Analýza zpráv
Americká operace, při níž byl začátkem tohoto měsíce zadržen venezuelský vůdce Nicolás Maduro a převezen do New Yorku, aby čelil obviněním z pašování drog, vyvolala vlnu debat mezi analytiky a uživateli internetu na Taiwanu a v Číně o tom, zda Washington vytvořil nový precedent v přístupu k autoritářským lídrům.
Během několika dnů po vojenském úderu ze 3. ledna, který nařídil americký prezident Donald Trump, se čínské sociální sítě zaplnily srovnáními mezi Venezuelou a Čínou, protože oba státy jsou autoritářské režimy.
Trump rychle vymezil hranice operace. V rozhovoru pro The New York Times z 8. ledna odmítl srovnání Venezuely s jinými geopolitickými ohnisky, jako je Taiwan. Uvedl, že Venezuela představuje „skutečnou hrozbu“ pro Ameriku, a zopakoval, že Maduroův režim umožňuje tok zločinců a drog do Spojených států.
Americký prezident rovněž naznačil, že Taiwan nepředstavuje podobnou přímou hrozbu pro Čínu, čímž naznačil, že Peking nemá žádný oprávněný důvod k vojenské intervenci proti samosprávnému ostrovu. Někteří taiwanští analytici jeho poznámky vnímali zároveň jako uklidnění i varování, což naznačuje, že by Peking během Trumpovy administrativy neměl očekávat zdrženlivost Spojených států.
Mrazivý účinek na autoritářské vůdce
Někteří analytici tvrdí, že úspěšné zadržení Madura vyvolalo mrazivý účinek mezi autoritářskými režimy, zejména v Číně, a zvýšilo obavy o osobní zranitelnost na nejvyšších mocenských úrovních.
John J. Tkacik, bývalý americký diplomat, který působil v Taipeji i v Pekingu, napsal ve sloupku zveřejněném 11. ledna v taiwanských novinách Liberty Times, že agresivní přístup Washingtonu vůči Madurovu režimu jde hlouběji než jen k obavám z narkoterorismu a nelegální migrace.
„Jádrem problému je Madurovo úzké sblížení s Komunistickou stranou Číny (KS Číny),“ uvádí překlad původního článku.
Tkacik nyní vede projekt Future Asia Project v americkém think-tanku International Assessment and Strategy Center. Pro srovnání podle něj představují problémy s pašováním drog v Kolumbii a Mexiku vážnější výzvu, přesto však nevyvolaly podobnou reakci Spojených států.
Někteří pozorovatelé uvádějí, že tento argument v Pekingu rezonuje, kde je operace proti Madurovi bedlivě sledována.
Varování ve stylu Solejmáního
Bill Gertz, zkušený zpravodaj o národní bezpečnosti deníku The Washington Times, minulý měsíc na platformě X podotkl, že pokud by Čína zahájila vojenský útok na Taiwan, mohl by se v Pekingu zopakovat „dronový úder ve stylu Solejmáního“ – s odkazem na americké zabití íránského generála Kásima Solejmáního v roce 2020 – potenciálně zaměřený na nejvyšší členy stálého výboru politbyra KS Číny i na čínského vůdce Xi Jinpinga.
Tony Hu, bývalý představitel ministerstva obrany, nedávno řekl taiwanské stanici SET News, že Spojené státy mají technické schopnosti takovou operaci provést. Jako důkaz operačního dosahu USA uvedl jak úder proti Solejmánímu, tak zásah proti Madurovi.
„Schopnost není sporná,“ prohlásil Hu. „Jedinou otázkou je, zda by se Spojené státy rozhodly to udělat.“
Yu Tsung-chi, bývalý prezident College of Political Warfare při taiwanské Národní obranné univerzitě, sdílí tento pohled. Nedávno řekl deníku Epoch Times, že čínský vojenský útok na Taiwan by mohl vyvolat ničivou reakci ze strany Trumpovy administrativy.
Yu konstatoval, že operace proti Madurovi jasně ukazuje, že Spojené státy si udržují drtivou vojenskou převahu a mají schopnost zadržet autoritářské vůdce, pokud to považují za nezbytné.
Rizika strategie „odseknutí hlavy“
Jiní odborníci však vyzývají k opatrnosti.
