Jednoho obyčejného, ale podivně teplého zimního dne se Rafał Proszows a Mariusz Lampa vydali se svými detektory kovů do polských lesů nedaleko svých domovů s nadějí, že začnou nové dobrodružství. Jedno bylo jisté: oba přátele sem přivedla společná vášeň pro historii druhé světové války, i když ani jeden z nich neočekával, že najdou něco výjimečného.
Jejich štěstí se však obrátilo s nečekaným objevem – 2 000 let staré zlomené čepele, pozůstatku římského meče, který může podle odborníků souviset s rituály dávné barbarské kultury.
Původně plánovali jen prozkoumat zalesněnou oblast poblíž svých domovů ve Złoty Potok, malebné polské obci jihovýchodně od Częstochowe. Očekávali, že případně najdou několik válečných reliktů, a tím to skončí. V těchto lesích se po napadení Polska v roce 1939 poprvé střetla polská vojska s Němci, ale místo je spojeno i s mnohem starší historií sahající o mnoho staletí zpět.
„Na tom místě je něco tajemného,“ řekl 52letý Proszows pro Epoch Times a vzpomínal na lokalitu, kde meč loni v lednu objevili. „Pojí se s ním příběhy o banditech, zakopaných pokladech a dávných sídlištích.“
Den byl slunečný a suchý – ideální počasí pro hledání s detektorem. Oba muži jsou členy místního spolku Stowarzyszenie Inventum, polského sdružení detektoristů, kteří spolupracují s muzei při objevování a ochraně archeologických předmětů.
„Ten den měl být jen průzkumnou výpravou – nikdo z nás nečekal nic mimořádného,“ uvedl 43letý Lampa. „Když můj detektor vydal silný, stabilní signál, srdce se mi okamžitě rozbušilo.“
Proszows uslyšel, jak Lampa na nález volá, a ráz jejich výpravy se okamžitě změnil. Když začali kopat a objevili předmět napůl zasypaný v zemi, zaplavil ho podle jeho slov příval adrenalinu.
„Když jsem uviděl fragment čepele, zaplavila mě vlna pokory a odpovědnosti,“ řekl Proszows. „Bylo to, jako bychom navázali kontakt s někým z dávné minulosti, s člověkem, který mohl žít před 2 000 lety.“
Ze země vyzvedli dva zlomené kusy toho, co je dnes označováno jako římská spatha – krátký, rovný meč používaný římskou jízdou. Předpokládá se, že tento konkrétní meč pravděpodobně patřil Vandalovi. Vandalové byli germánský kmen, který v římské době obýval území dnešního Polska.
Jako členové Inventum oba věděli, že tak významný nález musí být řešen podle pravidel. Po objevení dvou částí přestali kopat, místo zajistili a v souladu se zákonem kontaktovali krajského památkového konzervátora, stejně jako místní úřady a Muzeum v Częstochowe.
Odborníci z muzea se k nim na místě připojili a pomohli vyzvednout třetí část meče.
„Po očištění povrchu a změření jednotlivých částí dosáhla celková délka 98 centimetrů,“ uvedl Lampa. „Odhadovaná hmotnost je přibližně 1,1 až 1,6 kilogramu – což odpovídá relativně lehké konstrukci spath, určených pro použití jízdou.“
Na vnitřních zlomených plochách čepele zaznamenali korozi, což výzkumníky vedlo k domněnce, že meč byl před staletími úmyslně zlomen. Objevili také ztvrdlé oblasti a povrch s glazurou způsobenou vysokou teplotou, což naznačuje, že byl vystaven ohni – možná v rámci kremace nebo rituálu.
„Meč byl nalezen ve třech fragmentech se stopami po ohni a v oblasti odpovídající pohřebišti či tábořišti,“ řekl Lampa.
Podle archeologických posudků by se mohlo jednat o pohřební dar válečníka.
„Meč mohl být používán válečníky kmene Vandalů a byl zlomen v rámci pohřebního obřadu,“ uvedl Proszows s tím, že konečné závěry přinesou až rentgenové a CT vyšetření. Čepel je podle odhadů stará přibližně 2 000 let.
Meč nebyl jediným artefaktem, který toho dne objevili, i když byl nejvýraznější. Proszows a Lampa vykopali také několik středověkých ostruh a sekeru ze stejného období.
Zatímco mnozí detektoristé v Polsku i jinde vyhledávají relikvie z druhé světové války a své nálezy z bojišť – například přilby či nábojnice – si ponechávají, Proszows a Lampa říkají, že římský meč ani související artefakty si nechat nechtějí.
Proszows uvedl, že je „rozhodně spokojen“, že meč skončil v muzeu. Jejich nález tak bude moci ocenit a obdivovat široká veřejnost.
„To zaručuje, že bude řádně uchován, odborně konzervován a že jeho historie bude zdokumentována a sdílena s veřejností,“ řekl. „Samozřejmě, každý nadšenec by rád měl takový artefakt u sebe, ale vědomí, že je meč v rukou specialistů a že může ‚promlouvat‘ k lidem i badatelům, mi přináší obrovské uspokojení.“
O jejich „neuvěřitelnou osobní zkušenost“ se nyní může podělit celý svět.
„Když jsem držel fragmenty meče v rukou, cítil jsem spojení s dávným válečníkem,“ řekl Lampa, „s historií, která se zdála být tisíce let vzdálená, ale náhle se stala hmatatelnou.“
–ete–
