Už jen několik málo dní zbývá do začátku nového školního roku. Ten začne i pro děti na domácím neboli individuálním vzdělávání. Některé z nich prvního září přivítají jejich průvodci / průvodkyně v komunitních skupinách. Co se pod tímto pojmem skrývá a co obnáší práce průvodců, jsem se v rozhovoru zeptala Veroniky Perglerové, průvodkyně komunitní skupinky, která se v rámci pokusného ověřování kombinovaného vzdělávání zformovala na základní škole Radostná ve Zdicích na Berounsku. Aktuálně začíná druhý školní rok jako skupina domškoláků.
Kdo je průvodce?
Průvodce děti procesem vzdělávání provází, podporuje jejich rozvoj, vytváří bezpečné prostředí pro výuku a pomáhá jim, aby na poznatky přišly samy. Učitel je ten, kdo znalosti předává, učí je. Obě role jsou důležité a jejich poměr by podle mého názoru měl převažovat ve prospěch provázení. A to významně.
Jednou z podmínek ministerstva školství pro vzdělávání domškoláků je, že osoba zodpovědná za výuku dětí prvního stupně má alespoň střední vzdělání s maturitou. Jedná-li se o žáka ve druhém stupni ZŠ, musí mít vysokoškolské vzdělání. Co si myslíte Vy, že je pro tuto práci důležité?
Vystudovala jsem na PedF UK učitelství 1.st., kde jsem byla velmi ovlivněna výukou prof. Hejného, doc. Jirotkové, prof. Spilkové, prof. Matějíčka, prof. Sokola a dalšími. Pro práci průvodce však není získané pedagogické vzdělání tím nejpodstatnějším, leckdy je svými “vyjetými kolejemi” spíše ke škodě. Důležitější je podle mě otevřenost mysli, hravost a kreativita, ochota se celoživotně vzdělávat a růst, být rád s dětmi. Podstatný je ale i nadhled a prevence před vyhořením. A čistě pragmaticky i uvědomění si toho, jestli si můžete tuto práci dovolit finančně, protože vám dává smysl i za cenu jistého uskromnění a nižší společenské prestiže (na rozdíl od jiných evropských zemí, např. Finsko či Irsko).
Jaké jsou výhody, popřípadě nevýhody, výuky v malé skupině?
Když je ve skupině menší počet dětí, dokážete jako průvodce lépe reagovat na jejich podněty a aktivně je zapojíte do výuky. Můžete vymýšlet projekty na míru. S dětmi si snáze vytvoříte blízký vztah, znáte jejich silné a slabé stránky, znáte lépe jejich rodiče. Děti se tzv. neztratí v davu, nebojí se dělat chyby a pracovat s nimi. Záleží také velmi na věkovém složení dětí ve skupině. Když máte věkově smíšenou skupinu, tak se často mladší učí od těch starších. A i když výhody převažují, nevýhod se najde také celá řada.
V kolektivu může docházet k ponorkové nemoci, je proto důležité předcházet a řešit již vzniklé konfliktní situace, pečovat o klima skupiny. Pro průvodce je pak nesmírně náročná příprava výuky. I když se může na první pohled zdát, že menší počet dětí rovná se méně práce s nimi, není to tak. Naopak výuka musí být pečlivě připravená, často chystám více souběžných témat, připravuji individuální pomůcky apod. Reálně mi příprava zabere více nebo stejně času jako samotná výuka. A to mám letité zkušenosti a zefektivňuji, co se dá.
Dosahují děti na domácím vzdělávání větší znalosti než děti v běžné škole?
Na tuto otázku není jednoznačná odpověď. Velká zodpovědnost zde leží na bedrech rodičů. Děti mají prostor dosahovat rychlejších pokroků v oblastech, které je zajímají. Učí se svým tempem, mají možnost více rozvíjet své silné stránky, jít více do hloubky. Záleží však na více faktorech, zda a jak se jim to nakonec podaří.
Jak probíhá běžný den u vás ve Zdicích?
Obvyklý výukový den ve škole začíná ráno mezi 8 a 9 hodinou, děti se postupně schází ve škole, povídají si, odpočívají v tichém koutku nebo řádí v řádírně, hrají fotbal nebo ping pong na školním dvoře, často hrají na klavír a kdo nestihl doma, tak ještě snídá. V 9:00 začínáme výuku ve třídě společným kruhem, kde kromě aktuálních témat seznámíme děti s programem dne. Výuka probíhá v blocích po 90 minutách.
První blok jsme si s kolegyní děti většinou rozdělily a věnovaly se jim odděleně. Pokud to šlo, okruhy trivia (čtení, psaní, počítání) jsme „naroubovaly“ na projektové téma. Jeden celý školní rok jsme takto např. cestovali po světě, objevovali různé biotopy, či sledovali historickou linku od vzniku planety až po současnost. Po půlhodinové přestávce jsme se již dohromady více věnovali projektu. V poledne končila obědem výuka pro mladší děti, které odcházely na oběd, do družiny nebo domů a odpoledne probíhala výuka již jen se starší skupinou, kde se navazovalo na domácí přípravu a děti se seznamovaly s novou látkou z matematiky a českého jazyka, kterou pak následující týden doma procvičovaly. Na závěr jsme krátce den v kruhu shrnuli, ohodnotili a ve 14:50 jsme se rozloučili. Tím ovšem moje práce průvodce nekončí, zůstávám většinou ve škole, zapisuji si nápady na další týden a nahrávám aktuální výuková témata na náš Padlet – online nástěnku, kde se přehledně orientují jak děti, tak i rodiče.
Kdo hradí plat průvodců?
Finanční ohodnocení průvodců je velmi individuální, obecně velmi nedoceněné. Moje zkušenost pochází ze dvou různých typů těchto skupin.
V komunitní skupině si průvodce “najímají” rodiče, kteří chod skupiny plně financují. Leckde se to neobejde bez další finanční podpory sponzorů, dárců apod. Další možností je pracovat jako průvodce na částečný úvazek a příjmy si kompenzovat zaměstnáním v jiném, často finančně výhodnějším oboru. Stát totiž přispívá domácím školákům několika procenty normativu pro denní žáky, ten ale připadá kmenovým základním školám, kde jsou jednotlivé děti administrativně vedeny, a které zajišťují přezkušování.
Tyto skupiny dále vznikají i pod státními, většinou ale soukromými základními školami. I zde je situace rozdílná. Státní školy pracují s penězi od státu a tabulkovým platovým systémem pedagogů, soukromé základní školy část těchto financí získávají prostřednictvím školného, které opět hradí rodiče. Oproti běžné představě široké veřejnosti jsou pedagogové na soukromých základních školách většinou spíše podhodnoceni.
Jaký je o skupinky mezi rodiči zájem?
Zájem o tento druh vzdělávání mírně vzrůstá už delší dobu. Paradoxně tomu více napomohla distanční výuka v době covidu, kdy rodiče nahlédli do vzdělávání svých dětí z prostředí domova a přebrali pak zodpovědnost za jejich vzdělávaní do svých rukou.
Většinou jsou v těchto komunitních skupinách sdružovány rodiny s vyšším vzděláním rodičů, pro které je vzdělání svých dětí prioritou, i přesto, že jim finančně zasáhne do rodinného rozpočtu. Také je možností pro ty, kteří z nějakých důvodů nechtějí učit děti jen doma, ale vyhovuje jim metodické vedení, benefity komunity a vzdělávání ve skupině.
