Komentář
Klesající příliv investic do Číny signalizuje výraznou opatrnost ohledně ekonomických vyhlídek země. Obavy investorů jsou jistě pochopitelné.
Kromě obchodní „války“, kterou Peking vede se Spojenými státy a v menší míře s Evropou a Japonskem, se Čína potýká s vážnými domácími ekonomickými a finančními problémy – přičemž těžká a přetrvávající krize v sektoru nemovitostí je pouze jedním z nich.
Zahraniční verdikt však není zcela negativní. Zahraniční investoři si uvědomují velikost čínské ekonomiky a její další silné stránky, a proto přesto rozšířili své žádosti o povolení k podnikání v Číně, nepochybně jako pojistku pro případ zlepšení ekonomické situace. Iniciativu tak ponechávají na Pekingu, který musí najít způsoby, jak se vypořádat s obchodními napětími a zlepšit řízení čínské domácí ekonomiky.
Data jsou dostatečně jasná. V říjnu, což je poslední měsíc, pro který jsou k dispozici statistiky, dosáhly přímé zahraniční investice do Číny zhruba 11,8 miliardy jüanů (cca 39 miliard korun). Tento tok je zhruba o 10 procent nižší než v říjnu 2024.
Kumulativní tok za rok 2025 je zatím přibližně o 10,3 procenta pod úrovní předchozího roku. Ačkoli se tempo poklesu oproti začátku roku mírně zpomalilo, tento poslední údaj zapadá do obrazu prudkého propadu, který trvá nepřetržitě od jara 2023.
Ačkoli tento pokles vyvolává značné obavy o ekonomické a podnikatelské prostředí v Číně, světové podnikatelské společenství se od Číny zcela neodvrátilo. Navzdory výraznému zpomalení přílivu investičních prostředků zahraniční firmy v roce 2025 dokonce zvýšily počet registrací pro podnikání v Číně. Říjnový údaj 53 782 registrací nových podniků se zahraniční účastí je téměř o 15 procent vyšší než před rokem.
Takové registrace jsou nezbytné pro založení podniku v Číně. Mohou odrážet minulý příliv investic – tedy situaci, kdy peníze již do Číny vstoupily –, nebo přípravu na další či nové toky v budoucnosti. V obou případech představují menší riziko než nové přímé investice.
Tento růst registrací tedy neodporuje negativnímu hodnocení, které vyplývá z útlumu přímých investičních toků. Spíše naznačuje, že zahraniční subjekty snižují své riziko, ale zároveň se připravují na větší angažovanost, pokud by se ekonomické a podnikatelské prostředí v Číně začalo zlepšovat.
Bylo by přehlížením zjevných souvislostí, kdyby se v této zahraniční opatrnosti nespatřoval také odraz neklidného stavu čínského obchodu. Vysoká cla a poplatky v přístavech, které Washington uvalil na čínské zboží, vyvolaly velké pochybnosti o tom, co bylo donedávna největším a nejvýnosnějším exportním trhem Číny.
A ačkoli Washington stojí v čele protičínského tažení, Spojené státy nejsou jediné, kdo se obrací proti čínskému obchodu. Evropská unie, Británie a Japonsko podnikly kroky k omezení obchodu s Čínou, zejména v důležité oblasti elektromobilů.
Obchodní napětí však není jediným faktorem. Zahraniční investoři vidí, že čínská ekonomika zpomalila také kvůli domácím potížím. Ještě méně povzbudivé je, že Peking si při řešení těchto problémů rozhodně nevedl dobře.
Krize v sektoru nemovitostí, která začala v roce 2021, trvá a vytváří prudký pokles v odvětví, které Číně po desetiletí sloužilo jako mocný motor růstu. Propad realit a bytové výstavby tvrdě zasáhl finance čínských domácností a omezil tím růstový impuls, který by jinak mohl přicházet z domácí spotřeby.
Krize v sektoru nemovitostí rovněž odhalila vratkou povahu financí místních vlád a nepříznivé dopady, které to má na růstové vyhlídky. Ještě horší je zdánlivá neschopnost Pekingu tato vážná ekonomická a finanční úskalí adekvátně řešit.
Tento soubor úvah se odráží ve skladbě investičních toků. Americké, evropské a japonské investiční toky prudce klesly a byly pouze částečně vyváženy zvýšeným přílivem z jiných částí Asie a z Blízkého východu – zejména ze Spojených arabských emirátů, které v posledním roce zvýšily své přímé investice do Číny téměř o 50 procent.
Výmluvné rovněž je, že většina těchto investičních toků byla zaměřena na služby – finanční, právní, poradenské a účetní. To naznačuje, že investované prostředky nesázejí na obchod či dokonce výrobu, jak tomu bývalo dříve, ale spíše na dozrávání čínské ekonomiky.
Protože je zřejmé, že obchodní situace se v dohledné době nezlepší, investiční toky – pokud na něco sází – očekávají, že Peking vyřeší své domácí ekonomické problémy. Pokud to dokáže, byť jen částečně, toky by se měly obnovit a podpořit ekonomický efekt případných politických kroků. Pokud politika selže, jak tomu bylo dosud, tyto toky pravděpodobně klesnou ještě strměji a vystupňují zbylé problémy čínské politiky i čínské ekonomiky.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
