Světelné vyzařování z buněk může hrát roli při uzdravování těla.
Komentář
Po desetiletí byl mozek vnímán jako stroj poháněný elektrickými impulsy a neurotransmitery. Co když je však mozek něčím více – co když také využívá světlo?
Ano, skutečné světlo – slabé, extrémně jemné světelné vyzařování nazývané biofotony.
Výzkumy naznačují, že mozek využívá biofotony ke koordinaci léčivých procesů. Lidskému oku jsou neviditelné, avšak jsou součástí důmyslné komunikační sítě.
Vaše tělo právě teď doslova září a vydává ultrajemné světelné signály, které nervové buňky využívají ke koordinaci uzdravování.
Optické „dálnice“ tvořené ze světla
Fritz-Albert Popp, průkopník biofyziky, prokázal, že živé organismy vyzařují drobné světelné záblesky. Pomocí fotonásobiče, velmi citlivého detektoru světla, ukázal, že toto světlo se objevuje v ultrafialovém, viditelném spektru a také z části blízko infračerveného spektra.
Popp pojmenoval toto netermální světlo, které se nachází v živých systémech, biofotony. Ačkoli je toto světlo velmi slabé – přibližně tisíckrát slabší, než dokáže vnímat lidské oko – lze ho pozorovat pomocí ultrasenzitivních kamer. Snímky byly zveřejněny ve vědeckém článku z roku 2009, ve kterém autoři napsali: „Lidské tělo doslova slabě září.“
Ultra-slabé světelné vyzařování bylo zaznamenáno také u bakterií, hub, semen a živočišných tkání.
Po tomto objevu biofyzici naznačili, že biofotony by mohly být schopny koordinovat buněčné funkce, metabolismus, replikaci a regeneraci – čímž zpochybnili tradiční biochemické modely.
Ačkoli se o tom stále vede diskuse, biofotony by mohly sloužit také ke komunikaci.
Například neurony mohou přenášet světelné signály z jedné buňky do druhé skrze své axony (nervová vlákna přenášející elektrické impulzy) podobně jako optická vlákna přenášejí data v moderních komunikačních sítích.
Pokud vám to zní jako přílišná senzace, popřemýšlejte nad tímto: analýza biofotonů se již využívá ve výzkumu rakoviny. Vědci dokáží rozpoznat rakovinné buňky analýzou jejich světelného vyzařování ve srovnání se světlem, které vyzařují zdravé buňky. Zdravé tkáně a zdraví lidé vyzařují stabilnější biofotony než tkáně poškozené nebo nemocné.
Jak neurony vytvářejí světlo
Vědci stále diskutují o tom, jak přesně biofotony v těle vznikají, ale převládající teorie ukazuje na metabolické procesy, zejména ty, které zahrnují reaktivní formy kyslíku (ROS).
ROS jsou vysoce reaktivní molekuly na bázi kyslíku, které ve velkém množství mohou buňkám škodit. Zároveň však hrají zásadní roli v běžných buněčných funkcích. Když ROS reagují s určitými složkami buněk, mohou vzniknout tzv. „excitované“ molekuly, které při návratu do stabilnějšího stavu uvolňují drobné záblesky světla – fotony.
Klíčovou roli při vzniku těchto mikroskopických světelných záblesků pravděpodobně hrají mitochondrie, které se často označují jako „buněčné elektrárny“.
Pro lepší pochopení toho, jak excitované molekuly vyzařují světlo, si představte atom jako miniaturní sluneční soustavu s jádrem uprostřed, kolem něhož obíhají elektrony. Když elektron pohltí energii, přeskočí na vyšší energetickou dráhu. Když se pak vrací zpět na nižší úroveň, přebytečnou energii uvolní ve formě světla – podobně jako miniaturní ohňostroj uvnitř atomu.
Přestože moderní kvantová mechanika podstatně upřesnila tento „Bohrův model“ atomu – tedy model, ve kterém pozitivně nabité jádro obklopují negativní elektrony pohybující se na drahách odpovídajících určitým energetickým hladinám – základní princip zůstává stejný: elektrony při návratu z excitovaného stavu do nižšího energetického stavu vyzařují světlo.
