Navzdory silné právní ochraně akademické svobody univerzity nacházejí způsoby, jak propouštět zaměstnance, jejichž názory nejsou v souladu s jejich vlastními, uvádějí akademici.
Tři akademici, kteří tvrdí, že přišli o práci kvůli svým názorům na kontroverzní témata, varují, že australské univerzity „umlčují“ pedagogické a výzkumné pracovníky, jejichž postoje nejsou v souladu s převládající ideologií, místo aby podporovaly akademickou svobodu a debatu.
James L. Nuzzo, Peter Ridd a Fiona Girkinová vyprávěli své příběhy na nedávné konferenci „Progress through Science and Freedom“ („Pokrok prostřednictvím vědy a svobody“) v Sydney.
Nuzzo je odborníkem na pohybovou vědu a výzkumníkem v oblasti mužského zdraví, který publikoval více než 80 recenzovaných vědeckých článků. Mezi nimi jsou studie zaměřené na rozdíly mezi pohlavími v pohybové vědě i na zaujatost vůči mužským tématům v OSN a Světové zdravotnické organizaci.
Tvrdí, že byl „umlčen“ Fakultou lékařských a zdravotnických věd na Edith Cowan University (ECU), když mu v březnu 2025 odmítla prodloužit jeho čestné externí působení kvůli jeho textům o pohlaví, genderu a souvisejících tématech, což zjistil prostřednictvím žádostí podle zákona o svobodném přístupu k informacím.
Nuzzo: Rovnost příležitostí je v Austrálii hodnotou, nikoli však rovnost výsledků
Nuzzo upozorňuje, že pohlaví a gender jsou již dlouho oblastmi jeho výzkumu a že se tomuto tématu věnuje v řadě publikací. Přesto lidé na ECU, kteří se proti němu postavili, včetně děkana, „nemají v této oblasti žádnou odbornost“.
K oběma obviněním vzneseným proti své osobě – že je proti rovnosti výsledků a že je proti ženám – uvádí, že to první je pravdivé.
„Dokonce jsem publikoval v jednom z nejlepších časopisů v oblasti pohybové vědy o tom, že rovnost výsledků ve fyzické aktivitě je mylný cíl, a to se jim nelíbilo,“ popisuje.
„Rovnost výsledků nikde nepatří mezi australské hodnoty a principy. Všiml jsem si toho, protože jsem zde nedávno skládal test k získání občanství. Existuje však rovnost příležitostí a princip férového přístupu. To je ale něco jiného.“
Obvinění, že je proti ženám, označil za „naprosto nesmyslné“ a argumentuje, že odpor vůči rovnosti výsledků v oblasti genderu neznamená, že je proti ženám.
„Ve skutečnosti jsem byl jedním z mála odborníků na pohybovou vědu na světě, nemluvě o ECU, kteří se veřejně zasazovali o ochranu ženského sportu,“ říká Nuzzo.
Lidi, kteří chtějí jiné umlčovat kvůli jejich názorům, charakterizoval jako „šikanující osoby“.
„Jsou pasivně agresivní a je jim to jedno. Existuje psychologický dopad na osobu, která je umlčována, dopad na její pověst a dopad na její kariéru,“ poznamenává.
„V konečném důsledku, když je poměr žen k mužům příliš vysoký nebo dosáhne určité úrovně, vede to k nárůstu cancel culture na univerzitní půdě,“ uzavřel svůj proslov na konferenci. Pojem cancel culture označuje praxi veřejného umlčování kvůli názorům.
Ridd: Zákony nemohou ochránit před „kulturním problémem“
Ridd je australský fyzik, autor a bývalý profesor na James Cook University (JCU) v Severním Queenslandu. Nyní působí jako externí spolupracovník v Institute of Public Affairs.
Jeho problémy s univerzitou začaly poté, co napsal názorový článek v Marine Pollution Bulletin, v němž zpochybnil převládající pohled na stav Velkého bariérového útesu a kritizoval konkrétní práce, které byly k tomuto tématu publikovány.
Tvrdí, že největší systém korálových útesů na světě není v žádném nebezpečí zániku v důsledku změny klimatu.
