Přes dvacet senátorů pod vedením nezávislé senátorky Daniely Kovářové včera podalo návrh na změnu Ústavy, který navazuje na návrh z předchozího funkčního období, jenž těsně horní komorou neprošel. Kovářová v rozhovoru pro Epoch Times přibližuje historii a podstatu návrhu. Podle ní má šanci obstát i ve Sněmovně, protože současná vláda si v programovém prohlášení vytyčila ukotvení hotovosti do Ústavy, což je jeden ze tří bodů chystané úpravy.
Návrh kromě práva na placení hotovostí počítá i s ustavením koruny coby národní měny a s nezávislostí na digitálních službách. To mi přijde v jádru stejné jako předešlý návrh, který loni v říjnu na plénu těsně neprošel. V čem se liší tento nový od předešlého?
Návrh, který jsme projednávali loni, byl velmi obsáhlý a mnohomluvný, řešil například i ne zcela související ochranu spotřebitelů. Řada senátorů, kteří proti němu tehdy vystupovali, tvrdila, že by zejména ochranu hotovosti rádi podpořili, kdyby šlo o minimalistickou změnu Ústavy a Listiny. Tak jsem ji udělala. Jde skutečně jen o tři stručné, ale zásadní věty.
Minulý návrh se projednával téměř dva roky a hned na začátku se setkal s kritikou některých senátorů, že se návrh pokoušel znovu protlačit hotovost do ústavy a že téma není „hodno“ dávat do nejvyššího zákona země. Senátor Václav Láska jej chtěl dokonce hned „potopit“. Myslíte, že s tímto novým návrhem budete mít větší šance? Vytyčila byste prosím hlavní důvody, proč je podle Vás legislativa důležitá?
Minulý návrh neprošel v říjnu loňského roku o dva hlasy, tedy jeho neúspěch byl velmi těsný. Náš nový návrh podepsala čtvrtina senátorů, to je skoro historický rekord. Téma ochrany jak národní měny, tak i práva platit hotově, jsou velmi diskutována mezi lidmi u nás i v zahraničí. Řada dalších zemí se o ochranu snaží a některé země (Slovensko, Slovinsko a Maďarsko) již podobnou ochranu na ústavní úrovni přijaly.
Já sama se oběma tématy zabývám po celou dobu. Co jsem v Senátu, uspořádala jsem o tom i kulatý stůl a vydala sborník. Co se týče práva nemuset komunikovat elektronicky – hodně zákonů ukládá občanům jedinou formu komunikace se státem, a to digitální. Jsem přesvědčena, že stát má občanům umožnit volbu mezi digitální a nedigitální formou komunikace s úřady. Nelze přece nutit občana ke koupi chytrého telefonu nebo k počítači, tím spíš, že elektronická komunikace nezaručuje právo na zachování soukromí, které garantuje Listina.
Ochrana národní měny pak přímo souvisí se státní suverenitou, protože z existence národní měny plyne možnost samostatné měnové politiky, což je jedním ze základních znaků suverenity. A právo na to, aby dva účastníci dobrovolné transakce mohli v případě oboustranného souhlasu vypořádat své závazky v hotovosti, aniž by jim to stát mařil, souvisí se základní individuální svobodou – svobodou smlouvy.
Pokud by prošel Senátem, myslíte, že v novém složení Poslanecké sněmovny by měl větší podporu než v tom předešlém? Aneb prošel by?
Vzhledem k tomu, že vláda má například právě ochranu hotovosti ve svém programovém prohlášení, věřím, že náš návrh má naději na schválení i v Poslanecké sněmovně.
Diskutovala jste o návrhu už s nějakými poslanci? Jak se k věci staví?
S mnohými jsem témata probírala a pevně doufám, že všechny změny získají ústavní většinu nejen v Senátu, ale i ve Sněmovně.
Programové prohlášení nové vlády mimo jiné slibuje digitalizaci několika oblastí, včetně zdravotnictví nebo třeba stavebních povolení. V prohlášení se tomu dokonce věnuje celá samostatná část a kabinet také vytvořil novou pozici vládního zmocněnce pro digitalizaci. Nemyslíte si, že ve snaze o digitalizaci bude těžší zákon prosadit než před třemi lety? Narážím tím hlavně na uzákonění práva na komunikaci se státem mimo online prostředí.
Digitalizace je jen nástroj. Společenský vývoj postupuje a vždy reaguje na aktuální technický vývoj. Je v pořádku, že máme možnost používat e-maily, chytré telefony, počítače a další technologické vymoženosti. Ale není v pořádku, když lidem přikazujeme, že s veřejnou mocí musí komunikovat jen elektronickou cestou. Vždyť i Evropský parlament ve svém usnesení k vyloučení digitální propasti doporučuje zachování obou cest komunikace státu.
A i tak digitálně vyspělá země, jakou je Estonsko, pro veškerou komunikaci nechává na výběr občanům, zda budou se státem komunikovat digitálně, nebo osobně či poštou. Ústavní právníci tvrdí, že nucení některých občanů k digitální formě komunikace odporuje právu na lidskou důstojnost. Jde zejména o seniory, o lidi bez spolehlivého datového připojení, ale i o občany, kteří mají s touto formou komunikace problém či se jí nebo jejích důsledků obávají.
Další kritika některých senátorů u předchozího návrhu mířila na otázku, zda stát může přimět všechny podnikatele k tomu, aby platbu v hotovosti garantovali. Jak by se podle Vás toto mělo ošetřit? Resp. v současném návrhu se počítá jen s výjimkou „z důvodu veřejného zájmu“ – co vše to znamená a neznamená?
Náš návrh nedopadá do soukromoprávních, obchodních či podnikatelských vztahů mezi soukromými subjekty. Dopadá pouze na veřejnou moc. Omezení plateb hotovosti lze odůvodnit například obavou z praní špinavých peněz či z důvodu jiného veřejného zájmu, což je neurčitý pojem běžně používaný v našem právním řádu. Takové omezení hotovostních plateb už dnes v zákoně máme, a to pro všechny platby nad 270 000 korun.
Děkuji za rozhovor.
