Athénský státník Solón zasel semínko demokracie prostřednictvím veršů.
Athénský státník, který jako první prosazoval demokracii, byl zároveň plodným básníkem. Jeho verše odhalují fascinující spojení poezie, politiky a počátků lidového vládnutí na Západě.
Solón z Athén
Řecký filozof Aristotelés, který psal dvě století po Solónově smrti v roce 560 př. n. l., poznamenal, že „Solón byl původem i pověstí jedním z předních občanů, ale majetkem a obchodem patřil ke střední třídě“. Pocházel z rodu Kodra, posledního athénského krále, a pravděpodobně byl předkem filozofa Platóna. Navzdory šlechtickému původu se živil obchodem, který athénská elita považovala za nepříslušející aristokratům.
Už od 5. století př. n. l. je Solón považován za jednoho ze Sedmi mudrců Řecka, které lidé po celém východním Středomoří uctívali pro jejich ctnost. Jeho politické reformy připravily půdu pro vznik athénské demokracie, která navždy změnila svět. Jen málo lidí si však uvědomuje, že Solónův úspěch závisel především na jeho schopnosti psát poezii a veřejně ji přednášet.
Kořeny demokracie
V 6. století př. n. l. byly Athény ovládány aristokratickou třídou zvanou ‚Eupatridové‘ (doslova ‚potomci dobrých otců‘). Vlastnili nejlepší a nejúrodnější půdu, vládli ve svůj vlastní prospěch a často byli zapleteni do rodinných sporů. Chudší občany snadno uvrhovali do dluhů poskytováním půjček s tvrdými podmínkami. Pokud dlužníci nedokázali splácet, mohli se stát nevolníky, nebo být v krajních případech prodáni do otroctví.
Stejně jako nejchudší Athéňané se i „střední třída“ řemeslníků a obchodníků cítila frustrována, že je z rozhodování vyloučena – ačkoli ani jedna skupina neměla prostředky k odporu proti vládnoucí elitě. Sociální nestabilita téměř vždy vyplývala ze soupeření mezi aristokraty u moci a těmi, kdo chtěli moc uzurpovat. Dav byl vlečen dějinami bez možnosti volby.
Solón patřil k rostoucí menšině občanů, kteří nevěřili, že by tak propastné společenské a politické rozdíly měly existovat. Aby mohl něco změnit, musel nejprve získat moc.
Výzva k boji
Kolem roku 600 př. n. l. utrpěli Athéňané tragickou porážku od sousedního městského státu Megara. Ztratili ostrov Salamina, strategickou a obchodní baštu poblíž Athén. Aby se předešlo dalším ztrátám, athénská vláda zakázala komukoli navrhovat, že by Athény měly ostrov znovu nárokovat.
Vlastenec Solón se s tímto poraženectvím nesmířil. Starověký historik Plútarchos zaznamenal, že Solón ve spěchu složil báseň, naučil se ji nazpaměť a „pak náhle vyběhl na tržiště s věncem na hlavě, postavil se na kámen pro hlasatele a zazpíval elegii, která začínala takto: ‚Hlasatel jsem, jenž přišel ze Salamíny krásné, mé verše vám zvěstují zprávy odtamtud.‘“
Poezie byla spojována s epickými příběhy, bájnými hrdiny a nepřemožitelnými bohy. Oslovovala široké vrstvy lidu účinněji než „řeč“ – výraz, jímž měl Solón na mysli formální jazyk sněmů a soudů.
Athéňané byli dojati. Chopili se zbraní, porazili nepřítele a Salaminu získali zpět. Toto vítězství zvýšilo Solónovu prestiž a otevřelo mu cestu k politickým reformám.
Solónovy reformy
V roce 594 př. n. l. byl Solón zvolen archontem, tedy hlavním úředníkem. Konečně mohl předložit návrhy na změny v tehdejší ústavě. „Zákony byly vryty do dřevěných desek,“ napsal Aristotelés, „a všichni přísahali, že je budou dodržovat.“
Nejprve Solón zrušil veškeré dluhy a osvobodil všechny dluhové otroky, čímž oslabil moc Eupatridů nad obyvatelstvem. Dále rozdělil athénské obyvatelstvo do čtyř příjmových skupin podle ročního zisku z obilí, oleje a vína.
Důležité správní funkce sice nadále připadaly občanům z horních dvou skupin, ale všichni athénští občané získali právo podílet se na správě města.
Aby podpořil všeobecnou účast na vládě, zřídil Solón Lidové shromáždění – prototyp americké Sněmovny reprezentantů a dalších parlamentů v moderních demokraciích. Na jeho zasedáních se projednávaly a přijímaly zákony, volili zástupci a řešila se odvolání k soudům.
Na rozdíl od moderních zastupitelských demokracií, byla athénská demokracie přímá. Účast na rozhodování byla považována za nejdůležitější občanskou povinnost. Zástupci byli sice voleni pro vojenské tažení, diplomatické mise a zvláštní administrativní úkoly, ale o každém rozhodnutí rozhodovali občané přímo. Každý občan se mohl účastnit zasedání Shromáždění. Občanství však náleželo pouze svobodným mužům.
