Třetí koncert z cyklu „Čtvero ročních dob“ vychází ze sonetu o sklizni a lovu.
Antonio Vivaldi (1678–1741) vytvořil cyklus Čtvero ročních dob jako jeden z nejodvážnějších houslových koncertů baroka. Vyšly v rámci souboru dvanácti koncertů Il Cimento dell’Armonica e dell’Inventione, tedy „Souboj harmonie a vynalézavosti“, a staly se mezníkem klasického repertoáru.
V duchu roční doby se zaměříme na slavnostní třetí koncert Čtvera ročních dob, Podzim. Stejně jako ostatní části cyklu je i tento koncert programní – hudba má vyvolat obraz či myšlenku, která přesahuje pouhý zvuk. V tomto případě je každá věta spojena s doprovodným sonetem, možná i Vivaldiho vlastním.
Houslový koncert F dur, op. 8 č. 3 z cyklu Čtvero ročních dob, Podzim, v podání Iony Brownové a souboru Academy of St. Martin in the Fields zahrnuje tři věty: I. Allegro (Poslechněte si), II. Adagio molto (K poslechu) a III. Allegro (Poslech zde). Níže uvádíme sonety, které ke každé větě náleží a jedinečně ji doplňují.
I. Allegro
Sedlák oslavuje tancem i zpěvem
radost z bohaté sklizně.
A rozjařen Bacchovým vínem
končí své veselí spánkem.
Začátek Allegra otevírá energický výbuch – sedlácká píseň vděčnosti. Melodie vykresluje rolníky zpívající a tančící po úspěšné sklizni.
Po orchestrálním vstupu přebírá houslista hlavní téma. Vivaldi mistrně staví do kontrastu sólistu a orchestr. Patřil také k prvním skladatelům, kteří pravidelně uplatňovali formu ritornella. V ní se hlavní téma orchestru střídá se sólovými pasážemi. Nikde to není účinnější než ve slavném „opilém sólu“ v čase 1:00. Po zopakování sklizňového tématu orchestr ustoupí, houslista se však rozezní v ohnivém běhu, záměrně nejistém a rozkolísaném.
II. Adagio molto
Všechen tanec i zpěv utichá,
mírný vzduch teď přináší potěšení.
A roční doba zve mnohé,
aby nalezli slast ve sladkém spánku.
Druhá věta je tichá a ztišená. Po bouřlivém veselí nastává klid. Cembalo nabízí pokojné continuo (spodní basovou linku), zatímco smyčce tiše šeptají v pozadí.
III. Allegro
Lovci vyrážejí za úsvitu, míří na lov.
S rohy, puškami a psy se pouštějí do krajiny.
Zvěř prchá a oni jsou jí v patách.
Už zděšená, unavená hlukem psů i zbraní,
ranami zmožená
ještě se snaží uniknout – marně, padá a umírá.
Třetí věta má pochodový ráz a líčí skupinu lovců a jejich psy. Prolínání sólisty a orchestru chytře ztvárňuje orchestr jako loveckou družinu a sólové housle jako prchající zvěř. Poslouchejte trojité noty sólových houslí v čase 1:20 – připomínají těkavý pohyb kořisti. Lovecká skupina je v patách, krok za ní. Houslista se zběsile míhá až do času 2:30, kdy lov pro nešťastnou kořist končí.
Jaká témata z oblasti umění a kultury byste uvítali? Náměty a zpětnou vazbu prosím posílejte na namety@epochtimes.cz.
–ete–
