Aktualizace: Doplnili jsme na konci článku reakci předsedy České vakcinologické společnosti a České lékařské společnosti J. E. Purkyně. (22. dubna 2026)
Advokátka Vladana Vališová byla jednou z účastnic schůzky mezi českým premiérem a skupinou expertů, na které se koncem minulého měsíce probíral dokument Národní očkovací strategie, který zavádí nové přístupy do oblasti nepovinného očkování. Deníku Epoch Times sdělila několik postřehů o právních komplikacích, které navržená strategie přináší.
Národní očkovací strategie má zvýšit proočkovanost obyvatel a propagovat vakcinaci jako prevenci a cestu ke zdraví. S dokumentem strategie přišel bývalý ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09), a v posledních dnech svého působení jej schválila předchozí vláda Petra Fialy (ODS).
Advokátka se dlouhodobě věnuje oblasti odškodňování za újmu způsobenou vakcinací. V rozhovoru popisuje několik problémů strategie jako vystupování státu v roli edukátora a propagátora vakcín, či právní neexistence společnosti, která strategii vytvářela.
Problematika informovaného souhlasu
Na schůzce se očkovací strategie údajně setkala s kritikou, že lobbuje za to, aby se ze státní kasy financovaly kampaně na propagaci nepovinných očkování. A předseda České vakcinologické společnosti měl tento bod obhajovat…
Ano. Roman Chlíbek uvedl, že Národní očkovací strategie reflektuje, co lékaři chtějí. Podle něj praktičtí lékaři říkají, že zdravotní gramotnost lidí je tak nízká, že si nemohou s každým hodinu povídat o přínosu a významu očkování. Prohlásil, že lékaři říkají, že by potřebovali, aby pacienty někdo vzdělal, že by měl vzdělání někdo vést.
A kdo by měl podle vakcinologické společnosti a očkovací strategie vzdělávací kampaně vést?
Postoj předsedy společnosti zněl, že pokud vzdělávání nepovede stát, bude fungovat to, co tu funguje do teď – tedy edukační kampaně vedené farmaceutickými firmami, které uvolňují peníze na reklamy. To podle něho není ani pro odbornou veřejnost ani pro pacienta dobrý signál. Zatímco když pacientovi podá doporučení odborná společnost nebo vládní strategie, tak je to podle něho pro pacienta mnohem důvěryhodnější.
Co říkáte na argument, že lékaři nemají čas si s pacientem o jeho očkování povídat?
Zákon o zdravotních službách jasně ukládá lékaři povinnost náležitě a srozumitelně poučit pacienta zejména o účelu, povaze, předpokládaném přínosu, možných důsledcích i rizicích výkonu, o alternativních řešeních jeho zdravotního stavu a o omezeních a doporučeních ve způsobu života s ohledem na zdravotní stav.
Snaha přesunout tuto povinnost na někoho jiného, tedy třeba i na stát, je právně nepřípustná. Poučení musí být individuální a provádí ho ošetřující zdravotnický pracovník způsobilý k poskytování zdravotních služeb, kterých se podání informace týká, tedy očkující lékař.
Současně je podle zákona třeba umožnit pacientovi klást doplňující otázky, které musí být srozumitelně zodpovězeny. Absence času není zákonným důvodem pro rezignaci na institut informovaného souhlasu pacienta.
Snaha přesunout tuto povinnost na někoho jiného, tedy třeba i na stát, je právně nepřípustná. Poučení musí být individuální a provádí ho ošetřující zdravotnický pracovník.
— JUDr. Vladana Vališová, advokátka
Vyjádření, že vládní kampaň je pro pacienta „důvěryhodnější“, naznačuje snahu o psychologické působení namísto faktické edukace. Zdravotní služby lze pacientovi poskytnout až na naprosté výjimky pouze s jeho svobodným a informovaným souhlasem.
Je třeba si uvědomit, že cílem edukace není přimět pacienta k tomu, aby podstoupil výkon (zde očkování), nýbrž umožnit mu svobodné rozhodnutí. A co se týče důvěry, jedině lékař je pro pacienta partnerem. Ani stát, ani spolky, ani vakcinologická společnost, ani média nemohou zasahovat do intimního rozhodování pacienta o svém zdraví ani do jeho důvěrného vztahu s lékařem.
Vyjádření, že vládní kampaň je pro pacienta „důvěryhodnější“, naznačuje snahu o psychologické působení namísto faktické edukace.
