V tomto dílu cyklu „Když na charakteru záleželo“ představujeme muže, jehož osobnost i činy byly stejně velkolepé jako stát, který pomáhal utvářet.
Roku 1833 odešel do Texasu americký politik a vojevůdce Sam Houston (1793–1863), budoucí prezident Texaské republiky a pozdější guvernér tohoto státu, kde si otevřel advokátní praxi a brzy se připojil k povstání proti Mexiku.
Po jmenování generálmajorem texaské armády v roce 1835 vybojoval Houston se svými muži následujícího roku bitvu u San Jacinta. S bojovým pokřikem „Pamatujte na Alamo!“ – připomínkou bývalé španělské misie v San Antoniu, kde byli krátce předtím pobiti texaští obránci – překvapili a během méně než 20 minut porazili jednotky mexického generála Santa Anny. Ještě téhož roku si ho Texasané zvolili prvním prezidentem Texaské republiky a nově založené město Houston dostalo jeho jméno.
Sam Houston zastával prezidentský úřad republiky i podruhé. Když Texas získal statut státu Unie – což se z velké části podařilo díky jeho úsilí – stal se jedním ze dvou mužů, které nový stát vyslal do Senátu Spojených států. V roce 1859 si ho Texasané zvolili guvernérem. Jeho jméno tehdy bylo prakticky synonymem pro největší americký stát.
O necelé dva roky později však mnozí voliči, včetně některých jeho dosavadních stoupenců, veřejně vyzývali k jeho rezignaci a někteří dokonce i k jeho smrti.
Houstonův postoj proti odtržení od Unie otevřel stavidla nenávisti.
Cesta do Texasu
Houston se narodil roku 1793 v údolí Shenandoah. S rodinou se později přestěhoval do východního Tennessee, kde jako dospívající utekl z domova a téměř tři roky žil mezi příslušníky kmene Cherokee. Ti mu dali jméno Co-lon-neh, tedy „Havran“.
Během války roku 1812 vstoupil do armády a pod velením vojevůdce Andrewa Jacksona bojoval proti Kríkům v bitvě u Horseshoe Bend (na území dnešní Alabamy). Jacksona zaujal jeho osobní statečností – Houston utrpěl zranění, která ho trápila po celý zbytek života – a vzal si ho pod ochranná křídla. Podporoval také jeho politické ambice. V následujícím desetiletí Houston vystudoval práva, zastával několik veřejných funkcí a nakonec byl zvolen do Sněmovny reprezentantů Spojených států.
Roku 1827 byl zvolen guvernérem Tennessee – je jediným člověkem v dějinách USA, který tuto funkci zastával ve dvou státech – a ucházel se o znovuzvolení, když se jeho pouhých 11 týdnů trvající manželství z dosud neznámých důvodů rozpadlo. Následný skandál ho srazil zpět mezi Cherokee, kde mu boj s alkoholem vynesl nové jméno „Velký opilec“.
Poté zamířil na západ do Texasu.
Ignorovaná varování
Přestože vlastnil otroky, stavěl se proti rozšiřování otroctví do západních teritorií a států. Byl například jediným jižanským demokratem v Senátu, který hlasoval proti zákonu Kansas–Nebraska z roku 1854, jenž umožnil voličům rozhodnout, zda jejich státy otroctví povolí. Už tehdy se „Havran“ obával, že prohlubující se rozkol mezi Severem a Jihem povede k násilí a rozpadu Unie.
Když se Houston v roce 1859 stal guvernérem Texasu, jeho obavy se začínaly naplňovat. Krátce před prezidentskými volbami roku 1860, v nichž byl zvolen Abraham Lincoln – jiskra v tomto sudu s prachem – varoval Houston ve svém projevu před hrozícím výbuchem napětí mezi Severem a Jihem. Slovy, která jsou v lecčems aktuální i dnes, obvinil z blížící se katastrofy rozdmýchávače vášní:
„Neexistuje už žádná posvátná půda, na kterou by nemohly vstoupit kroky demagoga. Jedna po druhé byly posvátné věci, které vlastenecké ruce položily na oltář našich svobod, strženy. Naše Deklarace nezávislosti je vysmívána. Rozlučkové rady Washingtona jsou zlehčovány. Kouzlo historických jmen, která činí naši minulost slavnou, bylo zlomeno a nyní už Unie není považována za posvátnou, nýbrž podřízena úspěchu stran a přijímání abstraktních idejí.“
V témže projevu promluvil i o své vlastní lásce k vlasti:
„Bylo mým neštěstím vsadit pro Unii vše. Můj život, má historie, mé naděje i můj osud jsou s ní tak nerozlučně spjaty, že pokud padne, přál bych si, aby s ní skončila i má dráha, abych nepřežil zničení svatyně, kterou jsem byl od mládí veden k tomu, abych ji pokládal za svatou a nedotknutelnou. Více než půl století jsem ji pozoroval – nejkrásnější podobu vlády, jakou kdy Bůh člověku dopřál. Kéž by mi nikdy nebylo souzeno stát smutně nad jejími troskami!“
Zásady nad mocí
Bohužel pro něj i pro Texas tato naděje zemřela v lednu 1861, kdy zákonodárný sbor svolal konvent, který 1. února odhlasoval vystoupení z Unie. Jako guvernér Houston požadoval vypsání referenda a vedl kampaň proti odtržení. Před nepřátelsky naladěným publikem v Galvestonu, jednom z center stoupenců odtržení, vykreslil jasný obraz následků této pošetilosti:
„Někteří z vás se posmívají představě krveprolití jako důsledku odtržení. Ale dovolte mi říci, co přijde. … Vaši otcové a manželé, vaši synové a bratři budou hnáni pod hrotem bajonetu. … Možná po oběti milionů dolarů majetku a stovek tisíc životů – jako pouhá možnost – vybojujete nezávislost Jihu … ale já o tom pochybuji.“
Dne 2. března se Texas stal sedmým státem, který Unii opustil. Houston stál před volbou: složit přísahu věrnosti Konfederaci, nebo rezignovat. Celou noc z 15. března probděl, přecházel sem a tam v chátrajícím sídle guvernéra – temná noc duše, kterou jedna z jeho dcer později popsala jako „zápas s vlastním duchem, jako když Jákob zápasil s andělem“. Ráno vstoupil do kuchyně a řekl své ženě: „Margaret, to nikdy neudělám.“
Později toho dne, když předseda konventu hlasitě třikrát zvolal „Sam Houston!“ a vyzval ho, aby předstoupil, zůstal Houston ve své kanceláři v suterénu budovy a vyřezával z kusu borového dřeva. Konvent poté prohlásil křeslo guvernéra za uvolněné a Houstonův dlouhý život ve veřejné službě skončil.
Dva roky války a strádání změnily názor mnoha Texasanů. V létě 1863 místní noviny informovaly o rostoucí podpoře Houstonovy kandidatury na další guvernérské období a o pravděpodobnosti jeho vítězství. Dne 26. července však „Havran“ zemřel na svém ranči poblíž Huntsville v Texasu.
Houstonova vznešená porážka by měla všem Američanům připomínat, jaké škody napáchá, když ideologie či touha po moci převáží nad láskou k vlasti.
Jakým tématům z oblasti umění a kultury bychom se podle vás měli věnovat? Své nápady či zpětnou vazbu nám pište na adresu namety@epochtimes.cz.
–ete–
