Prezident USA Donald Trump vyhlásil začátkem měsíce boj za bezpečnější a hezčí hlavní město s cílem snížit kriminalitu a řešit bezdomovectví. „Bezdomovci se musí okamžitě vystěhovat. Poskytneme vám místa k pobytu, ale daleko od hlavního města,“ napsal na síť Truth Social. V posledních dnech se tak opravdu děje – podle příspěvků na sociálních sítích se stanová města odstraňují i bagry. V České republice žije na ulicích, v přepočtu na obyvatele, více lidí než v USA, ukazují data Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD).
Podle organizace Community Partnership, která bojuje proti bezdomovectví, žije ve Washingtonu D. C., jenž má kolem 700 000 obyvatel, asi 3 782 lidí bez domova. Většina nachází útočiště v přechodném bydlení či nouzových přístřešcích, přibližně 800 lidí ale tráví noc zcela bez přístřeší. „Po pouhém týdnu není ve Washingtonu žádná kriminalita ani vraždy!“ vyhodnotil Trump s odstupem času situaci v hlavním městě.
A jak je na tom Česká republika?
Podle dat z roku 2023 uveřejněných OECD má Česká republika z členských zemí nejvíce lidí žijících na ulicích na sto tisíc obyvatel, a to přes osmdesát osob. Hned po ní následují právě Spojené státy. Podle národního ředitele sociálních služeb Armády spásy Jana Františka Krupy se však musí brát v potaz fakt, že ne každá země musí osoby sčítat podle stejných pravidel, data tedy mohou být zkreslená.
Bezdomovectví se dá měřit různými způsoby, Our World in Data proto uvádí i součet osob žijících na ulici pobývajících v dočasných ubytováních. Některé země data nedělí a uvádí je hromadně, jak za lidi na ulici, tak za ty v dočasných ubytováních. V tomto sestavení již není Česká republika na prvním místě, nýbrž na třetím. S prvním místem výrazně dominuje Spojené království, následováno Francií. Německo se v sečtených údajích umístilo obdobně jako v prvním modelu, a to jako čtvrté v pořadí. Naopak nízký počet si nadále drží například Japonsko a Finsko.
Osoby bez domova nejde lehce evidovat, stanovit tedy jejich přesný počet není jednoduchý úkol.
„Bezdomovectví je v ČR velký a vleklý problém. Statistiky uvádějí odhady mezi 30–70 tisíci osob bez domova, ale pokud bychom započítali všechny skupiny ohrožené chudobou či bezdomovectvím, byla by ta čísla ještě mnohem vyšší,“ řekl pro Epoch Times Krupa.
Zpráva o vyloučení z bydlení za rok 2024, kterou vypracoval projekt „Za bydlení“, jenž vznikl díky podpoře Nadace OSF, uvádí, že bytovou nouzi řeší kolem 160 tisíc Čechů. Azylové domy, původně určené pro krátkodobou pomoc, se často mění na dlouhodobé bydlení. Lidé v nich někdy stráví roky a kvůli nedostatku bytů se stěhují z jednoho zařízení do druhého, což se označuje jako azylová turistika, stojí ve zprávě.
Ubytovny, kde podle zprávy přechodně bydlí přes dvacet tisíc lidí, také přestaly být jen dočasnou záchranou. Podle zjištění z roku 2022 tam déle než jeden rok zůstává devět z deseti lidí, přičemž šlo nejčastěji o děti a seniory. Místo, které mělo sloužit jako dočasné ubytování pracovníků, se tak stalo prostorem pro dlouhodobé přebývaní rodin s dětmi a seniorů, kteří nemají svůj domov, stojí ve zprávě.
Apatie jako hlavní příčina bezdomovectví
Chybějící motivace se podle Krupy dá stanovit jako hlavní důvod bezdomovectví: „Za nejčastější příčinu bezdomovectví osobně považuji ztrátu motivace situaci řešit, ztrátu víry, že ji vůbec lze vyřešit. Ano, jsou lidé, kteří přišli o práci, lidé, které na ulici dostala nevýhodná nájemní smlouva, lidé s psychickým onemocněním či diagnózou, která je částečně vylučuje z bydlení, i lidé, kteří propadli závislosti, a v důsledku toho skončili na ulici.“ Často se podle ředitele příčiny zkombinují.
