Od doby industrializace se výrazně zvýšil přísun rtuti do moří. Podle studie má tento vývoj několik příčin. V jedné světové oblasti se situace zlepšila.
Celosvětově dnes řeky přenášejí do moří přibližně dvakrát a půl více vysoce toxické rtuti než v roce 1850. Tuto informaci přináší mezinárodní výzkumný tým, který vycházel z měření a počítačových modelů. Hlavními zdroji těžkého kovu jsou průmyslové procesy, těžba kovů, malá těžba při hledání zlata a spalování uhlí, jak uvádí skupina kolem Yanxu Zhanga z Tulane University v New Orleans ve vědeckém časopise Science Advances.
„Rtuťové sloučeniny jsou silné nervové jedy, které ohrožují lidské zdraví, zejména prostřednictvím konzumace ryb,“ píší autoři studie. Protože rtuť se vyskytuje v půdě, je toxický kov přirozeně vnášen do řeky erozí půdy. Dosud však nebylo známo, jak vysoký je globální přísun rtuti do vodních toků. „Předchozí studie se zaměřovaly na koncentrace rtuti v atmosféře, v půdách a ve vodách moří, ale řeky byly většinou opomíjeny,“ cituje Zhang ve zprávě své univerzity.
Nárůst ze 390 tun na 1 000 tun ročně
Vědci založili svůj model předindustriálního exportu rtuti z řek do oceánů jednak na erozi rtuti v povodí, jednak na dopravní síle řek. Ta zase závisí na průtoku a rychlosti toku vody. Pro kalibraci Zhang a jeho kolegové porovnali výsledky svých simulací pro rok 1850 s naměřenými hodnotami rtuti v sedimentech některých řek. Simulované hodnoty byly tendenciálně o něco nižší než naměřené koncentrace, takže model představuje spíše konzervativní odhad.
Pro rok 1850, tedy na počátku industrializace, podle výpočtů ročně přenášely řeky do oceánů přibližně 390 tun rtuti. V současnosti to je přibližně 1 000 tun rtuti ročně.
Největší nárůsty v Asii a Americe
„Stanovení základní hodnoty pro rtuť v řekách v předindustriálním období může sloužit jako důležitý referenční bod,“ zdůraznil Zhang. Politika může tento základní údaj využít při snižování emisí rtuti.
Podle studie došlo k nejvýraznějšímu nárůstu množství rtuti v řekách v jižní a jihovýchodní Asii, stejně jako v Severní a Jižní Americe. „Množství rtuti v Amazonii dosahuje v současné době více než 200 tun ročně, přičemž tři čtvrtiny z toho pocházejí z lidské činnosti, hlavně z malého těžebního průmyslu,“ vysvětlil Zhang.
Kromě toho v oblasti Amazonie silné odlesňování přispívá k intenzivnější erozi půdy, což také vede k vyšším koncentracím rtuti v Amazonii.
I sibiřské řeky, jako Ob a Jenisej, které tečou do Arktického oceánu, podle studie přenášejí relativně vysoké množství rtuti do moře. A nedávno vědci pod vedením Isabel Smithové z University of Southern California v Los Angeles informovali, že koncentrace rtuti v severoamerických řekách Yukon a Koyukuk vzrostly výrazně kvůli tání permafrostu a s ním spojené zvýšené erozi půdy.
Zhang a jeho kolegové však také přinášejí pozitivní zprávu: Přísun rtuti do Středozemního moře od roku 1850 poklesl. Tento pokles vysvětlují tím, že vodní nádrže v severoafrickém povodí Nilu – například Asuánská přehrada v Egyptě – zadržují sedimenty, které by jinak byly přeneseny řekami.
Rtuť patří k nejnebezpečnějším jedům vůbec. Tento kov poškozuje kromě imunitního a reprodukčního systému především centrální nervovou soustavu, přičemž nenarozené děti na ni reagují zvlášť citlivě. Z tohoto důvodu například americké úřady doporučují těhotným ženám, aby se vyhýbaly konzumaci některých druhů ryb z určitých oblastí.
(S přispěním dpa)
–etg–
