Pokud jde o technologii mRNA ve vakcínách, nejde o to, je opustit – ale o to, správně určit jejich místo.
Komentář
Operace Warp Speed Trumpovy administrativy dokázala, že věda se může pohybovat závratnou rychlostí – dodala vakcínu proti covidu-19 v rekordním čase s využitím nástrojů mRNA. Tato rychlost byla triumfem, ale samotná rychlost by neměla určovat, které technologie se stanou standardem nebo ovládnou budoucnost.
Rozhodnutí ministra zdravotnictví Roberta F. Kennedyho Jr. zrušit téměř 500 milionů dolarů na granty pro vývoj mRNA vakcín je signálem, že každá platforma má své silné i slabé stránky a že veřejné zdravotnictví musí tyto aspekty vyvažovat s rozvahou. Připomíná nám, že mRNA vakcíny nejsou jedinou odpovědí – a že to je dobrá zpráva.
Kroky ministra Kennedyho nepředstavují odmítnutí technologie mRNA. Jeho rozhodnutí se vztahuje výhradně na vakcíny – nikoli na využití mRNA při léčbě rakoviny či jiných závažných onemocnění. Vždy chceme, aby naše lékařské zásahy byly co nejbezpečnější, ale pokud je člověk již nemocný, je tolerance k možným vedlejším účinkům vyšší. Poměr mezi rizikem a přínosem je u vakcín jiný, protože je obvykle dostávají zdraví lidé. Během pandemie covidu-19 byly v krátkém čase podány stovky milionů dávek vakcín. Jakékoli nasazení takového rozsahu, zaměřené převážně na zdravou populaci, musí klást mimořádný důraz na bezpečnost. I vzácné nežádoucí účinky se při tomto měřítku projeví jako jisté výsledky.
Rozhodnutí ministra Kennedyho nám umožní znovu vyvážit naše portfolio vakcín (minimálně v USA). Spěch při řešení pandemické krize učinil dominanci technologií mRNA pochopitelnou. Tento důraz však odsunul jiné přístupy – od tradičních proteinových subjednotkových vakcín přes adenovirové platformy až po nové syntetické peptidy a DNA-vakcíny, které mohou nabídnout to nejlepší z obou světů – rychlost i dlouhodobou odolnost.
Různá onemocnění představují různé výzvy. Některá vyžadují rychlou reakci, jiná se lépe zvládají s důrazem na dlouhodobou stabilitu a minimalizaci vedlejších účinků. Připravený systém veřejného zdraví musí mít po ruce více nástrojů a vybírat ten nejvhodnější pro daný úkol. Nesmí být veden setrvačností vyvolanou poslední krizí.
Stejně jako o vědu jde i o důvěru. Reakce na vakcínu proti covidu-19 a metody jejího vývoje se pro mnoho lidí staly symbolem politické identity. Otevřené zhodnocení kroků přijatých během pandemie musí uznat, že slibné alternativní strategie byly tehdy odsunuty stranou – rozhodnutí, které nás připravilo o životaschopné možnosti.
Nedávná studie fáze 3 zveřejněná v časopise The Lancet EClinicalMedicine upozornila na problémy, které tento přístup způsobil. Studie hodnotila vakcínu UB-612, tedy multiepitopovou proteinovo-peptidovou vakcínu proti covidu-19, v přímém srovnání s mRNA, adenovirovými a inaktivovanými vakcínami. UB-612 dosáhla srovnatelných – a v některých ohledech lepších – výsledků než mRNA konkurenti, vykazovala silnou a trvalou imunitní odpověď, širokou aktivaci T-buněk a nižší výskyt systémových nežádoucích účinků.
Přesto UB-612 navzdory těmto slibným výsledkům během pandemie nikdy nezískala stejnou federální podporu ani regulační prioritu jako platformy mRNA. Autoři studie poznamenali, že politické a tržní síly omezily diverzifikaci a ponechaly životaschopné nástroje mimo hlavní proud.
Ačkoli krize covidu-19 odezněla, platforma mRNA zůstala ve Spojených státech výchozí volbou. To platí i přesto, že alternativní technologie jsou již k dispozici, ve vývoji nebo v zahraničí v praxi. Po řadu let se zbytek světa na vývoj mRNA vakcín nedívá jako na konečný cíl, ale jako na přechod k lepším a čistším technologiím. Naše přehnané soustředění na mRNA nás vystavilo nejen rizikům spojeným se závislostí na jediném přístupu, ale i politické polarizaci, která ho provázela.
Kroky ministra Kennedyho vysílají jasný signál, že i jiné vakcinační platformy musí mít své místo u stolu. Jde o přístup, který podporuje vědu, ale odmítá její monopolizaci. Vyváženější rozdělení federálních prostředků na vývoj vakcín posílí jak naši připravenost, tak i důvěru veřejnosti.
Pokud jde o technologii mRNA ve vakcínách, nejde o to, je opustit – ale o to, správně určit jejich rozsah. Měli bychom vědomě rozhodovat, kdy a jak je používat. A měli bychom je doplnit důkladnými investicemi do dalších vakcinačních technologií, abychom při příští hrozbě nebyli odkázáni jen na jediný nástroj.
V názorech uvedených v tomto článku se odráží stanovisko autora a nemusí nutně vyjadřovat názory Epoch Times.
–ete–