Cheng Chin-mo, docent diplomacie na taiwanské univerzitě Tamkang, zmiňuje, že „odseknutí hlavy“ vedení je jen zřídka hlavním vojenským cílem, zejména pokud hrozí eskalace nebo dokonce jaderná konfrontace.
„Je těžké si představit, že by k takové operaci došlo mezi dvěma velkými jadernými mocnostmi,“ řekl Cheng deníku Epoch Times. Zatímco Spojené státy po zadržení Madura rychle přistoupily ke stabilizaci Venezuely – usilovaly o spolupráci se zbytky starého režimu, aby se vyhnuly občanské válce –, v konfliktu s Čínou by podle něj bylo mnohem obtížnější takovou zdrženlivost zaručit.
Namísto přímých úderů na vedení v Pekingu by se Washington podle Chenga spíše zaměřil na dlouhodobé zadržování prostřednictvím technologického, ekonomického a finančního tlaku – s cílem oslabit režim nebo vyvolat jeho vnitřní kolaps, podobně jako postupná imploze Sovětského svazu.
Strategické sdělování a informační válka
Proč se tedy vůbec mluví o možnosti zaměřit se na Xiho? Hu, bývalý představitel ministerstva obrany, naznačil, že Gertzovy poznámky o „dronovém úderu ve stylu Solejmáního“ proti čínským představitelům byly nepravděpodobně spontánní.
„Někdo chtěl, aby se toto sdělení dostalo ven,“ konstatuje a popisuje Gertze jako dlouhodobý kanál pro pohledy Pentagonu.
Načasování se shoduje s obnoveným zkoumáním amerického zákona o autorizaci obrany pro fiskální rok 2026, který vyzývá k rozšíření společného vojenského plánování USA a Taiwanu, zejména v oblasti bezpilotních systémů a proti-dronových operací.
Yu říká, že tyto kroky odrážejí širší posun v americké strategii – od obranného odstrašování k otevřenějším ofenzivním signálům – a poukazuje na nedávná čínská vojenská cvičení, která zahrnovala simulované blokády a raketová cvičení obkličující Taiwan.
„V případě Pekingu je nejvyšší úroveň odstrašení ten, který je zaměřen přímo na samotného Xi Jinpinga,“ podotýká Yu.
Zhongnanhai mizí
Na záhadnosti celé situace přidalo i to, že si čínští uživatelé internetu nedávno všimli, že vyhledávání výrazu „Zhongnanhai“ na několika čínských mapových platformách nevrací žádné výsledky nebo uživatele přesměrovává na nesouvisející místa. Online komentátoři tento krok zesměšňovali jako důkaz oficiální paniky a žertovali, že Peking vymazal z mapy vlastní mocenské centrum.
Zhongnanhai je komplex v Pekingu, který slouží jako rezidence představitelů KS Číny a zároveň v něm sídlí různé kanceláře nejvyššího vedení strany.
Někteří čínští uživatelé internetu – navzdory silné cenzuře – otevřeně vyjádřili naději, že by americké síly mohly jednoho dne Xiho zadržet. Satirické příspěvky odkazující na populární písně byly z některých čínských platforem odstraněny, protože si dělaly legraci z možného zadržení Xiho.
Yu odmítl představu, že by zamlčení Zhongnanhaie na mapách mohlo zabránit americkým zpravodajským službám ve shromažďování informací. „Civilní satelity lze zablokovat,“ vysvětluje, „ale ne průzkumné satelity. Cokoli Spojené státy potřebují vědět, už vědí.“
Cheng nabízí jiný výklad a popisuje, že obavy čínského komunistického režimu se méně týkají skutečného úderu a více ztráty kontroly nad mocí. Podle něj umožnění veřejné debaty o zranitelnosti vedení podkopává psychologickou kontrolu, na niž autoritářské systémy spoléhají.
„Tato reakce sama o sobě odhaluje křehkost diktatury,“ dodává.
Někteří z výše citovaných odborníků uvádějí, že ať už je zadržení Madura míněno jako odstrašení, psychologický signál nebo domácí politické divadlo, vysílá jasnou zprávu napříč Taiwanskou úžinou: suverénní imunita už nemůže být považována za samozřejmost.
Na této zprávě se podílela Fei Zhen.
–ete–
