Senátní Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pořádal 16. dubna seminář věnovaný tzv. věčným chemikáliím – PFAS –, které mají negativní dopad na zdraví, přičemž velkým problémem je jejich obtížná rozložitelnost a s tím spojená rostoucí koncentrace v životním prostředí a organismech. Odkud se berou, co způsobují a lze se jich zbavit?
PFAS je zkratka pro „per a polyfluorované sloučeniny“, tj. látky, které se v přírodě přirozeně nevyskytovaly do doby, než se začaly v 60. a 70. letech vyrábět kvůli své výhodné vlastnosti – odpudivosti jak u vody, tak u olejnatých látek.
Díky tomu si rychle získaly oblibu při použití v hasebních látkách, outdoorovém oblečení či v nábytkových látkách, v lyžařských voscích, antikorozních nátěrech, kosmetice, pesticidech, v nepřilnavém kuchyňském nádobí, nebo v potravinových obalech, jakými jsou impregnované papírové kelímky na pití a boxy na jídlo.
Podle profesora Tomáše Cajthamla z Akademie věd ČR a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy si však již v 60. letech byly chemičky 3M a Dupont vědomy toxicity a zdravotních rizik (včetně karcinogenity) těchto látek.
K jejich problematičnosti dle něj přispívá, že mají v přírodě velmi nízkou rozložitelnost (a tedy se kumulují, a to i v rámci potravního řetězce) a jejich přetrvávající výroba, kdy i při zákazu některých konkrétních látek přicházejí chemičky s dalšími alternativami. Řešením by proto dle něj byl úplný zákaz celé skupiny PFAS.
Pokud jde o to, jak se s těmito látkami vypořádává lidské tělo, dle jeho informací je poločas eliminace u člověka u PFOA 2,1-8,5 let, u PFOS 3,1-7,4 let a u PFHxS 4,7-15,5 let (pozn. PFOA = kyselina perfluorooktanová C8HF15O2, PFOS = perfluoroktansulfonan C8HF17O3S, PFHxS = kyselina perfluorhexansulfonová C6HF13O3S). Všechny tyto tři látky jsou již zakázány tzv. Stockholmskou úmluvou.
Analýzy a studie
Evropský úřad pro bezpečnost potravin stanovil hraniční příjem týdenní dávky PFAS na 4,4 ng/kg, přičemž dle Cajthamla k tomuto množství stačí v současnosti 16 gramů rybí svaloviny. Akumulaci PFAS pak prezentoval u různých predátorů, kdy např. u vydry říční byly naměřeny až šokující hodnoty přes 6 000 ng na gram jejího masa (u tuleně 803, u káně lesní 426).
K dalším zajímavým zjištěním patří i analýza sněhu z běžkařských tratí v Jizerských horách (lyžařský vosk), kde byly vysoké hodnoty naměřeny především na vyhledávaných startovních místech – v Bedřichově a na Jizerce – Mořině.
Na semináři vystoupilo mnoho dalších odborníků s analýzami a studiemi. Například Karolína Brabcová z environmentální neziskovky Arnika prezentovala analýzu 10 bund zakoupených na českém trhu a dalších 22 bund či overalů z některých evropských zemí. Více než třetina z nich měla obsahovat již zakázanou látku PFOA (pravděpodobně důsledek degradace fluorovaných polymerů) a skoro všechny v Česku zakoupené produkty obsahovaly PFAS.
V ČR zakoupené outdoorové oblečení loni testovaly oficiální úřady na zadání státního zdravotního dozoru. Dle informací Miroslava Kapouna z ministerstva zdravotnictví zjistil překročené limity jen u jednoho výrobku z 57 testovaných.
Pokud jde o vodu, Státní zdravotní ústav ji testoval ve vodovodech a studnách již v roce 2021, jak jsme vás dříve informovali. Další průzkumy od ledna loňského roku po polovinu letošního března z více než 2 000 vodovodů a 250 studní ukázaly, že PFAS jsou sice rozšířené, ale rizikové hladiny jsou překročeny jen výjimečně.
