Hugh Jackman a Kate Hudsonová ztvárňují skutečný manželský pár v nevyrovnaném životopisném filmu.
Nevhodný mládeži do 12 let | 2 h 13 min | drama, životopisný, hudební | 2025
Pokud to vezmeme zcela obecně, „cover kapely“ existují prakticky od chvíle, kdy se rozšířila nahraná hudba. Jakmile se nějaká deska, interpret nebo zpěvák proslaví, objeví se jeden či více amatérských imitátorů, kteří napodobují jejich zvuk a vystupují za nižší honorář.
Ještě do počátku nového tisíciletí šlo o poměrně okrajovou záležitost. Zlom přišel ve chvíli, kdy klasické rockové kapely začaly stárnout a mladší následovníci začali jejich původní repertoár hrát naživo s větší technickou přesností než sami autoři.
Jedním z průkopníků (pokud je to správné slovo) tohoto trendu bylo duo vystupující pod názvem „Lightning & Thunder“ – manželský pár z Wisconsinu, jehož název evokuje blesk a hrom a který se zaměřoval na písně Neila Diamonda. „Lightning“ byl Mike Sardina (Hugh Jackman) a jeho manželka Claire (Kate Hudsonová) vystupovala jako „Thunder“.
Nikoliv Elvis, ale Neil
Pár se seznámil na jarmarku, kde další vystupující přehrávali skladby Michaela Jacksona, Buddyho Hollyho, Jamese Browna, Prince, Elvise Presleyho a dalších. Mike chtěl být kopií Elvise, ale úplně na to neměl. Claire si vedla poměrně dobře s repertoárem Patsy Clineové. Oba měli rádi Diamonda a společně vytvořili vystoupení postavené právě na jeho písních.
Film Smutný song (Song Sung Blue) vychází z dokumentu z roku 2008 stejného názvu režiséra Grega Kohse. Režisér Craig Brewer ve své hrané verzi nabízí v zásadě funkční adaptaci. Místy je inspirovaná a strhující, častěji se však táhne. Tato příliš dlouhá variace na původní látku jen stěží naplňuje své ambice.
Na pozitivní straně je třeba vyzdvihnout obsazení. Brewerovo rozhodnutí svěřit hlavní role Jackmanovi a Hudsonové patří k jeho nejrozumnějším krokům. Oba jsou zdatní herci a do svých rolí dobře zapadají. Co je ještě důležitější, oba bez problémů zvládají i náročné pěvecké party.
Mají to v hrdle
Jackman, který má za sebou řadu muzikálových rolí na jevišti i na plátně, bez obtíží napodobuje Diamondův charakteristický projev. V jistém smyslu má dokonce širší hlasový rozsah než sám Diamond. Hudsonová, jež má na kontě několik singlů a jedno album, po celý film poskytuje výborné harmonické doprovody. Z hudebního hlediska snímek funguje na plný výkon.
Drtivou Achillovou patou filmu je jeho nabobtnalé, ponuré a tempo zabíjející druhé dějství. Snímek začíná slibně a nabízí přitažlivou scénu prvního setkání obou hlavních postav. Brewer, který je zároveň autorem scénáře, však děj vychýlí z dráhy a nechá ho skončit v narativním příkopu.
Na Brewerovu částečnou obhajobu je třeba říci, že věrně zachycuje událost, která náhle a na dlouhou dobu přerušila rostoucí úspěch rodiny Sardinových na trhu cover kapel. Přesnost ale automaticky neznamená filmovou poutavost. Právě zde Smutný song definitivně selhává jako povznášející novoroční film.
Souboj písní
S ohledem na to, že měl Brewer k dispozici dokument Grega Kohse jako prvotřídní referenční zdroj, je z filmu patrné, že si možná až příliš ulevil v oblasti „umělecké licence“.
Například postava Mikea věnuje nepřiměřené množství času zdůrazňování významu Diamondovy písně Soolaimon. Tato poměrně málo známá skladba z roku 1970 kombinuje gospel a folk s nádechem blízkovýchodních vlivů. V žebříčcích zaznamenala jen skromný úspěch. Podle filmu však jde o píseň, která musela zaznít na každém vystoupení „Lightning & Thunder“, k nemalé nelibosti zbytku kapely.
Na opačné straně, opět podle filmového podání, Mike přímo nesnáší zpívání skladby Sweet Caroline, patrně nejznámější Diamondovy písně, s odůvodněním, že je příliš ohraná. To nedává smysl nejen z hlediska marketingu cover kapely, ale v dokumentu se tato výhrada vůbec neobjevuje.
Jednorázová zmínka o této smyšlené „písňové rivalitě“ by byla víc než dostačující. Brewer se k ní však v mírně obměněných variantách vrací ještě dvakrát.
Obrat o sto osmdesát stupňů
Vzhledem k tónu a tematice Brewerovy předchozí tvorby představuje Smutný song překvapivě prudký obrat.
S výjimkou vlažného remaku Footloose: Tanec zakázán z roku 2011 stojí Brewerova filmografie převážně na provokativních městských dramatech a komediích. Snímky Hustle & Flow, V řetězech, Jmenuju se Dolemite či Cesta do Ameriky 2 zpravidla vydělávaly a kritika je přijímala vesměs příznivě.
Brewer má na kontě také režii několika epizod oceňovaných prémiových televizních projektů z městského prostředí, konkrétně seriálů Empire a Fight Night: The Million Dollar Heist.
Kdyby šlo o druhy chleba, pak by Footloose: Tanec zakázán a Smutný song byly obyčejným bílým toastem, zatímco všechno ostatní v Brewerově tvorbě by připomínalo hutný tmavý žitný chléb typu pumpernikl.
Jakkoli je Smutný song obyčejný a průměrný, ve srovnání se snímkem Pekelná ženská působí téměř jako Casablanca. Tato domnělá komedie z roku 2001, v níž se rovněž objevuje Diamondova cover kapela, představila dvojici Jack Black a Jason Biggs a nabídla cameo samotného Diamonda.
Pokud nejste oddanými fanoušky obou hlavních herců, Neila Diamonda nebo Craiga Brewera, můžete tenhle film klidně vynechat. Pokud stále váháte, udělejte toto: podívejte se zdarma na dokument na YouTube. Když se vám bude líbit a budete chtít vidět delší verzi téhož příběhu s vyššími produkčními hodnotami, vstoupíte do hraného filmu lépe připraveni.
Film vstupuje do českých kin 1. ledna 2026.
Smutný song
Režie: Craig Brewer
Hrají: Hugh Jackman, Kate Hudsonová, Michael Imperioli, Ella Andersonová
Délka: 2 hodiny 13 minut
Přístupnost: Nevhodný mládeži do 12 let
Premiéra v ČR: 1. ledna 2026
Hodnocení:
★★
★
★★
Jaká témata z oblasti umění a kultury byste si přáli, abychom zpracovali? Nápady nebo zpětnou vazbu posílejte na adresu namety@epochtimes.cz.
–ete–
