů, nové malé vodní elektrárny tu neporostou,“ míní Mikule.
„Představa části dnešní ochrany přírody, že se vrátíme kamsi do středověku, je romantická a krásná, ale furt musíme myslet na to, že tady žijí lidi. Proto musíme najít cestu, jak využívat dary přírody a žít dál,“ uzavírá.
