Vážení spoluobčané, jako prezident republiky mám tu výjimečnou možnost promluvit k vám hned první den nového roku. Popřát vám, aby byl dobrý, aby se každému z vás dařilo. První den v roce nás vybízí k zamyšlení, co nás čeká a co je v našich životech důležité. Rád bych se s vámi podělil o to, jak to vnímám já.
Nebudu dnes otevírat žádná zásadní politická témata. Všichni jsme si jich za poslední půlrok užili dost. Přeji nové vládě, aby v opatřeních, která budou v zájmu všech občanů, byla úspěšná. Považuji za správné nechat jí na startu prostor. Nemusí to být oněch pověstných sto dní hájení, protože doba na první hodnocení brzy přijde.
V souladu s prezidentským slibem se budu po celou dobu zajímat, jestli vláda a jednotliví ministři naplňují svůj slib a jestli nedělají kroky, které mohou ohrozit naši demokracii, její instituce, naši bezpečnost nebo sounáležitost se svobodným světem. A věřím, že nebudu sám.
Začnu dnes připomenutím věcí, které nám v uplynulém roce mohly dělat radost. Česká republika se zařadila mezi státy Evropy s nejrychleji rostoucí ekonomikou a dál patří k nejbezpečnějším zemím světa. Patříme k nejštědřejším národům, pokud jde o dobročinnost a charitu. Máme globálně úspěšné vědce v těch nejnáročnějších oborech, jako je fyzika nebo biochemie. Mezi nimi i skvělé mladé talenty – jako například Matyáše Boháčka, který už dnes patří do světové špičky na umělou inteligenci. Dokážeme u nás vyrobit téměř cokoli – jsme jednou z mála zemí světa, která umí vyrobit od hodinek až po letadlo, od vlastního designu až po výrobu. Česká počítačová hra se stala celosvětovým hitem. Máme světové mistrovské tituly v kanoistice Martina Fuksy i snowboardingu Ester Ledecké. Ve svých 17 letech získal David Kratochvíl několik titulů mistra světa v paraplavání a vytvořil evropské a světové rekordy. Máme neuvěřitelné příklady odvahy v občanském životě. Letos jsem medailemi ocenil několik hrdinů – mezi nimi i devítiletého Šimona, který zachránil tonoucího dědečka. Je za námi mnoho, z čeho se můžeme těšit a z čeho můžeme čerpat. Všechno to dobré si však někdy necháme kazit sklonem k nespokojenosti.
Přeji nám, abychom se na dění kolem nás dokázali dívat s radostí a s vědomím vlastní hodnoty. Česko je skvělá země, a proto bychom si měli více věřit. A měli bychom si také více důvěřovat. Protože pokud se budeme umět opřít sami o sebe, daleko lépe obstojíme i ve všech budoucích zápasech a zkouškách.
K tématu rozdělené společnosti se od začátku svého mandátu vracím často. Trápí mě to. Nejsme totiž rozděleni proto, že mezi sebou máme tolik nepřekonatelných rozdílů. Ale proto, že právě důraz na rozpory určuje tón naší veřejné debaty. Plýtváme silami na konflikty, ze kterých nic užitečného neplyne. A dokonce i schopnost porozumění a soucitu, kterou jsem také vždy vnímal jako součást naší národní povahy, jako by ztrácela svoji sílu.
Oživení důvěry ve společnosti ale nečekejte od politiků. Politika je ze své podstaty založena na střetu názorů a spor je pro ni tou nejjednodušší cestou, jak zaujmout. Tím, kdo má moc stavět základní kameny naší soudržnosti, je každý z nás.
Ať každý z nás zvládne nepodlehnout líbivému populismu. Ať každý z nás zvedne oči od extrémů, které denně vidí na sociálních sítích, a podívá se na věci kolem střízlivěji a uvážlivěji. Pak uvidí, že všichni toužíme po velmi podobných věcech – po slušnosti, dostupné zdravotní péči, bezpečí, po kvalitních školách nebo po důstojném životu. A průnik našich cílů je tak široký, že nedává smysl, aby se neshoda stávala mottem naší země.
