Drahá nová generace,
moje zkušenost mě naučila, že život podle zásad pravdy a spravedlnosti je nezbytný k tomu, abychom vedli naplněný život. Dnešní kultura se nás snaží přesvědčit, že hlavním vodítkem při rozhodování mají být pocity. Přitom právě sebekázeň a oběť nás vedou k nesobeckým cílům, které přispívají ke zlepšení společnosti. Stačí se podívat na vojáky americké revoluce a na americké otce zakladatele. Všichni riskovali své životy ve jménu pravdy a spravedlnosti, aby mohl svobodně vzniknout jeden národ pod Bohem.
Všichni musíme nést odpovědnost za svá každodenní rozhodnutí i jejich následky. Ano, život na této zemi není vždy spravedlivý. Přesto vždy existuje naděje. Věřím, že nás čeká věčný úděl nebo nebeská odměna, pokud se rozhodneme přijmout ctnosti nesobeckosti, sebeovládání a statečnosti. Na této pozemské cestě nás má vést svědomí, nikoli náš stále se měnící, přechodný a prchavý emoční stav. Aby člověk měl dobře utvářené svědomí, musí mít také dobře poučené svědomí. Dnes je módní tvrdit, že „tvoje pravda“ je jiná než „moje pravda“. Výsledkem je „diktatura morálního relativismu“, kterou tak výstižně popsal emeritní papež Benedikt XVI. Pokud neexistuje objektivní pravda ani morální měřítko, podle nichž bychom mohli řídit své jednání, jsme ztraceni na moři bez možnosti určit směr a bez morálního kompasu, podle něhož bychom mohli posuzovat své činy.
Kde tedy můžeme objevit nadčasové morální zásady založené na spravedlnosti a pravdě? Dobrým začátkem je Desatero přikázání. Všude tam, kde panuje bída, rozklad, chamtivost, klam a nespravedlnost, najdete porušení jednoho nebo více z Desatera. Skutečná svoboda vychází z toho, že děláme to, co dělat máme – ve službě Bohu a druhým –, nikoli to, na co máme zrovna chuť, abychom uspokojili své sobecké touhy. Poselství Desatera se potvrzuje v celém Písmu svatém.
Správné využívání celosvětové sítě má potenciál pokojně spojovat jednotlivce z celého světa. Její zneužívání však vedlo k rozdělování společnosti a k vytvoření „kultury rušení“ založené na „woke“ ideologii, která nemá úctu k objektivní pravdě ani k poctivé debatě. Výsledkem je technologické zotročení, v němž se sklon k přizpůsobení často stává normou. Čtyři kardinální ctnosti – rozvážnost, spravedlnost, uměřenost a statečnost – tak příliš často nahrazují čtyři oblíbené neřesti: nerozvážnost, zaujatost, požitkářství a zbabělost. To, co je z hlediska sociálních sítí právě „trendy“, se pro mnohé lidi v naší požitkářské populární kultuře stává měřítkem úspěchu. Počet „lajků“, které člověk nasbírá u příspěvku na Facebooku, někteří považují za známku přijetí. Často je však záplava „lajků“ pouze znamením, že řada lidí zoufale touží přizpůsobit se právě té „woke“ ideologii, která je zrovna na pořadu dne.
Během 29 let, kdy jsem působila jako učitelka na veřejné základní škole, jsem často vyvěšovala na stěnu třídy motto: „To, co je populární, není vždy správné; a to, co je správné, není vždy populární.“ Snažila jsem se toto motto vštěpovat svým žákům prostřednictvím osobního přístupu i hodin, které jsem ve třídě vedla. Držet se zásad spravedlnosti a poctivosti má význam v každé etapě života. Zvlášť důležité však je vytvářet ctnostné návyky v dětství a dospívání, aby se zakořenily, posilovaly a provázely nás po zbytek života. Podvádění u zkoušky, krádež od kolegy, mimomanželský vztah nebo opisování práce druhých jsou jen některé příklady chování, které může přinést okamžité uspokojení. Každá z těchto neřestí přitom často začíná už v mládí „malou nevinnou lží“, která se, pokud ji nikdo nezastaví, postupně rozvine v mnohem závažnější prohřešky.
Uspokojování nahodilých pocitů nerozvážným a nezodpovědným způsobem může během okamžiku nepříznivě ovlivnit směr lidského života. Například kdokoli se může v jediné chvíli stát obětí neopatrného opilého řidiče. Všechna naše rozhodnutí a všechny naše činy mají následky. I když se možná záměrně nechystáme ublížit druhému člověku, nerozvážná rozhodnutí a jednání mohou mít celoživotní nepříznivé důsledky. Naopak rozumná morální rozhodnutí a uměřený život založený na poctivosti, soucitu a bezúhonnosti nám pomohou sloužit společnosti mnoha ušlechtilými způsoby, podle toho, jaké Bohem dané povolání a dary se rozhodneme využít. Bible nám připomíná: „Pravda vás osvobodí.“ Vaše osobní jednání na malé, každodenní úrovni může postupně proměňovat svět – člověk po člověku – v globální společnost pravdy, spravedlnosti a pokoje.
Rozvíjet sebeovládání vyžaduje trpělivost a statečnost. Moje zesnulá matka, dítě hospodářské krize, mi vždy říkala, že cokoli stojí za to dělat, stojí za to dělat to dobře. Její povzbuzení mi pomohlo vytrvat a dosáhnout dvou magisterských titulů – z hudební výchovy a psychologie – a doktorátu z organizačního leadershipu. S Boží pomocí jsem vytrvala. První magisterský titul jsem získala v roce 1985 a ten poslední v roce 2019. Čím déle žiji, tím pokornější jsem, protože si uvědomuji, kolik se toho ještě musím naučit – z morálního, pedagogického i filozofického hlediska.
A konečně: i když usilujeme o spravedlnost a pravdu, přicházejí chvíle, kdy tyto morální ctnosti musejí být zmírněny soucitem, pokorou, milosrdenstvím a odpuštěním. Máme žádostivou přirozenost, což znamená, že všichni máme sklon k jednání, které uráží Boha i druhé. Přesto každý den začíná znovu – jako další dar od Boha. Můžeme se rozhodnout napravit své chyby, změnit svůj život a odpustit těm, kteří nás možná urazili nebo zranili. Zároveň musíme také pokorně prosit druhé o odpuštění. „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.“ Zlaté pravidlo je nadčasové a platí pro každého bez ohledu na kulturní, etnické, náboženské nebo ideologické zázemí. V očích našeho Stvořitele jsme si všichni rovni.
Anne Marie Valeová, Ph.D., Rhode Island
