V Poslanecké sněmovně proběhl minulý týden seminář na téma „Může za sucho CO2?“ s podtitulkem „Kolik nás bude stát Green Deal?“, který měl představit protinázory k současným paradigmatům o příčinách změny klimatu. Pavel Kalenda z organizace Clintel na něm hovořil o teplotních změnách Země kopírující planetární cykly.
RNDr. Pavel Kalenda, CSc., je českým mluvčím mezinárodního uskupení Clintel, které sdružuje přibližně dva tisíce vědců, odborníků a osobností zabývajících se klimatem. Uskupení vydalo prohlášení, že „za oteplování jsou zodpovědné jak přírodní, tak antropogenní faktory,“ nebo že se „klimatická politika opírá o nedostatečné modely“ a „musí respektovat vědecké a ekonomické skutečnosti“. Organizace je tedy jakousi oponenturou Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC).
Kalenda na úvod sdělil, že Clintel sdružuje vědce (včetně dvou držitelů Nobelovy ceny), kteří jsou vesměs emeritními kapacitami v oblasti geologie, klimatu a fyziky a nejsou „zatíženi potřebou obhajovat granty nebo se obávat vyhození z Akademie věd“, jak tomu podle jeho zkušeností „většinou bývá, když se říká něco jiného, než je oficiální narativ“.
Ve svém profesním životě se vědec zabýval oblastmi geofyziky a seismologie. Podle něj má zásadní vliv na zemské klima především Slunce a gravitační vlivy planet Sluneční soustavy. Naopak, „minimální vliv“ má mít lidská činnost, jako je například emitování skleníkových plynů.
V prezentaci v Poslanecké sněmovně předložil několik grafů, které jsou dle něho a jeho kolegy Miloslava Šíra z České společnosti vodohospodářské vytvořené na základě dat z geologického sledování koncentrace CO2 v atmosféře v průběhu posledních několika milionů let. Jde tedy pouze o odhady geologů podle nálezů ve vrstvách půdy, neboť žádná reálná měření z těch dob neexistují a k odhadu koncentrace CO2 se používají nepřímé kalkulace.
Pohyby teploty a koncentrace CO2
Data o pohybu koncentrace CO2 a stoupání nebo poklesu teplot na povrchu planety srovnává na časové ose a vyvozuje několik závěrů.

Prvním poznatkem je podle Kalendy skutečnost, že dle dat teplota na planetě stoupá a klesá nezávisle na koncentraci CO2 v atmosféře. V některých obdobích nejprve teplota stoupá a teprve poté, pravděpodobně v důsledku oteplování, začíná stoupat koncentrace CO2.
Jindy grafy ukazují na klesání teploty zatímco koncentrace CO2 se zvyšuje, jindy se v dalších časových úsecích zase zvyšuje teplota, zatímco koncentrace CO2 klesá.
Tím mířil k rozporování přístupu, že oteplování planety se děje v důsledku vyššího emitování CO2.
Opakující se cykly
Na dalším grafu, vytvořeném na základě geologické studie vrtu z roku 1999 ve Vostoku, dochází k analýze dlouhodobého vývoje teploty. Podle Kalendy je patrné, že dochází k cyklům, které se opakují v obdobích trvajících přibližně sto tisíc let, přičemž současná doba je obdobím vrcholu teplotního vzestupu a v budoucím časovém období by mělo podle emeritního kandidáta věd naopak dojít k teplotnímu poklesu, podobně jako v předchozích časových cyklech.
„Právě na datech z vrtu Vostok jsem zdůraznil, že teplotní změny předcházejí vždy změnám v koncentracích CO2, a ne naopak,“ sdělil Kalenda deníku Epoch Times. Podle něho vždy přichází zvýšení teploty, a teprve poté vyšší emise CO2.

Dalšími pozorovanými cykly jsou podle Kalendy opakující se období sucha a záplav, která na promítaném grafu odhalují zápisy z historických zápisů a přístrojových měření v českých zemích od roku 1500 do současnosti. Přístrojová měření přitom začínají přibližně od roku 1800.
Výkyvy podle Kalendy a Šíra kopírují parabolickou křivku pravidelně se opakujících vzestupů a poklesů.
Podle dalších měření pozoruje Kalenda cykly v rotaci Země, která se taktéž periodicky zrychluje a zpomaluje. Vliv na rychlost rotace mají podle něho okolní planety, přičemž sleduje především vliv Jupiteru. Jeho pohyb po excentrické (nepravidelné, eliptické) oběžné dráze kolem Slunce má podle vědce pravidelné zesilující nebo oslabující účinky na rotaci Země, čímž mění rychlost proudění vzduchu v atmosféře.
To podle něj způsobuje pozorované opakující se výkyvy teploty a cykly sucha a záplav, podobně jako obíhání Měsíce kolem Země způsobuje příliv a odliv moří a oceánů. Tyto cykly způsobené vlivem planety Jupiter jsou podle něho dlouhé 62 let.

Jeden druh pravidelných výkyvů, který odvozuje z předložených dat, se podle Kalendy pohybuje v cyklech dlouhých 62 let. Další v cyklech dlouhých tisíc let.
„Obojí jsou odrazem změn excentricity orbity (obíhání) Jupitera, který předává rotační momenty Zemi i Slunci,“ řekl Kalenda během prezentace v Poslanecké sněmovně.
„60leté cykly jsou evidentní v klimatu (teploty, PDO a AMO indexy), v počasí (sucho, záplavy, synoptické situace, rozpad vortexu), v rotaci Země (LOD), v zemětřeseních, ve výbuších sopek i v koncentracích CO2,“ dodávají Šír a Kalendy v předložené prezentaci.
S odvoláním na analýzy vrtu Vostok, zmiňovaného výše, je podle něho patrné, že „na všech časových škálách“ dochází nejdříve k oteplování, a teprve poté k vzestupu koncentrace CO2 „přesně podle Henryho zákona o parciálním tlaku plynu nad a pod hladinou“.
„Toto je hlavní důkaz pro to, že příčiny a následky směřují od planetární interakce k aktivitě Slunce, změnám teplot na Zemi a následně i koncentraci CO2. Obrácená posloupnost nedává fyzikální smysl,“ dodává Kalenda.

Seminář proběhl pod záštitou předsedy strany Svobodných a místopředsedy Ústavně-právního výboru, poslance Libora Vondráčka (za SPD).
