Německá europoslankyně za AfD Christine Andersonová označila nucené odebírání orgánů za „hluboké porušení lidské důstojnosti“ a vyzvala Evropskou unii, aby reagovala na zprávy o této praxi v Číně.
Andersonová to uvedla na konferenci o transplantační etice konané 21. dubna, kterou svolala spolu se skupinou Europe of Sovereign Nations a která se uskutečnila v Evropském parlamentu v Bruselu.
Ve svém úvodním vystoupení uvedla, že nucené (násilné) odebírání orgánů „zasahuje přímo do samotného jádra našich sdílených hodnot, ochrany lidského života, integrity medicíny a obrany základních lidských práv a tělesné autonomie“.
Představila dva řečníky: dr. Trevora Stammerse, bývalého docenta lékařské etiky na St. Mary’s University ve Spojeném království a autora knihy The Ethics of Global Organ Acquisition (Etika globálního získávání orgánů), a dr. Andrease Webera, traumatologa, který dříve působil při Německé nadaci pro transplantace orgánů a nyní je zástupcem ředitele organizace Lékaři proti nucenému odebírání orgánů – Evropa.
Weberových pět pilířů důkazů
Weber věnoval své vystoupení tomu, co popsal jako systematickou praxi získávání orgánů od vězňů svědomí v Číně.
Aby vyvrátil tvrzení Pekingu, že tato obvinění jsou „nepodložená“, předložil to, co označil za pět pilířů důkazů: svědecké výpovědi, roční počty transplantací, statistické anomálie v čínském alokačním systému známém jako COTRS, mimořádně krátké čekací doby na transplantace a rychlou expanzi transplantační infrastruktury, která podle něj mezi lety 2006 až 2015 vzrostla osminásobně.
„V zemích jako Spojené státy, Spojené království nebo Dánsko se asi 1 procento lidí zapsaných na seznamu dárců orgánů skutečně dočká transplantace,“ konstatoval Weber. „V Číně to není 1 procento, ale 12 procent. Pokud tedy znovu provedete výpočet, je tento systém asi o 1 100 % efektivnější než ostatní systémy. A to je velmi podezřelé a zcela nepravděpodobné.“
Dodal, že čekací doby v Číně, někdy „1 až 2 dny“ na transplantaci obou plic během období covidu-19, kontrastují se zpožděními „zhruba půl roku“ ve Spojených státech či „2 až 3 roky“ v Německu.
Weber popsal případ německého pacienta se vzácnou krevní skupinou a anamnézou alkoholismu, který, neschopen získat játra prostřednictvím systému Eurotransplant, odcestoval třikrát do Číny a obdržel tři játra za uváděnou cenu 400 000 dolarů (přibližně 8 milionu korun) za každé. Všechny transplantace podle něj selhaly, avšak uvedené částky ilustrují finanční přitažlivost toho, co označil za „odvětví v hodnotě 9 miliard dolarů“ (asi 185 miliard korun).
Weber poznamenal, že Evropský parlament přijal k této otázce tři rezoluce a že v roce 2021 odborníci Organizace spojených národů na lidská práva varovali před zprávami o násilném odebírání orgánů zaměřeném na praktikující Falun Gongu, křesťany, Tibeťany a Ujgury zadržované v Číně. Podle něj však ani jedna z těchto institucí nepřistoupila ke konkrétním opatřením.
Obě instituce vyzvaly Peking, aby umožnil nezávislé monitorování těchto zpráv o systematickém, státem schvalovaném zneužívání. Komunistická strana Číny (KS Číny) takový přístup soustavně odmítá.
„Morální úpadek“
Weber poukázal na soulad pobídek. Lékaři, zprostředkovatelé a nemocniční administrátoři jednají podle něj z finančních důvodů, zatímco KS Číny má strategický zájem využívat transplantace k „vyhlazení Falun Gongu“.
Falun Gong, známý také jako Falun Dafa, je duchovní praxe založená na principech pravdivosti, soucitu a snášenlivosti. Byla představena veřejnosti v Číně na počátku 90. let a rychle si získala širokou popularitu, která podle tehdejších oficiálních odhadů dosáhla do konce desetiletí 70 až 100 milionů praktikujících.
V červenci 1999 KS Číny, obávající se, že popularita Falun Gongu ohrožuje moc režimu, zahájila brutální kampaň s cílem tuto praxi vymýtit. Od té doby mnoho lidí čelilo svévolnému zadržování, nuceným pracím, mučení a smrti.
Weber rovněž zmínil Ujgury. Uvedl, že jen v regionu Xinjiang bylo vybudováno devět transplantačních center, a dodal, že poptávka ze Středního východu po „halal orgánech“ vytvořila specifický trh pro orgány ujgurských muslimů.
„Největší hrozbou pro lékařskou komunitu i pro lidstvo jako celek je morální úpadek,“ řekl Weber.
Vyzval Evropskou komisi, aby zaujala veřejné stanovisko k nucenému odebírání orgánů a zahájila vyšetřování v Číně.
Stammers, který se soustředil především na západní systémy souhlasu, označil globální obchod s orgány za důsledek systémového nedostatku a slabé odpovědnosti.
Připomněl panelovou diskusi v Sydney přibližně před deseti lety a uvedl, že australský transplantační chirurg, který se právě vrátil z edukačního pobytu v Číně, byl „viditelně nesvůj“, když přišla řeč na čínské transplantační statistiky.
Stammers také varoval před systémy předpokládaného souhlasu jako řešením nedostatku dárců. V rámci těchto schémat jsou občané považováni za dárce, pokud nevyjádří nesouhlas. Španělsko, často uváděné jako učebnicový úspěch, podle něj vděčí za vysokou míru darování nikoli zákonu o předpokládaném souhlasu, ale specializované nemocniční infrastruktuře, která dokáže využít každý dobrovolný dar.
Andersonová: otázka standardů
Na otázku, zda by Evropský parlament mohl zavést legislativu podobnou návrhu zákona, který v březnu předložil americký senátor Ted Cruz a který by uvaloval sankce na osoby, jež „vědomě a přímo se podílely na násilném odebírání orgánů v Číně nebo jej umožnily“, Andersonová vyjádřila pochybnosti.
„Nemyslím si, že bychom to v tuto chvíli dokázali prosadit, protože parlament je stále příliš levicově orientovaný,“ uvedla. „A raději neurazí Čínu, než aby udělal správnou věc. Přesto by to bylo správné opatření.“
V rozhovoru pro Epoch Times Andersonová sdělila, že Čína „zdokonalila systém odebírání orgánů tím, že odlidšťuje menšiny, vězní je, posílá je do pracovních táborů a odebírá jim orgány“.
„Ta čísla jsou ohromující,“ dodává. „Odkud tedy ty orgány berou? Buď manipulují s čísly, nebo našli jiné způsoby, jak orgány získávat.“
K německému systému předpokládaného souhlasu Andersonová řekla, že představuje „úplné podkopání naší tělesné autonomie“.
„Stát nyní vyžaduje, abych výslovně prohlásila, že si nepřeji darovat své orgány,“ konstatuje. „A ani to není samozřejmost.“
„Jestliže se orgány staly komoditou, stali se komoditou i lidé,“ uzavírá.
–ete–