Měli bychom se naopak daleko více snažit znovu, a nově, pojmenovávat to, co máme společné. Nejcennějším pojítkem jsou pro mě lidé, kteří se bez velkých gest a bez očekávání uznání zasazují o něco hlubšího. Celý rok jsem takové lidi potkával na svých cestách Českou republikou.
Ty, kteří ve svém volném čase pracují s dětmi, pečují o krajinu, památky a dědictví našich předků. Ty, kteří se starají o seniory nebo lidi s handicapem. Ty, kteří vedou mladé lidi ke sportu, novým dovednostem, ke vztahu k přírodě a k pozitivním občanským hodnotám. Ty, kteří své peníze dávají na podporu důležitých projektů nebo občanských neziskovek.
Vděčíme jim za mnohé. Třeba i za to, že máme vynikající mladé sportovní talenty a fungující místní komunity.
Vděčíme tisícovkám dobrovolníků, kteří z celé země spolehlivě přispěchají na pomoc, když někde zle zasáhne přírodní živel nebo epidemie. Vděčíme všem dobrovolným hasičům, spolkům, skautům nebo prostě jen sousedům, že i v nejmenších obcích uspořádají jednou za čas akci, na které se všichni sejdou. To jsou věci, které stát dobře neudělá a udělat neumí.
Vám všem, kteří čímkoli dobrým přispíváte, děkuji. Nám ostatním bych přál, abychom si každodenní práce těchto lidí dokázali více všímat a vážit si jí.
Rozmanitá občanská společnost je totiž tím nejlepším výrazem našeho sociálního zdraví. Vzniká z popudu lidí, kteří chtějí být činorodí, svobodní a nezávislí a přijímají spoluodpovědnost za celek. Slýcháme přitom v poslední době opět často názor, že angažovanost ve veřejných věcech má patřit výhradně do politiky. S tím nemohu souhlasit. Politika není a nemá být jediným prostorem pro veřejný život. Autentická občanská společnost musí existovat vedle ní. Doplňovat ji a korigovat, aby byl život v Česku co nejbohatší a aby každý našel pochopení a zastání.
Chtěl bych se podělit také o osobní zážitek. V létě jsem na zámek v Lánech pozval dvě skupiny lidí. Jednu tvořili dobrovolníci, kteří ve svém volném čase dělají něco přínosného pro společnost, druhou nejrozmanitější inovátoři a vynálezci. Společné měli to, že to byli mladí lidé, středoškoláci a vysokoškoláci. Měl jsem jedinečnou možnost s nimi dlouho mluvit, seznámit se s jejich pohledem, nápady, poznat jejich odvahu, a to setkání na mě silně zapůsobilo. Dodalo mi energii a optimismus do budoucna. Máme totiž neskutečně šikovnou generaci mladých, kterým není lhostejné, co se kolem nich děje. Mají chuť, sílu, úžasné nápady a odhodlání věci měnit a posouvat k lepšímu. Pokud se mohu teď obrátit na své vrstevníky, pak bych vás rád poprosil – naslouchejme mladým, dávejme jim prostor přicházet s nápady, ale i možnost rozhodovat.
Chci vám popřát zdravě optimistický pohled na svět a co nejméně zbytečné skepse. Přeji vám, abyste letos zažili hodně dobrého. A abyste měli nablízku někoho, o koho se můžete opřít, když to dobré pomine.
Přeji vám, abyste si i přes tlak povinností, práce a péče o druhé dokázali občas dopřát skutečný odpočinek. Chvíli na to, co vám dělá radost nebo prospěje vašemu zdraví. Vyrazte na výlet do přírody, za kulturou, za přáteli. I my s Evou se o to budeme snažit. I takové momenty totiž člověku pomáhají udržet nadhled, klid a rovnováhu.
Přeji vám ale hlavně zdraví a štěstí. Protože nic není důležitější.
Hezký nový rok!
