„Intermezzo“ z Mascagniho opery Cavalleria rusticana je dnes jeho nejznámější skladbou – navzdory tomu, že za svého života patřil k nejpopulárnějším skladatelům italské opery.
Kdysi dávno ve světě hudby byl Pietro Mascagni (1863–1945) skutečnou hvězdou operní scény. Jeho jméno stálo po boku Giacoma Pucciniho jako jednoho z největších operních skladatelů své doby – tedy konce 19. a počátku 20. století. Pucciniho opery se dodnes každoročně uvádějí po celém světě – La Bohème, Madame Butterfly či Tosca patří mezi nejznámější – a melodii jeho Nessun Dorma, jak ji zpíval Luciano Pavarotti a další tenoři, poznají i lidé, kteří operu běžně nenavštěvují. Mascagniho hudba však z běžného repertoáru téměř zmizela.
Mascagni složil patnáct oper, jednu operetu, řadu orchestrálních skladeb a písní pro hlas a klavír. Jeho opery měly premiéru na nejprestižnějších světových scénách, například v milánské La Scale nebo benátském divadle La Fenice. V roce 1912 mu časopis Vanity Fair věnoval jednu ze svých slavných karikatur u příležitosti premiéry jeho opery Isabeau. A 16. září 1923 se Mascagni objevil na titulní straně časopisu Time, jež propagovala jeho novou operu Visione Lirica. O obou dílech jste ale pravděpodobně nikdy neslyšeli.
„Intermezzo“ z Cavallerie rusticana
Mascagni prožil dlouhý život plný oslavovaných úspěchů, a přesto je v roce 2025 široké veřejnosti známý v podstatě jen díky své první opeře: krátkému jednoaktovému dílu z roku 1890, které napsal ve svých 27 letech – Cavalleria rusticana.
Ještě víc než samotná opera je však proslulé její tříminutové orchestrální intermezzo, označované jako „Intermezzo“ z Cavallerie rusticanu. Dvě další Mascagniho opery – L’amico Fritz (1891) a Iris (1898) – se občas hrají alespoň v Itálii, odkud skladatel pocházel.
Mezinárodně však jeho slávu jednoznačně nese právě Cavalleria – a především její Intermezzo, doslova jeden z nejkratších titulů v celém symfonickém repertoáru. Sláva je, zdá se, vrtkavá.
Zde je provedení od taiwanského Evergreen Symphony Orchestra. (Poslechněte si)
Toto drobné „Intermezzo“ je bezpochyby drahokam: tichá, pokojná oáza uprostřed téměř klišovité erotické bouře děje, v němž mladý sedlák Turiddu svede Santuzzu, opustí ji kvůli Lele – a ta je navíc provdaná za Alfia.
Uprostřed opery však nastává okamžik, kdy je Velikonoční neděle, klidná a jasná. Orchestrace je založena převážně na smyčcích, jen s lehkými doteky dřev, žesťů a harfy. Prvních zhruba devadesát sekund je meditativně klidných. A pak, v čase 1:36 ve videu výše, zazní znovu hymnus, který se objevil už v předchozí scéně. I beze slov se melodie vznáší vzhůru, jako by mířila k nebi.
Hymnická melodie z „Intermezza“ se stala natolik proslulou, že byla výrazně použita ve dvou velkých filmových dílech – Zuřící býk a Kmotr III. A v posledních letech začali někteří operní pěvci zpívat na její nápěv i modlitbu Ave Maria.
Jaká témata z oblasti umění a kultury byste uvítali? Náměty a zpětnou vazbu prosím posílejte na namety@epochtimes.cz.
–ete–