Lidé na ulici se podle něj často potkávají s osaměním, které k jejich nepříznivé životní etapě může přispět. „Zásadní je ale motivační rovina každého člověka – například to, že je někdo úplně sám, nemá rodinu, přátele ani dítě, pro které by měl smysl žít a snažit se. To vše hraje podle mne klíčovou roli. Není bez zajímavosti, že jasným společným jmenovatelem lidí na ulici je často právě samota,“ sdělil Krupa.
Objevují se ovšem i ti, kteří zkrátka pracovat nechtějí. Spousta z nich ale údajně opravdu trpí psychickými či závažně sociálně-komunikačními problémy, dodal ředitel sociálních služeb Armády spásy. Také se mezi nimi údajně vyskytují mnozí se somatickým nebo zdravotním postižením, takže kvůli intelektovým či vzdělanostním mezerám nemohou určitou práci vykonávat.
Podle zprávy projektu „Za bydlení“ se šíří mýtus ohledně toho, že lidé žijí na ulicích dobrovolně, což údajně vyvrací data a zkušenosti odborníků či pracovníků z oblasti. Výzkumníci se lidí žijících bez střechy nad hlavou zeptali, co by jim nejvíce pomohlo, a údajně 56 % dotázaných uvedlo bydlení.
Trumpův model
„Samozřejmě neznám detaily realizace tohoto nařízení, ale obecně to dobré není. Chápu snahu města, státu či autorit zakrývat velký sociální problém a neukazovat ho veřejnosti, především v sídelním nebo hlavním městě,“ okomentoval pro Epoch Times Trumpovo nařízení Krupa. Podle něj může vyhošťování u bezdomovců posilnit jejich pocit méněcennosti a u ostatních lidí by tím mohla vůči nim vzrůstat necitlivost, dodal.
Pokud existují snahy o omezení patologických jevů represí a nenabídnou žádné alternativní řešení, situaci to podle ředitele nevyřeší, pouze ji odsune a bude to poměrně nákladné.
Návrh senátora Hraby
Senátor Zdeněk Hraba (bez politické příslušnosti, zvolen s podporou ODS, Svobodných, Konzervativní strany a Monarchistů) loni přišel s návrhem, který počítá s tím, že by se podala pomocná ruka těm, kteří o ni mají zájem. Zatímco vůči těm, kteří by ji odmítli, by se postupovalo represivně – například prostřednictvím veřejně prospěšných prací na financování bydlení, a v krajních případech i trestem odnětí svobody.
Dle Krupy by však byl trest odnětí svobody problematický: „Současná kapacita věznic, která už teď nestačí, je cca 20 000 míst, zatímco počet lidí bez domova se odhaduje na 30–70 000!“
Podle tiskové mluvčí Městské policie Praha je bezdomovectví celospolečenský sociální problém, který však není protiprávní: „Do této skupiny lidí částečně spadají i uživatelé drog.To, že se nám někdo tzv. ,jen nelíbí´, neznamená, že jej za toto strážníci mohou automaticky řešit.“
Česká republika čelí nárůstu bezdomovectví, nejhůř na tom jsou velká města
Počet lidí bez domova v některých městech či lokalitách podle ředitele narůstá, což posuzuje i podle zájemců o služby Armády spásy. „Obávám se ale, že větší vlna nárůstu bezdomovectví je stále před námi. Výrazné zchudnutí části obyvatelstva, nedostupnost bydlení a stále vysoká zadluženost chudších rodin mohou být tak trochu časovanou bombou,“ řekl Krupa pro Epoch Times.
Srovnat regiony není podle ředitele jednoduché, ale údajně se mnoho lidí bez domova stahuje do velkých měst, a to hlavně kvůli anonymitě a dostupnější obživě. Kromě toho se lidé soustředí i v regionech, které prošly restrukturalizací a kde významně klesl počet pracovních příležitostí, uvedl Krupa. Nejvíce osob bez domova se podle jeho informací sečetlo v Praze, Moravskoslezském a Jihomoravském kraji. „Osobně ale považuji za rizikový především kraj Ústecký, který má podle mého názoru strukturální dluh v řešení bezdomovectví a kde zároveň žije velké množství lidí těsně kolem hranice chudoby,“ doplnil.
Tisková mluvčí Městské policie Praha sdělila pro Epoch Times, že mezi problematické části hlavního města s vysokým podílem lidí patří „okolí Hlavního nádraží, Anděl, Tusarova ulice, samotné centrum města, obecně okolí stanic metra, parky, v zimě prostředky městské hromadné dopravy – místa, kde mohou něco vyžebrat, a místa, kde následně pobývají“.
