Předseda Poslanecké sněmovny a hnutí SPD Tomio Okamura odmítl návrhy evropského komisaře o vytvoření vlastní unijní armády. „Nechceme armádu EU a evropský stát!“ uvedl dnes na svém profilu na síti X.
Reagoval tak na nedávná slova evropského komisaře pro obranu a vesmír Andriuse Kubiliuse (Litva), který opakovaně otevírá otázku společné armády EU. V neděli na bezpečnostní konferenci ve Švédsku navrhl, že takováto armáda by mohla mít sto tisíc členů, coby náhrada amerických jednotek za předpokladu, že by se USA distancovaly od Evropy. Komisař zároveň navrhl přizvat do společné armády i Velkou Británii, která již součástí EU není.
Kubilius uvedl, že připravenost Evropy v oblasti obrany stojí na třech pilířích: vyšších investicích do výrobních kapacit zbrojovek, institucích, které jsou připravené a dobře organizované, a politické vůli odstrašovat a v případě potřeby bojovat. Pouhé navýšení financí do stávající obranné struktury tyto požadavky nesplní, mimo jiné kvůli nedostatku jednoty, dodal.
Okamura dnes sdělil, že SPD nechce, „aby se Evropská unie přeměnila na jednotný evropský stát s unijní armádou, policií, zahraniční politikou atd.“. Dodal, že jeho hnutí je za dobrovolnou a výhodnou spolupráci suverénních států, a že nemá nic proti koordinaci bezpečnosti a obrany suverénních států, ale odmítá „vytvářet jeden stát, jednu vládu a jednu armádu pod řízením Bruselu“.
„Jsem rád, že v nové vládě jsme se shodli, že zahraniční politika České republiky bude vycházet z principů státní suverenity, národní odpovědnosti a ochrany českých občanů a zároveň bude prosazovat české národní zájmy a ekonomické priority,“ napsal dále předseda sněmovny.
Evropská armáda
Vize společné evropské armády není nikterak nová. Kubilius ve svém proslovu ve Švédsku připomněl, že ji „už před deseti lety navrhli Jean Claude Juncker, Emmanuel Macron a Angela Merkelová“.
Centrum pro strategické a mezinárodní studie (CSIS) zavzpomínalo ještě hlouběji do minulosti. Myšlenka se diskutovala již za studené války ještě za Evropského hospodářského společenství, které bylo předchůdcem EU. Ta na síle nabyla opět po napadení Ukrajiny Ruskem, tlakem Spojených států na evropské země NATO, aby převzaly finanční odpovědnost za svou obranu, nebo také usilováním Trumpa o získání Grónska.
Centrum uvádí, že budování společné armády nemůže stát jen na napumpování většího objemu peněz do obrany, ale hlavně na posílení soudržnosti jednotlivých národních složek například nákupem společného vybavení či častějšími společnými cvičeními.
Samotná evropská armáda by podle centra měla čítat 60 tisíc stálých vojáků rekrutovaných z ozbrojených sil v jednotlivých členských či kandidátských zemích. Tito muži a ženy by tvořili elitní sílu, která by víc než armádu připomínala „evropské mariňáky“ připravené zasáhnout v případě krizí.
Evropská armáda by měla podléhat jednotnému velitelství, míní CSIS, které by jednak řídilo evropskou armádu a jednak by sloužilo jako nejvyšší velitelství pro národní vojska.
