Nairneové poetické písně pomohly uchovat tradice skotské lidové hudby.
„Každý má rád příběhy dvojího života a tajných identit,“ píše básník Dana Gioia ve své knize Může na poezii záležet? Při studiu života a díla lady Caroliny Nairneové (1766–1845) člověka rychle potěší nádech záhady.
Nairneová byla zručnou autorkou písní. Nejenže napsala některé z nejoblíbenějších tradičních skladeb své země, ale také pomohla uchovat bohatou historii skotské lidové hudby. Mnohé z jejích textů byly zasazeny do melodií tradičních skotských písní. Pro ni však byla naprostá anonymita zásadní a rozsah jejího přínosu pro lidovou tradici vyšel najevo až po její smrti.
Její současník, básník Robert Burns, je známý jako národní básník Skotska a patrně nejvýznamnější historická osobnost tamního uměleckého života. Když se ale podíváme na ty, jejichž tvorba zanechala trvalý kulturní vliv, poetické písně Nairneové z ní činí jednoznačně „druhou nejvýznamnější“.
„Květina ze Strathearnu“
Carolina Oliphantová se narodila rodičům Laurenci a Margaret. O hudbu se začala zajímat už v mládí. Na jedné místní pouti narazila na knihu s tradičními lidovými písněmi a překvapilo ji, že u mnohých textů postrádala skromnost.
Rozhodla se proto některé písně upravit vhodnějším jazykem „v souladu se svou hlubokou křesťanskou vírou“. Jedna konkrétní skladba, The Pleughman (Oráč), si získala místní poté, co její bratr představil její novou verzi publiku.
Nairneová si díky své kráse vysloužila přezdívku „Květina ze Strathearnu“, která odkazovala na strath (údolí řeky) u řeky Earn. Ta protéká oblastí Strathearn (v hrabství Perthshire), kde leží její rodné městečko Gask.
S věkem na ni začalo působit jakobitské pozadí její rodiny. Hnutí usilovalo o obnovení moci dlouhovládnoucí dynastie Stuartovců, která byla vyhnána ze Skotska. Kvůli podpoře hnutí byli její rodiče dočasně vypovězeni ze své vlasti. Do Gasku se vrátili jen pár let před narozením své dcery.
Mnoho tradičních skotských lidových písní, které se zpívají dodnes, vychází z verzí, které vytvořila nastupující „Květina ze Strathearnu“.
Skrytá autorka písní
V roce 1806 se po dlouhém dvoření Oliphantová provdala za Williama Murrayho Nairnea, který se stal lordem Nairnem. Mladá nevěsta se tak přestěhovala z malebného prostředí rodného domu do živějšího Edinburghu. Tam také přijala svůj nový titul baronky.
V Edinburghu strávila něco přes dvě desetiletí. Mnohé své skladby napsala ve svém rodném městě, ale většinu repertoáru vydala až po přestěhování.
Z různých důvodů usilovala o naprostou anonymitu své tvorby. Někteří tvrdí, že to bylo kvůli tehdejším očekáváním vůči ženám, jejímu šlechtickému titulu nebo víře, která pěstovala pokoru a ne okázalost. Jiní zase naznačují, že za tím stál její bystrý smysl pro humor.
Často podepisovala své práce pseudonymem „B.B.“ a při vzácných návštěvách vydavatele se prý převlékala za starou paní a používala jméno paní Boganová z Boganu.
Poté, co se její hudba dostala do tisku, stala se předmětem debat. Deník The Times přinesl pohled na jednu z nich:
„Oliphantová odmítala si přivlastnit autorství jakékoli z asi devadesáti lidových písní, které během svého dlouhého života napsala. Její mlčení o autorství bylo tak absolutní, že jednou seděla v edinburghském salonu, zatímco její přátelé diskutovali o písni The Land o’ the Leal, kterou napsala ona, ale o níž se tehdy věřilo, že ji na smrtelné posteli složil Burns. Jak tehdy napsala: ‚Společnost nedokázala přijít na to, proč se nikdy neobjevila v jeho [Burnsových] dílech, jak by jeho poslední píseň měla. Já jsem na to nikdy neodpověděla.‘“
Příroda jako symbol života
Jedna z jejích nejslavnějších skladeb, The Rowan Tree (Jeřáb), se stala skotskou klasikou. Pro svůj příběh o dospívání čerpala z přírody jako symbolu života. Její texty nabízejí pohled do melodického tónu starého skotského dialektu. Výrazy „nae mair“ znamenají „už nikdy“, „gane“ „pryč“ a „hame“ „domov“.
Ó, v posvátném klidu večera
zvedla se otcova modlitba.
Jak sladký byl tehdy hlas matky
v žalmu mučedníků.
Teď všichni jsou pryč! Už se neshledáme
pod jeřábem,
jen posvátné myšlenky kolem tebe
se vracejí k domovu a k dětství.
Ó, jeřábe.
(volný překlad textu písně z původního skotského dialektu)
Její identita byla odhalena až po její smrti v roce 1845 a mnozí, kdo její milované skladby hráli a zpívali, si konečně mohli spojit tvář s jejím pseudonymem. O rok později, v roce 1846, vyšla posmrtně kniha jejích písní Lays From Strathearn (Písně ze Strathearnu). Tehdy byl světu představen její talent.
Známky nesmrtelnosti
Během svého života napsala lady Nairneová téměř sto písní. Velká část její sbírky oslavuje romantický obraz její vlasti a skladby jako Charlie Is My Darling (Charlie je můj milý), The Hundred Pipers (Sto dudáků) a Will Ye No Come Back Again? (Copak se už nikdy nevrátíš?) zachycují tradice skotského života.
Svoji poslední píseň napsala ve věku 75 let. Would You Be Young Again? (Chtěl bys být znovu mladý?) je vzpomínkou na ty, kteří odešli před ní. Když čelí realitě své dlouhé životní cesty, píše: „Leť, čase, leť v letu,/ přijď, živote, přijď světlo.“ (volný překlad)
V roce 2019 vydal hudebník a spisovatel Freeland Barbour knihu Bílá růže z Gasku: Život a písně Caroliny Oliphantové, lady Nairneové. Potomek této historické autorky písní v ní mluví o duchovní povaze její tvorby a nazývá její práci se slovy a melodií „svatozáří“.
Barbourova biografie představuje nové generaci jednu z předních skotských autorek a jeden z jedinečných a nezapomenutelných příběhů historie. Jeho slova zdůrazňují odkaz, který Nairneová tiše zanechala.
„Základem celé její tvorby byl hluboký poklad skotské lidové melodiky se všemi jejími zvláštními odstíny, melodickou i rytmickou silou a rozmanitostí.“
Poté, co poukázal na její neutuchající úsilí, které „pomohlo přenést lidovou píseň z její tradice do tradice umělecké“, obrací pozornost k její osobnosti.
„Její vrozený charakter, laskavost a ohleduplnost pomohly formovat další písně, z nichž některé byly označeny za nesmrtelné – a skutečně vykazují všechny znaky, že takovými budou.“
Jaká témata z oblasti umění a kultury byste si přáli, abychom pokryli? Nápady a podněty prosím zasílejte na namety@epochtimes.cz.
–ete–