Lékař, který by rezignoval na individuální přístup, by se navíc mohl vystavit odpovědnosti za vzniklou újmu, i kdyby byl zákrok proveden technicky správně. Když tedy předseda České vakcinologické společnosti volá po přenesení informování pacientů na stát, přiznává záměr systémově porušovat zákonné povinnosti lékařů.
Právně neexistující „klíčová instituce“
Již nějakou dobu se diskutuje o právním statusu České vakcinologické společnosti. Podle některých dřívějších rozborů byla společnost záměrně ustavena tak, aby právně neexistovala, tedy technicky vzato ani nemohla nést žádnou právní odpovědnost za svoji činnost. Jak se díváte na tuto problematiku vy?
Na jednání jsem upozornila, že Česká vakcinologická společnost, která spolupracovala na Národní očkovací strategii a která je v dokumentu uváděna jako garant odborného obsahu, například na stranách 34, 37 a 49, nemá právní osobnost a není subjektem práva.
Česká vakcinologická společnost tedy za svá doporučení nemůže nést žádnou odpovědnost, tu nese jen stát a politicky vláda. Pozoruhodné je též to, že mezi autory Národní očkovací strategie jsou uvedeny odborné lékařské společnosti, tedy z pohledu práva neexistující subjekty, a Česká vakcinologická společnost je v kapitole NOS o institucionálním zabezpečení implementace Národní očkovací strategie ČR uvedena jako klíčová instituce na straně 77.
Česká vakcinologická společnost za svá doporučení nenese žádnou právní odpovědnost, přestože ji strategie zmiňuje jako klíčovou instituci.
Tento bod byl údajně na schůzce také diskutovaný. Jak reagoval ministr zdravotnictví Adam Vojtěch?
Na tuto poznámku reagoval tak, že takto to funguje i v jiných případech a jako příklad uvedl, že když ministerstvo připravuje národní kardiovaskulární plán, konzultuje to s Českou kardiologickou společností, nebo když řeší plicní screening karcinomu plic, řeší to s pneumologickou společností. Podle něj je normální, že se ministerstvo obrací na odborné společnosti, od toho tu jsou, a nehraje žádnou roli, že nemají právní subjektivitu.
Reakce pana ministra mě překvapila. Jednak je zřejmé, že stát u všech uvedených strategických plánů systémově rezignuje na právo. Pokud stát v oficiálním dokumentu, jako je Národní očkovací strategie, deleguje roli garanta na neexistující subjekt, jde o „paakt“. Z právního hlediska se nemůže neexistující subjekt stát klíčovou institucí při implementaci Národní očkovací strategie.
Reakce pana ministra mě překvapila. Je zřejmé, že stát u všech uvedených strategických plánů systémově rezignuje na právo.
V případě neexistujícího subjektu nelze ani ověřit nestrannost a objektivitu podkladů dodávaných tímto subjektem. U neexistujícího subjektu nelze dohledat transparentní financování, dary či případné smlouvy s farmaceutickými firmami.
Netransparentní budou i vnitřní rozhodovací mechanismy. Pokud je mi známo, například k přípravě doporučení České vakcinologické společnosti nejsou běžní členové přizváni a dozvídají se o nich, až když je vedení společnosti vydá.
Česká vakcinologická společnost je odbornou lékařskou společností České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, která se zaměřuje na oblast očkování. Vydává odborná stanoviska a doporučení pro lékaře a zdravotníky týkající se očkování. Kromě toho se podílí na vzdělávání odborné veřejnosti, organizuje konference a školení a poskytuje informace pro širokou veřejnost. ČVS také aktivně spolupracuje s vládními institucemi a mezinárodními organizacemi na tvorbě očkovacích politik a strategií. Tímto způsobem přispívá k zajištění vysoké úrovně proočkovanosti a ochraně veřejného zdraví v ČR. (Zdroj: Národní očkovací strategie)
Není to nová situace, protože Česká vakcinologická společnost se již dříve angažovala do vytváření strategií a doporučení v době pandemie covidu-19 a její předseda byl v roce 2023 jmenován ředitelem Národního institutu pro zvládání pandemií při Ministerstvu zdravotnictví.
V této souvislosti je třeba si připomenout, že ústřední postavy České vakcinologické společnosti poskytovaly vládě v době covidové pandemie doporučení a podařilo se jim vystavět informační monopol. Je zcela běžná praxe, že pokud některý lékař vysloví vlastní názor na přínos, rizika či jen vhodnost stávajícího očkovacího schématu, bývá běžně označen za antivaxera.
