Komentář
V souvislosti s nadcházejícím summitem Trumpa s čínským vůdcem Xi Jinpingem je zajímavé zmínit jeden detail – něco, co Čína v sobotu udělala poprvé v historii.
Čínské ministerstvo obchodu vydalo příkaz, který jednoduše říká, že americké sankce vůči pěti čínským ropným rafinériím neplatí. Čínské firmy je nesmějí uznávat, nesmějí je vymáhat a nesmějí se jimi řídit. Trojitý zápor v oficiálním právním textu není jen stylistický, jsou to tři různé právní závazky najednou.
Aby bylo jasné, proč je to tak neobvyklé, je třeba vysvětlit, jak americké sankce fungují mimo území USA
Spojené státy mají nástroj, kterému se říká extrateritoriální sankce nebo lidově „dlouhá ruka jurisdikce“. Fungují tak, že Washington prohlásí určitou firmu nebo osobu za nežádoucí a zařadí ji na seznam SDN – Specially Designated Nationals. Od té chvíle platí pravidlo, že kdokoli na světě, kdo s touto firmou nebo člověkem obchoduje, riskuje, že bude sám odříznut od amerického finančního systému i amerického trhu. A protože většina mezinárodního obchodu se řeší přes dolary a přes americké banky, je tohle velmi reálná hrozba.
Čínské firmy a banky se těmto sankcím i přes protesty čínského vedení v praxi podřizovaly. Ne proto, že by měly tu právní povinnost, ale protože alternativa byla příliš bolestivá. Přístup k dolarovému systému je pro mezinárodní obchod nepostradatelný. Jen pro dokreslení, jak vážně čínské instituce respektovaly americké sankce: fungovalo to dokonce tak dobře, že když si sankcionovaný člověk chtěl v pobočce čínské banky vyměnit dolary za jüany (ta situace se údajně jednomu poměrně slavnému člověku stala), byl odmítnut, protože figuroval na americkém sankčním seznamu. I když byl dotyčný na území Číny, chtěl pouze velmi jednoduchou transakci a země s ním neměla žádný problém, čínská banka ho odmítla obsloužit.
Co se změnilo a proč zrovna teď
V uplynulých týdnech stupňovaly Spojené státy tlak na Írán prostřednictvím toho, čemu říkají Operation Economic Fury, což je ekonomická součást probíhající vojenské operace. Americké ministerstvo financí vydalo koncem dubna varování finančním institucím po celém světě, včetně Číny, před riziky spojenými s čínskými soukromými rafinériemi, které zpracovávají íránskou ropu. A pak americké ministerstvo udělalo něco, co zřejmě překročilo čínskou mez – sankcionovalo i Hengli Petrochemical, jednu z největších čínských soukromých rafinerií s kapacitou 400 tisíc barelů ropy denně, firmu ze žebříčku Fortune Global 500. Majitelé firmy přišli v důsledku propadu akcií o 1,4 miliardy dolarů.
Hengli není malý hráč, který se dá obětovat bez povšimnutí. Soukromý sektor tvoří až třetinu veškeré čínské rafinérské kapacity. Energetická bezpečnost je pro Peking existenciální priorita. Washington v podstatě sáhl na něco, u čeho Čína usoudila, že se na to sahat nesmí.
Čína si od roku 2021 připravovala právní nástroje pro přesně tuto situaci.
Tehdy přijala předpisy, které dávají čínské vládě pravomoc formálně zakázat dodržování zahraničních sankcí. V dubnu letošního roku dostaly tyto předpisy nový rozměr – nově mohou čínské úřady umístit zahraniční firmy, které americkým sankcím vyhoví a přeruší obchod s čínskými firmami, na vlastní „seznam nežádoucích subjektů“ včetně zmrazení aktiv a obchodních omezení.
Jinými slovy – zatímco dříve firmy čelily jednostrannému tlaku z Washingtonu, nyní stojí před dilematem ze dvou stran najednou. Washington říká: „Odřízněte tyto čínské rafinerie, nebo vás odřízneme my.“ Peking nyní říká: „Pokud je odříznete, protože vám to řekl Washington, potrestáme vás my.“ Firmy a zejména banky obsluhující mj. Hengli si musejí vybrat tábor. Protože většina z nich působí primárně v Číně, výsledek volby bude zajímavý.
Klíčovou otázkou nyní je, jak na tento čínský protitah zareaguje Washington. Rafinerie jako Hengli zatím pracují s čínskými bankami, na které sankce přímo nedopadly. Pokud se Washington rozhodne rozšířit sankce i na tyto banky nebo na velké čínské státní finanční instituce, přestane se jednat o spor o íránskou ropu. Stane se to přímou finanční konfrontací mezi dvěma největšími ekonomikami světa, s potenciálními dopady na celou architekturu globálního finančního systému.
Čína léta dobrovolně spolupracovala s americkým sankčním režimem bez právní povinnosti, čistě z pragmatického kalkulu. Nyní se postavila na zadní přesně před očekávaným summitem Trumpa a Xi Jinpinga. Summit tenhle šachový tah asi nezhatí, ale je to nyní jiný summit než všechny předcházející. Čína tím jasně signalizuje Spojeným státům, že se chce bavit na úrovni partnerů, ne z pozice podřízenosti.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
