V Braniborsku vyvolalo nasazení 287 falešných účtů ze strany Úřadu na ochranu ústavy (Verfassungsschutz) politické napětí. Poslanecký klub AfD má podezření na možné státní provokace a oznámil, že podá ústavní stížnost. Případ se odehrává na pozadí celostátní debaty o transparentnosti a dohledu nad činností zpravodajských služeb.
AfD v Braniborsku se považuje za terč možných provokatérů. Jak vyplývá z odpovědi tamního ministerstva vnitra na interpelaci zemského parlamentu, oddělení pro ochranu ústavy provozuje celkem 287 falešných účtů na sociálních sítích. Poslanecký klub však chce o celé záležitosti zjistit ještě více.
Zemská vláda původně odmítla informace poskytnout s odkazem na „blaho státu“ a konkrétní číslo zveřejnila až po konfrontačním dopisu ze strany AfD. Podobný případ se odehrál již dříve v Durynsku, kde ústavní soud částečně vyhověl tamní frakci AfD, která rovněž žádala informace o postupech zpravodajské služby. I zde tehdy ministerstvo vnitra odmítlo údaje zpřístupnit.
Braniborský úřad na ochranu ústavy a AfD
Soud v Erfurtu rozhodl, že „ne všechny požadované informace si zasluhují utajení“. V reakci na to braniborské ministerstvo vnitra zveřejnilo alespoň počet falešných účtů. Odmítlo však sdělit, kolik z nich se používá v jednotlivých tematických oblastech sledování nebo na jakých konkrétních sociálních platformách jsou nasazeny.
Používání falešných účtů patří mezi běžné zpravodajské prostředky, které úřady na ochranu ústavy využívají při plnění svého dozorového mandátu. Skutečnost, že se tak děje i v Braniborsku, však přichází na veřejnost v citlivém okamžiku. Dne 14. dubna totiž tehdejší šéf braniborského Úřadu na ochranu ústavy Jörg Müller rozhodl o zařazení AfD Braniborsko mezi „prokázaně krajně pravicové“ uskupení.
Toto opatření je však prozatím pozastaveno kvůli probíhajícímu soudnímu sporu. V souvislosti s tehdejším rozhodnutím došlo také ke konfliktu mezi Jörgem Müllerem a ministryní vnitra Kathrin Langeovou. Ministryně Müllera odvolala s odůvodněním, že ji o přeřazení AfD do vyšší kategorie neinformoval včas. Později se však objevily vážné pochybnosti o pravdivosti tohoto tvrzení, které nakonec vedly i ji samotnou k rezignaci. Její nástupce, nový ministr vnitra René Wilke, nyní oznámil, že Müllera do funkce znovu nepovolá.
Ne všechny informace si zasluhují utajení
Ústavní soud v Duryvsku ve svém rozhodnutí z 20. listopadu 2024 konstatoval, že nejen počet virtuálních účtů, které úřad používá, nepodléhá ústavně uznatelnému právu na odepření informace. Totéž platí i pro počet chatovacích skupin, které úřad zakládá a provozuje, a pro rozčlenění aktivit podle tzv. tematických oblastí.
Podle soudu žádná z těchto informací „neumožňuje učinit závěry, které by mohly narušit práci Úřadu na ochranu ústavy“. Totéž se podle něj vztahuje i na údaj o počtu zaměstnanců, kteří se na provozu virtuálních účtů podílejí. Ministerstvo vnitra však i přesto odmítá poskytnout jakékoli další informace nad rámec těch, které už zveřejnilo.
V roce 2022 upozornil deník Süddeutsche Zeitung ve svém článku na to, že Úřad na ochranu ústavy sleduje také chatové skupiny, které spadají do jeho tzv. tematických oblastí sledování. Následně podala AfD v několika spolkových zemích interpelace s cílem získat podrobnosti o těchto praktikách. Ministerstva vnitra však byla velmi zdrženlivá a odkazovala na nutnost zachovat akceschopnost zpravodajských služeb.
AfD ohlašuje ústavní stížnost
Nyní ohlásil poslanecký klub AfD v braniborském zemském sněmu podání ústavní stížnosti s cílem přimět ministerstvo vnitra k poskytnutí dalších informací. Poslanec Jean-Pascal Hohm v této souvislosti varoval před možnými „skrytými provokatéry ve státní službě“, jejichž prostřednictvím by si Úřad na ochranu ústavy mohl „bez jakékoli parlamentní kontroly“ opatřovat kompromitující výroky.
Zkušenosti s odbornými posudky, které slouží jako podklad pro rozhodnutí o zařazení subjektů do sledování, však ukazují, že ne každý anonymní účet je v takových posudcích zmíněn. Aby bylo možné odůvodnit zařazení strany nebo sdružení mezi sledované objekty, musí se Úřad na ochranu ústavy opírat o výroky a jednání osob, které spoluutvářejí charakter daného uskupení. Sami provozovatelé chatů nebo jejich účastníci bez politické funkce k tomu zpravidla nestačí.
–etg–
