Minulý týden ve čtvrtek pořádala poslankyně Helena Langšádlová ve spolupráci s projektem Sinopsis konferenci „Čínská zahraniční politika“. Jedním z panelistů akce, která probíhala v Konírně dolní komory parlamentu, byla profesorka Olga Lomová, která hovořila o tzv. „modernizaci čínského typu“.
Lomová, která je spluzakladatelkou projektu Sinopsis, na úvod zmínila, že pojem „modernizace čínského typu“ představil v roce 2022 poprvé Xi Jinping (Si Ťin-pching) v kontextu narativu vzoru úspěšné země. Ten má být dodnes papouškován dalšími aparátčíky v mezinárodní politice.
Lomová zdůraznila, že modernizace je za posledních více než sto let v Číne klíčovým pojmem a současný politický rozměr označila za bizarní, protože dle ní zdaleka nevystihuje to, jak se v Číně obecně vnímá.
Pro lepší pochopení se proto pustila do menšího historického ohlédnutí a začala počátkem 20. století, kdy končila poslední dynastie císařství a země byla na pokraji krachu. Tehdy se měl začít používat pojem modernizace ve smyslu nastolení demokracie, individuálních svobod a „ve smyslu transformace zaostalé země do státu konkurenceschopného v globálním měřítku“ a „rozchod se vším starým“.
K těmto myšlenkám se zpočátku dle Lomové hlásili i komunisté, a proto si získali sympatie lidí.
V tomto směru poukázala na paradox, kdy propaganda Komunistické strany Číny v současnosti „zdůrazňuje kontinuitu starobylé čínské civilizace a význam čínských tradic“ coby zdroj moudrosti.
Zároveň, při ohlédnutí za uplynulými dekádami komunistického režimu, v minulosti pozorujeme kampaně s cílem potlačit tradiční kulturu, z nichž nejznámější je kulturní revoluce éry Mao Ce-tunga.
Sinoložka shrnula, že „modernizace byla vždycky v očích Číňanů, ale i politických elit chápaná jako ‚pozápadnění‘, nebo někdy ‚europeizace‘ – převzetí vzorů úspěšných západních států“.
V tomto smyslu vzpomněla i na protesty na náměstí Nebeského klidu v Pekingu v roce 1989, které byly tvrdě potlačeny.
Tím zakončila historickou sondu a pohovořila o materiálech posledních let, které s pojmem „modernizace čínského typu“ operují tak, že jej lze chápat jako „modernizace, o jejíž potřebě a prospěšnosti pro pokrok lidstva vůbec nikdo nepochybuje, naopak považuje modernizaci čínského typu za přínos Číny lidstvu, které lidstvu nabízí ve chvíli, kdy stojí na křižovatce, a dává příležitost, aby se podařilo vyřešit všechny krize a problémy, jimž lidstvo v současném nestabilním světě čelí“.
Tímto poselstvím se dle Lomové obrací jak k rozvojovým zemím, tak mezi řádky k celému lidstvu. Zde má být základ sdíleného společenství.
Dále pak poukázala na paradoxy pěti rysů modernizace, které Xi Jinping definoval v onom projevu v roce 2022.
Prvním je, že tato modernizace „se uskutečnila v nejlidnatějším státě světa“ a „všechen lid v tomto státě dosahuje blahobytu“, řekla Lomová a dodala, že ve skutečnosti je Čína jednou ze zemí světa, která má nejšířeji rozevřené nůžky mezi bohatými a chudými.
„Dochází v ní k harmonickému rozvoji jak materiální, tak duchovní civilizace,“ překládá profesorka další rozporuplný bod s poukázáním na „posilováním socialistické kultury“.
„Přináší harmonii mezi člověkem a přírodou,“ pokračuje s poukázáním na „otřesnou“ situaci ekologie v zemi.
„A je modernizací mírového rozvoje,“ zakončuje s tím, že k těmto rysům se pojí ještě tzv. „devět základních prvků“ nesoucích komunistickou propagandu, jako např. „lidová demokracie kompletního procesu“, „podnícení budování společenství sdíleného osudu pro lidstvo“ či „vytvoření nové formy lidské civilizace“.
Cílem je dle ní při nabízení lepší čínské vize poukázat na rozpad „západní modernizace“, přičemž při komunikaci s rozvojovými zeměmi aparátčíci také „hrají na city“ připomínáním kolonizační minulosti.
„Z modernizace čínského typu vyplývá jednoznačně bipolární pojetí světa,“ říká sinoložka s tím, že „nakonec má stejně směřovat k unipolaritě“, tj. k vítězství komunistické vize coby „toho správného a jediného pozitivního pro lidstvo“, přičemž naznačila, že v této vizi jsou absurdní a lživá tvrzení.