Zdá se, že neurony využívají podobný proces, díky němuž mohou vznikat právě tyto jemné světelné záblesky, neboli biofotony, přímo v našem těle.
Léčivá síla světla
Tyto světelné signály mohou být důležité při léčení.
Někteří vědci se domnívají, že když je buňka poškozena, vyzařuje světelné záblesky jako signál tísně – podobně jako když je vysílán nouzový signál SOS. Představte si, jak vaše tělo instinktivně opravuje odřené koleno tím, že na poraněné místo vyšle imunitní buňky a živiny. Neurony by mohly používat podobnou strategii, při níž by světlem spustily proces regenerace.
Někteří vědci předpokládají, že různé vlnové délky biofotonů produkovaných v těle mohou aktivovat odlišné léčivé mechanismy, a tím pomáhat buňkám se regenerovat.
Tento koncept odpovídá fotobiomodulaci, známé také jako terapie červeným světlem, což je léčba, která využívá specifické vlnové délky světla ke stimulaci hojení. Studie naznačují, že červené světlo a světlo blízké infračervenému mohou posilovat mitochondriální funkce, snižovat záněty a zlepšovat odolnost nervových buněk.
Vědci v současnosti aktivně zkoumají světelnou terapii jako potenciální léčbu onemocnění, jako jsou Alzheimerova choroba, Parkinsonova choroba, deprese, poranění mozku nebo mrtvice. Jestliže vnější světlo může napomáhat při léčení těla, je možné, že světlo, které si naše tělo vytváří samo, má podobné regenerační schopnosti.
Vztah mezi světlem a buněčnými funkcemi se však neomezuje pouze na léčení – také označuje samotný začátek života.
Překvapivě se vědcům podařilo zachytit skutečné snímky toho, co se děje při prvním setkání vajíčka se spermií: dojde k vyzáření světelného záblesku.
Tento záblesk, často nazývaný „zinková jiskra“, signalizuje vznik nového života. Je to, jako by se buňky poznávaly prostřednictvím světla ještě dříve, než se začnou dělit.
To vyvolává zajímavou otázku: Je světlo původním jazykem našeho těla?
Přijímáme ze stravy světlo?
Jestliže biofotony představují jazyk, kterým naše tělo komunikuje, pak to znamená, že naše rozhodnutí – naše strava, prostředí, myšlenky a přesvědčení – mohou ovlivňovat jasnost této komunikace.
Popp popsal jedení jako „nasávání světla z potravin“ – nejen metaforicky, ale jako skutečný proces získávání a využívání uložené světelné energie na biochemické úrovni.
Rostliny zachycují energii slunečního světla a prostřednictvím fotosyntézy ji ukládají do chemických vazeb. Když rostliny konzumujete, tyto vazby se v těle rozpadají a přeskupují, čímž se uvolňuje energie, která pohání vaše tělo.
Stejně jako neurony produkují světlo, i my získáváme světlo z potravin – elektrony při rozkladu potravy v našem těle přecházejí mezi různými energetickými stavy.
Popp je toho názoru, že energie, kterou ze stravy získáváme, je v podstatě světelnou energií. To odpovídá slavné Einsteinově rovnici E = mc² (energie se rovná hmotnosti násobené rychlostí světla na druhou), která odhaluje, že hmota sama je koncentrovanou formou energie. Přestože tedy potrava má fyzickou hmotnost, je v konečném důsledku uloženým slunečním světlem.
Výzkumníci objevili, že některé potraviny vyzařují kvalitnější světlo než jiné. Měřením tohoto vyzařování mohou vědci rozlišovat mezi konvenčně pěstovanými rajčaty a rajčaty pěstovanými v ekologickém zemědělství či mezi bio vejci a vejci slepic chovaných konvenčním způsobem.
Článek z roku 2023 uvádí, že světelné vyzařování indikuje čerstvost a kvalitu potravin, což zpochybňuje tradiční názor, že „kalorie je prostě jen kalorie“. Potravina není jen palivem – je to informace ve formě světla.
Konzumace kvalitního, vysoce uspořádaného světla může doslova posílit vlastní světelnou energii vašeho těla, zlepšit buněčnou komunikaci a podpořit samoléčbu.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