Univerzita ho v průběhu dvou let podrobila několika disciplinárním opatřením, která vyvrcholila jeho propuštěním na základě tvrzení JCU, že odmítl stáhnout důvěrné informace, které zveřejnil online a které podle univerzity nesouvisely s jeho názory na změnu klimatu.
Ridd univerzitu žaloval a původně uspěl, když mu bylo přiznáno odškodnění přesahující 1,1 milionu australských dolarů (~ 16,5 mil. Kč) spolu s peněžitou sankcí ve výši přibližně 125 tisíc australských dolarů (~ 1,9 mil. Kč), avšak univerzita se odvolala a následně uspěla jak u Federálního, tak u Nejvyššího soudu.
Ridd se domnívá, že doložka o akademické svobodě v zákoně Higher Education Support Act, kterou prosadila senátorka Pauline Hansonová, poskytuje silnou právní ochranu, „ale neochrání lidi …. pokud na univerzitách existuje tento kulturní problém“.
Každá univerzita se řídí vlastním zákonem a podléhá dohledu osob jmenovaných vládou do její správní rady.
„Takže ve skutečnosti tu máte řešení v tom, že vláda dá univerzity do pořádku prostřednictvím těchto zákonů, což ale nedělá. Ale měli bychom jí to vůbec umožnit?“ pokládá otázku, protože i to má dopady na akademickou svobodu.
Girkinová: Některé feministky jsou „toxické“ a „nebezpečné“
Girkinová, odborná asistentka v oboru policejní činnost a krizové řízení na University of Tasmania, přišla o svou pozici v oblasti výuky policejních rekrutů o problematice domácího a rodinného násilí po výrocích, které pronesla v rozhovoru na YouTube s aktivistkou za práva mužů Bettinou Arndtovou.
Policisty vyzývala, aby při zásahu u případu domácího násilí „nesledovali pohlaví, ale chování“.
Girkinová sdílela, že ji zaujal přístup tasmánské policie, protože „nevstupovali do situace s předem vytvořenými předpoklady“.
Když však tuto skutečnost zmínila Arndtové v podcastu, ti, kteří s ní nesouhlasili, se pokusili dosáhnout jejího odvolání.
„Takže ABC to celé odstartovala a všichni moji přátelé i rodina se z novin [a] online dozvěděli, že jsem přišla o práci, kterou jsem milovala. Stalo se to velmi rychle,“ podotkla.
V důsledku publicity provázející tento incident Girkinová sdělila, že několik týdnů nevycházela z domu, protože byla „vyděšená“.
„Tasmánie je malé místo; když se nějaká věc stane veřejnou, ví o tom každý. A znám další lidi v Tasmánii, kteří se postavili feministkám a dostali výhrůžky smrtí,“ dodává.
„Nikdo se mnou ve skutečnosti nechtěl o věci diskutovat ani mi umožnit provést výzkum [nebo] mi poskytnout data, která by mi ukázala, že se mýlím. Nikdo to nebyl ochoten udělat, protože jsem se postavila proti woke kultuře na univerzitě. Nešlo tedy o pravdu; šlo o prosazení agendy.“
Statistiky jsou zkreslené, tvrdí výzkumnice
Girkinová uvádí, že podle zpětné vazby, kterou dostávala ze všech úrovní policejních složek, byli pachatelé domácího násilí rovnoměrně zastoupeni mezi muži a ženami.
Údaje Australského statistického úřadu však ukazují, že drtivá většina – 81 procent – z 1 582 pachatelů domácího či rodinného násilí řešených v Tasmánii v minulém fiskálním roce byli muži.
Tvrdí, že nesoulad mezi jejími zjištěními a oficiálními statistikami vzniká proto, že tasmánská policie údajně nechtěla, aby se veřejnost dozvěděla, že se setkává s velkým počtem případů domácího násilí páchaného ženami.
„Soudy říkaly: ‚Ne, ne, ženy nemůžeme obvinit,‘“ poznamenává, „takže statistiky, které vycházely, uváděly, že 20 procent obětí byli muži [a] 80 procent [byly] ženy. A to byly statistiky, které služby propagovaly.“
–ete–
