Komentář
Výpadek je „katastrofální“. Tak zněla zpráva ze serveru, který hostí službu důležitou pro můj život. Zdánlivě odnikud se svět na celý den zhroutil, dokud nebyl obnoven provoz.
Jaký byl důvod? Neznám podrobnosti, ale obvykle je to vždy totéž. Aktualizace jednoho softwaru nebyla v souladu s jiným. Do systému se dostal řádek kódu, který nefungoval podle plánu. Nějaký software třetí strany přestal komunikovat s hlavním serverem. Následoval řetězec efektů, který narušil životy všech.
Takové situace se stávají stále častěji. Dva dny předtím vypadly všechny servery hostované společností Amazon. Ochromilo to nespočet sociálních sítí, finančních služeb, rezervačních systémů leteckých společností i bank. Celá odvětví se zastavila – ze stejných důvodů.
Všechno v digitálním věku funguje skvěle – dokud nefunguje. Ani vy, ani já to neumíme opravit, když se to rozbije. Pravděpodobně neznáme nikoho, kdo by to uměl. Jsme všichni zranitelní. Máme svázané ruce. Můžeme jen sedět a čekat, až správci služeb popostrčí stroje, zatáhnou za kabely, vrátí změny v kódu, restartují to či ono a nějakým způsobem zjistí, co je špatně.
V počátcích jsem byl správcem serveru, takže mám s výpadky zkušenosti. Díváte se na černé obrazovky. Mysl se začne toulat. Problém může mít desítky možných příčin. Nebo stovky, tisíce. Nebo miliony.
Jediný způsob, jak tím projít, je zůstat naprosto klidný a racionální. Je to proces vylučování, který vyžaduje disciplínu a logiku. A ticho.
Mezitím všichni kolem vás křičí, že chtějí opravu. Šéf panikaří. E-maily a telefonáty létají všemi směry. Online komunikace explodují. Připadá vám, že přichází konec světa. A přesto musíte zůstat tím, kdo zachová chladnou hlavu, i když tlak roste. Když nakonec zjistíte skutečnou příčinu, zdá se být naprosto zřejmá. Pak se lidé diví, proč vám to trvalo tak dlouho.
Skutečný problém, kterému čelíme, spočívá v tom, že celá civilizace přijala digitální technologie jako nový blyštivý předmět. Zdálo se to jako správná věc. Většinou to fungovalo. Jenže došlo k obrovskému zanedbání základních inženýrských principů, například vytváření záložních systémů. Když se něco pokazí, je třeba mít plán B. V zásadě to tvůrci kódu vědí. V praxi je však vytváření záloh nejvíce zanedbávaným prvkem digitálního věku, protože to nevydělává peníze.
Uvědomte si, jak centralizované jsou servery Amazonu. Miliony podniků a spojení jsou na nich závislé a většinou jsou velmi spolehlivé. Mají téměř dokonalou bilanci. Ale klíčové je právě to „téměř“. Nikdy nevíte, která část se porouchá, kdy se to stane a jaké to bude mít následky.
Zásadní problém spočívá v tom, že lidé nejvíce postižení výpadkem nemohou dělat vůbec nic. Jsme zcela vydáni napospas digitálním pánům. A s nástupem umělé inteligence je to ještě horší. Digitální páni jsou sami stroje, které nikdo plně nechápe. Až se umělá inteligence začne rozpadat, budeme litovat dne, kdy se do ní vrhl úplně každý bez sebemenšího rozmyslu.
Často si vzpomenu na dětství. Můj bratr a já jsme rozebrali Volkswagen Brouk z roku 1963. Ano, byl jsem příliš mladý, abych se plně zapojil, ale pomáhal jsem. Každý kus auta byl rozmontován, znovu složen a opět dán dohromady. Pravda, po tom už nikdy pořádně nenastartovalo, ale dalo se roztlačit nohou a kopnout do něj.
Podstatné je, že jsme to dokázali udělat. Dnes to možné není.
Samozřejmě to nemůže být jediný způsob, jak posuzovat technologii. Dělba práce je skutečná a přináší výhody. V tržní společnosti budeme vždy využívat možnosti spolupracovat s poskytovateli zboží a služeb, které sami – ani teoreticky – nedokážeme napodobit.
Přesto tu musí existovat rovnováha. Opravdu chceme žít ve světě, kde nikdo nedokáže nic opravit? Kde všechny služby, které potřebujete, vypadnou a není komu zavolat?
Nezapomeňte, že tyto digitální systémy ovládají vaši schopnost otevřít si dveře od domu, nastartovat auto, vytopit domov a přistoupit ke svým penězům. Když přestanou fungovat, jste bez domova, bez dopravy a bez peněz. To je děsivá realita – a přesto v ní žijeme.
Čím dál víc není možné ani se pohybovat po světě bez mobilního telefonu. Osobně to nesnáším. Vždy si vyžádám skutečné menu, použiji vytištěnou jízdenku a snažím se najít cestu bez pomoci GPS (což je v mém případě vážná výzva). Ale právě takové chování je dnes nezbytné, protože svět se stal tak křehkým.
Mimochodem, není to jen můj názor. Nejsem žádný osamělý podivín. Dlouze jsem o tom mluvil s předními inženýry z velkých firem a univerzit. Vyjadřují stejné obavy. Problém spočívá v tom, že nikdo vlastně neví, co s tím.
Mezitím výpadků přibývá, zatímco systémy jsou stále složitější, což zvyšuje závažnost jejich následků. Naše životy jsou čím dál víc závislé na systémech, které nikdo neřídí. Nedávno se mi to stalo na letišti – měl jsem fyzickou letenku, ale systém mě vedl jako neúplně odbaveného. Všichni odpovědní mě chtěli pustit do letadla, ale bohové technologie řekli ne. Hádejte, kdo vyhrál: stroje. Musel jsem let zmeškat, zůstal jsem trčet a přišel o schůzky.
A to byl jen začátek problémů té cesty. Každý z nich měl stejný původ – technologie, která nespolupracovala s přáním zaměstnanců ani manažerů systému.
Každý má dnes podobné příběhy. Je to čím dál znepokojivější. Berete jako samozřejmost, že něco funguje. A najednou, zničehonic, přestane. Jakmile to jednou zažijete, už nikdy zcela nezískáte zpět pocit jistoty.
Co se s tím dá dělat? Správci systémů mohou omezit naprostou závislost na cloudových službách a umělé inteligenci a zavádět technologie pomaleji, s důrazem na vytváření záloh v každé fázi. Jako spotřebitelé se můžeme lépe připravovat na nejhorší tím, že snížíme svou závislost na digitálním světě. Kdykoli to bude možné, zvolím analog před digitálem.
Když o tom přemýšlím, vybaví se mi jedna scéna. Obuvník v mém sousedství stále opravuje boty na strojích vyrobených ve 20. letech minulého století. Tyto stroje vydržely sto let a stále fungují. Dnes už se nic takto nestaví. Žijeme v tříletých cyklech nákupu a vyhazování. To není známka skutečného pokroku, ale způsob, jakým svět končí.
Zásobte se stříbrnými mincemi a palivovým dřevem. Seznamte se se skutečnými farmáři. Vraťte se k fyzickým zámkům. Může přijít doba, kdy je budete potřebovat.
–ete–