Demokracie ve verších
Aby si Solón získal podporu pro svůj radikální program, pokračoval v užívání poezie, která mu přinesla moc a respekt. Jeho tón byl často normativní a moderní čtenář může pochybovat, zda jeho texty vůbec lze považovat za „poezii“. Přesto psal v metrickém rytmu a své výzvy často zdobil obrazným jazykem typickým pro dobrou poezii.
Jedna z nejdelších dochovaných Solónových básní začíná připomenutím, že za politické nepokoje nelze vinit nadpřirozené síly: „Naše obec nikdy nezahyne rozhodnutím Dia ani úmysly blažených nesmrtelných bohů; neboť taková odvážná ochránkyně, dcera mocného otce, nad ní drží své ruce.“
Solón zde pravděpodobně hovoří o dluzích, proti nimž bojoval s velkým nasazením. Znepokojovala ho však i korupce, jejíž následky nejvíce dopadaly na ne-aristokraty:
„Veřejné zlo se vrací ke každému z nás: brány dvora již nemají sílu ho zadržet, zlo přeskočí vysoké zdi a jistě si každého najde, i kdyby se uchýlil do nejvnitřnějšího kouta své komnaty.“
Přednesené s vášní a rytmem na veřejných pódiích tyto verše vyvolávaly znepokojivý obraz – zejména u těch, kdo si cenili svého majetku.
Podobně Solón vybízel své spoluobčany, aby odložili soukromé zájmy a řídili se zákonem – dvěma pilíři jeho demokratické vize: „Bezzákonnost přináší městu nesčetné bědy, zatímco Zákonnost odhaluje vše, co je spořádané a správné – a často spoutává nespravedlivé.“
Používal také obraznost přírody, aby posluchače varoval před nezkrocenou mocí: „Z mraku přichází sníh a kroupy, hrom z blesku – a z mocných mužů záhuba města.“
Aby se katastrofa odvrátila, měli Athéňané sledovat své vládce. Jak? Tím, že budou podporovat Solónovy reformy.
Chamtivost a sebekázeň
Jako člověk, který poznal jak hojnost, tak nedostatek, chápal Solón důležitost sebekázně. Některé jeho básně zdůrazňují potřebu potlačit chamtivost – poselství, které směřoval zejména k bohatým: „Vy, kteří jste měli víc než dost dobrých věcí, ztište přísné srdce ve své hrudi a mírněte svou ctižádost.“ Nešetřil však ani střední a nižší vrstvy, jejichž „přemíra plodí zpupnost, kdykoli velké bohatství připadne lidem nepevného ducha“.
Aristotelés popsal Solóna jako „prvního zastánce lidu“. Když připomínal elitám, že blaho Athén má přednost před soukromými zájmy, a zároveň říkal lidu, že s novými právy přichází i nové povinnosti, poskytoval etická ponaučení a zároveň posiloval postoje, které považoval za nezbytné pro přežití demokracie.
Poezie, nebo propaganda?
Přestože byl básníkem, Solón zůstával politikem. Od svých aristokratických protějšků se lišil tím, že hájil zájmy lidu. Zároveň však rozuměl povaze politiky – tedy tomu, že se točí kolem reputace a sebepropagace, stejně jako dnes.
Aristokraté ho neměli rádi, protože podle nich podlézal davu, a lid ho zas kritizoval za to, že některé reformy stále nahrávaly Eupatridům. Solón si však své rozporuplné pověsti vážil: byla projevem toho, že mu šlo více o blaho Athén než o vlastní prospěch. Jak sám uvedl – „stál s mocným štítem před oběma třídami a nedovolil, aby ani jedna z nich zvítězila nespravedlivě“ – a přitom se tím do určité míry i vychloubal.
George Forrest, bývalý profesor starověkých dějin na Oxfordské univerzitě, popsal Solóna jako „poněkud zahleděného do sebe, moralistního a trochu nabubřelého“. Solón měl však všechny důvody představovat se jako zachránce. Z jeho poezie samotné je těžké spravedlivě posoudit jeho zásluhy.
Promluva k lidu i za lid
Solón si uvědomoval, že Athény volají po změně – a že tato změna si žádá radikální kroky. Nebyl nejnadanějším spisovatelem a i on toužil po moci a slávě. Zároveň však chápal, že je nutné mluvit jazykem, jemuž lidé rozumějí – ať už šlo o elity, státní úředníky, nebo obyčejné občany, kteří mají právo vědět, co se děje. Poezie, umění několika učených a potěšení běžných Athéňanů, se k jeho účelu skvěle hodila.
Jaká témata z oblasti umění a kultury byste u nás rádi viděli? Pošlete nám své nápady či zpětnou vazbu na adresu: namety@epochtimes.cz.
–ete–
