Komentář
Chcete-li vidět moderní socialismus v praxi, nemusíte hledat dál než v dnešní Anglii, která už zdaleka není ta „stará dobrá“. Příběh britského úpadku je varováním před hřejivou náručí socialismu.
Právě teď Britové vedou stejnou debatu o přednostech socialismu, jaká se vede i v řadě západních zemí. V Anglii premiér za Labouristickou stranu Keir Starmer končí. Zdá se však, že se Spojené království místo obratu doprava stočí ještě více směrem ke kolektivnímu vlastnictví prosazovanému levicí. Na řadě je Andy Burnham – bývalý socialistický starosta Manchesteru. Bůh ochraňuj krále.
Jak píše Greg Ip z listu The Wall Street Journal: „Burnhamův socialismus je skutečný. Chce, aby stát ovládal větší část výrobních prostředků. … Zasazuje se o veřejné vlastnictví vodárenství, bydlení, energetiky a dopravy.“ Burnham tomu říká „socialismus přátelský k podnikání“.
Jistě. To určitě zajistí, že vlaky budou jezdit včas.
Jak krátkou máme paměť. Po druhé světové válce Britové více než tři desetiletí experimentovali s pozvolným socialismem. Labouristická strana předala státním byrokratům a odborům výrobní prostředky – Bank of England, uhelné doly, letecké společnosti, železářský a ocelářský průmysl i telefonní služby, abychom jmenovali alespoň některé. Ceny vystřelily vzhůru, nic nefungovalo, fronty nezaměstnaných se prodlužovaly a Britové výrazně zchudli.
Podíl Británie na světové produkci klesl o polovinu – z více než 10 procent na méně než 5 procent. Jediným skutečným světlým bodem byli čtyři mladíci z Liverpoolu jménem Beatles, kteří téměř sami vrátili Britům hrdost a vyvolali malý hospodářský impuls. Jenže v 70. letech se úpadek ještě prohloubil.
V tomto příběhu přichází zlom v podobě zvolení Margaret Thatcherové v roce 1979. Zachránila království drastickým snížením daní a privatizací všeho, čeho se mohla zmocnit. Byla předchůdkyní reaganomiky.
To však netrvalo dlouho. Dnes sledujeme thatcherismus naruby – stejně jako levice ve Spojených státech usiluje o zvrácení odkazu Ronalda Reagana a Donalda Trumpa v podobě deregulace, nižších daní a zdravé měnové politiky.
Zdá se, že tím, co na obou stranách Atlantiku pohání tento skok k „demokratickému socialismu“, je hněv střední třídy kvůli inflaci. Představa bezplatného jídla, bydlení, péče o děti a zdravotní péče je lákavá.
Ceny však nevzrostly kvůli selhání kapitalismu. Způsobilo je především masivní tištění peněz, rozsáhlé uzavírání soukromých podniků, obchodů a škol a příkazy zůstávat doma během pandemie covidu-19. Stát se stal hlavním poskytovatelem a prudký nárůst veřejných výdajů už nikdy zcela nezmizel.
Jak v Británii, tak ve Spojených státech se „krize dostupnosti“ týká především odvětví, která stát vlastní, provozuje nebo přísně reguluje. Ve Spojených státech jde o zdravotnictví, školství a vysokoškolské studium, v Británii navíc o energetiku, bydlení a péči o děti.
Británii zachvátila nákaza socialismem, která z ní vysála dynamiku i schopnost vytvářet bohatství. Je nejvyšší čas poučit se z jejího vývoje.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times. Překlad byl redakčně upraven.
–ete–