„Znečištění životního prostředí látkami PFAS je velmi rozšířené, byť plošně se nejedná o vysoké koncentrace – charakter tohoto znečištění můžeme označit jako stopové,“ stojí v závěrech, včetně toho, že „nelze hovořit o plošně rizikovém výskytu těchto látek v pitné vodě, ale existují některé lokality (‚hot-spoty‘), kde je jejich výskyt rizikový a zdraví ohrožující.“
Nízké hladiny PFAS v českých pitných vodách potvrdila i Radka Hušková ze Sdružení oboru vodovodů a kanalizací (SOVAK).
Nina Pálešová z RECETOX (ústav Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity) prezentovala studii provedenou na hasičích, kteří mohou být vystaveni vyšším koncentracím PFAS kvůli některým hasebním materiálům a jejich oblečení. Ve třech skupinách, každé čítající přes 50 mužů zhruba stejného věku a kondice, byli ne-hasiči, hasiči nováčci (do jednoho roku služby) a hasiči profesionálové. V tomto uvedeném pořadí rostla u nich naměřená koncentrace PFAS. Pálešová upozornila, že s rostoucími hladinami PFAS se s významnou statistickou asociací zvyšují i biomarkery, takže hasiči mohou mít zhoršený kardiovaskulární profil.
Blýská se na lepší časy?
Za hasiče vystoupil genmjr. Petr Ošlejšek, náměstek generálního ředitele Hasičského záchranného sboru ČR. Předestřel, že v celkových zásobách hasičského sboru mají hasební pěny s PFAS pouze z 6,5 % a na trh přicházejí alternativy, byť zatím ne dost kvalitní. Tyto zásoby drží pro rozsáhlé mimořádné případy, jakými jsou např. požár v petrochemických závodech. V těchto „SEVESO“ objektech musí držet zásoby hasících pěn s PFAS i provozovatelé. Předestřel pohled, že hasiči mají na rozhodování někdy jen vteřiny a musí zvažovat, zda karcinogenní zplodiny z hoření nejsou horší než hašení s oněmi přípravky.
Uzavřel tím, že hasičský sbor podporuje přechod na bezfluorová pěnidla. Spolu s několika dalšími poukázal i na vývoj legislativy, která se má vůči použití PFAS zpřísňovat – včetně hasebních materiálů.
Posun k bezpečnějším alternativám se děje i u outdoorového oblečení. Dle provozovatele obchodu IQ Sport Lukáše Kruti již některé velké značky vyvíjejí vlastní membránové materiály bez fluorokarbonových sloučenin. Jeden z jeho dodavatelů nasazuje postupně alternativní materiály už deset let a letos plánuje s PFAS zcela skončit. Pro Epoch Times také sdělil, že čeští výrobci oblečení zatím takovouto výhodu nemají, protože nemají vlastní vývoj a látky kupují od jiných výrobců.
U lyžařů na profesionální úrovni se PFAS už řeší také. Rozhodnutí Mezinárodní lyžařské federace o zákazu používaní veškerých vosků obsahujících fluor na všech závodech FIS vešlo v platnost od sezony 2023/2024. Řídí se jím i Svaz lyžařů ČR.
Několik řečníků nastolilo i otázku vysokých koncentrací kyseliny trifluoroctové (TFA), která sice do PFAS nepatří, ale je jejich „produktem“ (např. v důsledku degradace PFAS pesticidů a F-plynů) a v životním prostředí se téměř nerozkládá a v čase kumuluje. Dle Huškové, která se angažuje v problematice i na evropské úrovní, se v řadě evropských povrchových a podzemních vodách nachází TFA již v mikrogramech na litr (PFAS obvykle v malých jednotkách nanogramů).
Hušková pohovořila i o metodách odstranění PFAS z vod. Provádějí ji například v Barceloně, kde mají vstupní koncentraci PFAS v povrchové vodě až 170 ng/l a v podzemní vodě 330.
Prvním krokem je odfiltrování nežádoucích látek, k čemuž se vyžívají např. absorbenty (např. aktivní uhlí) nebo účinnější reverzní osmóza či flokulační technologie (iontová výměna). Zachycení PFAS ale z celkového pohledu samo o sobě ještě nestačí. K jejich zničení dochází až použitím nákladné technologie, jako jsou elektrochemická degradace, ozonizace, plazmová destrukce a spalování teplotou nad tisíc °C.
