Úzkorozchodné dráhy (tzv. úzkokolejky) představují specifickou větev železniční dopravy. Vyznačují se rozchodem kolejnic, který je podstatně užší než standardních 1435 mm.
U nás tyto dráhy hrály důležitou roli v hospodářském rozvoji od počátku 20. století, kdy sloužily k přepravě surovin, zboží a osob v oblastech, kde by výstavba běžných tratí byla ekonomicky neúnosná. Jejich přínos spočíval primárně v nižších nákladech na stavbu a schopnosti propojit odlehlé průmyslové, lesnické či zemědělské lokality s hlavními dopravními tepnami.
Dlouhá tradice úzkokolejek
Rakousko-uherský rozvoj
Výstavba úzkorozchodných drah v českých zemích započala na konci 19. století, kdy průmyslová revoluce vyžadovala efektivní přepravu těžkých nákladů v terénech nevhodných pro standardní železnice. Tyto dráhy byly budovány především pro potřeby dolů, lesních hospodářství, cukrovarů či odlehlých sídel, kde nižší náklady na stavbu byly velikou výhodou.
Nejběžnější rozchody byly 760 mm (tzv. bosenský rozchod), 750 mm (saský rozchod) a 1000 mm pro tramvajové systémy. První veřejné linky vznikaly kolem roku 1898; trať Moravský Beroun – Dvorce s rozchodem 760 mm, která fungovala do roku 1933. Posléze trať Frýdlant v Čechách – Heřmanice, otevřená v roce 1900 s rozchodem 750 mm, sloužila do roku 1976 a propojovala se s německou sítí v Zittau – Reichenau.
Československé období
Po první světové válce a vzniku Československa se síť rozšířila, včetně neveřejných průmyslových drah. Podle úředních dotazníků z roku 1909 bylo v Čechách zdokumentováno 36 neveřejných úzkorozchodných drah, orientovaných na zemědělskou a průmyslovou dopravu. Jednou z nich je například řepařská drážka v okolí Zlonic, která od konce 19. století převážela cukrovou řepu z polí do cukrovarů.
Po druhé světové válce převzaly Československé státní dráhy (ČSD) pět hlavních úzkorozchodných tratí pro osobní dopravu: Jindřichův Hradec – Nová Bystřice a Jindřichův Hradec – Obrataň (obě 760 mm), Třemešná ve Slezsku – Osoblaha (760 mm), Frýdlant v Čechách – Heřmanice (750 mm) a Ružomberok – Korytnica (760 mm). Provoz zpočátku zajišťovaly parní lokomotivy. Později byly doplněny motorovými vozy řady M 11.0 a 21.0.
V roce 1946 započal vývoj univerzálních motorových lokomotiv pod vedením ing. Artura Salnera, což vedlo k prototypu T 47.0 v roce 1954. Sériová výroba probíhala od 1957 v ČKD, s dodávkami 21 kusů pro ČSD v letech 1958–1959. Tyto lokomotivy, později přeznačené na řadu 705.9, byly nasazeny na téměř všech tratích.
Uzavírky tratí nastaly již ve 30. letech 20. století kvůli nižší poptávce a poklesu dopravy. Jak se rozšiřovala infrastruktura primárních tratí o běžném rozchodu, tak osobní tratě úzkokolejek postupně zanikaly. Další vlnu uzavírek dráhy zažily v 70. letech. Trať Ružomberok – Korytnica skončila v roce 1974 a Frýdlant v Čechách – Heřmanice v roce 1976.
Osud úzkokolejek
V současnosti u nás přežívají pouze dvě veřejné úzkorozchodné tratě, které slouží především turistickým a nostalgickým účelům. Nejdelší je síť Jindřichohradeckých místních drah (JHMD), zahrnující tratě Obrataň – Jindřichův Hradec – Nová Bystřice s celkovou délkou 79 km a 30 stanicemi. Tato dvojice je v soukromém vlastnictví JHMD od roku 1998 a donedávna nabízela pravidelný provoz s maximální rychlostí 50 km/h, včetně výjezdů parních lokomotiv pro turistické jízdy.
Od roku 2022 se ale JHMD dostaly do insolvence a jízdy jsou tak momentálně přerušeny. Výběrové řízení na obchodní závod JHMD vyhrála společnost Gepard Express, která za něj v roce 2025 zaplatila 83 milionů korun. V srpnu stejného roku začala společnost s údržbou tratě. V budoucnu na nich znovu plánuje oživit provoz.
Druhá trať, Třemešná ve Slezsku – Osoblaha, má délku 20 km s maximální rychlostí 40 km/h, též s rozchodem 760 mm. Infrastrukturu spravuje Správa železnic, zatímco osobní vlaky provozují Slezské zemské dráhy s rozvrhem zaměřeným na turisty.
Nové úzkokolejky se již stavět pravděpodobně nebudou, proto doporučuji každému železničnímu nadšenci navštívit alespoň jednu z drah, na kterých provoz ještě stále funguje. A pokud by se něco mělo stát i s dráhami pro osobní dopravu, stále existují některé průmyslové tratě, jako například kolínská řepařská drážka, která nabízí sezónní turistické jízdy.