Vždyť i paní doktorka Cabrnochová, místopředsedkyně České vakcinologické společnosti, též přítomná na schůzce s premiérem, v rozhovoru pro Deník N uvedla, že schůzky u pana premiéra se „účastnilo několik lidí, kteří zpochybňují význam očkování“, a přitom na této schůzce nikdo význam očkování nezpochybňoval.
Mimochodem jedním z bodů stručného shrnutí obsahu článku Deníku N o schůzce k Národní očkovací strategii byla informace, že se schůzky zúčastnili zástupci covidové „antivax“ scény.
V čem tedy vidíte problém významného zapojení České vakcinologické společnosti do tvorby Národní očkovací strategie?
Členové České vakcinologické společnosti sice nedostali politický mandát od voličů, ale fakticky mají přístup k ovlivňování konkrétní oblasti státní správy, včetně vytváření tlaku na stát, aby vyčlenil miliardy z pojištění, tedy veřejných prostředků, na konkrétní očkovací program.
Veřejnost však nemá kontrolu nad transparentností těchto procesů. Jedná se o mechanismus, kde soukromé osoby, skryté za právně neexistující subjekt, mohou ovlivňovat veřejné výdaje, ale nenesou za ně politickou ani právní odpovědnost.
Děkuji za rozhovor.
Reakce profesora Romana Chlíbka:
Dobrý den, říkal jsem, že součástí NOS je zvyšování zdravotní gramotnosti v oblasti očkování, která není dostatečná, a že sami praktičtí lékaři žádají, aby se zvýšila informovanost o přínosech a výhodách očkování, a že je vždy lepší, když to dělá ministerstvo nebo odborné společnosti, než když reklamu a vzdělávání financují farmaceutické firmy, proto by zvyšování gramotnosti mělo být nezbytnou součástí strategie.
ČVS samozřejmě právně existuje, protože je součástí ČLS JEP. ČVS je jednou ze 153 organizačních složek a součástí ČLS JEP, která je zapsaným spolkem, řídí se stanovami ČLS a je právnickou osobou, má svoje IČ.
• Členem se může stát pouze lékař s odpovídající specializací a odborností, VŠ odborníci ve zdravotnictví a musí projít schválení výboru společnosti.
• Předsednictvo ČVS je voleno členy.
Sdělil profesor Chlíbek deníku Epoch Times v e-mailovém rozhovoru 21. dubna 2026.
Reakce České lékařské společnosti (ČLS JEP)
Interpretace právní odpovědnosti ČLS JEP ve vašem článku je zavádějící. Jde o naprosto běžnou vnitřní strukturu spolků.
ČLS JEP je jednotný právní subjekt. Naše odborné společnosti, včetně té vakcinologické, v něm figurují jako organizační složky, které jsou dle stanov zmocněny jednat za ČLS JEP v odborných otázkách. Právní i odbornou odpovědnost za všechna jejich vyjádření a kroky přebírá a nese ČLS JEP jako zastřešující organizace.
Sdělila deníku Epoch Times Petra Šlapáková tisková mluvčí České lékařské společnosti J. E. Purkyně v e-mailovém rozhovoru 22. dubna 2026.
Komentář JUDr. Tomáše Nielsena
Česká vakcinologická společnost jako reálná entita neexistuje. Pokud se prof. Roman Chlíbek podepisuje jejím jménem, nemá to žádný právní význam. Je to jen podpis pana Romana Chlíbka. Tak to právně je. Pokud zástupci České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně tvrdí něco o organizačních složkách, je to z jejich strany jen manipulativní hra se slovy.
Jejich společnost, jako spolek, si interně může vytvořit jakékoliv útvary a nazývat je jakkoli. Ale právo žádnou „organizační složku spolku“ jako zvláštní kategorii nezná. Z právního hlediska je jedno, jaké interní skupiny si spolek vytvoří a jak je pojmenuje. Právně významné je pouze to, kdo je podle zákona a stanov oprávněn za spolek jednat navenek.
Bavíme-li se o spolupráci státu a odborných společností, pak je naprosto neoddiskutovatelné, že pokud něco podepíše pan profesor Roman Chlíbek jako předseda České vakcinologické společnosti, nemá to žádný právní význam, protože Česká vakcinologická společnost je jen neformální skupina uvnitř České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. A pan Chlíbek bez konkrétního zmocnění předsedy ČLS JEP nemůže jednat ani jejím jménem, ani jménem nějakých neformálních vnitřních skupin.
Sdělil deníku Epoch Times JUDr. Tomáš Nielsen, předseda Institutu práva a občanských svobod, z. s. (22. dubna 2026)
