Rozhovor s novinářem, zakladatelem webu Syrzdarma.cz a neúnavným bojovníkem za svobodu slova Stanislavem Spurným. Co přináší jeho nový projekt Liga svobodných? Proč považuje veřejnoprávní televizi za hlavního šiřitele dezinformací? V čem nám může být Amerika inspirací? A proč považuje politiku Bruselu za úpadek civilizace? To vše se dozvíte níže.
Nedávno jste s Markem Vašutem a Společností pro obranu svobody projevu spustili sérii podcastů pod názvem Liga svobodných. Co si pod tím mají lidé představit?
Je to takový projekt občanské společnosti, jehož cílem by mělo být přinést srozumitelně, stručně a snad i částečně v zábavné formě, ty nejlepší argumenty z minulosti na obranu svobody jednotlivce.
Proč myslíte, že je svoboda ohrožena?
My, kteří jsme zažili 90. léta, jsme vůbec netušili, že o 25 let později tady budeme sedět a obávat se o budoucnost vlastních dětí. Myslím si, že to cítí spousta lidí. Je tady tlak Evropské unie na cenzuru, tlak různých neziskových organizací a celého veřejného prostoru na to, že svoboda slova má své limity. Jenže o tom, co ty limity jsou a nejsou, bude hovořit pouze ten, kdo je u moci. A řada dalších událostí, namátkou vypnutí 20 webů bez soudního rozhodnutí Fialovo vládou… Já si to pamatuju, to si netroufli ani bolševici vůči Plastic People (of the Universe).
Když je chtěli poslat do basy, tak si na ně vymysleli nějakou habaďůru. Ale my tady máme vládu, která jen tak z ničeho nic nařídí, aby se vypnulo 20 webů, protože to, co se na nich píše, se vládě nelíbí. Takže si myslím, že těch indicií je tady více než dost.
A Souhlasíte s tím, že i svoboda slova má své limity?
To je právě ta diskuze, která je velice obtížná. Protože i lidé jako já, kteří intuitivně cítí, že svoboda slova je důležitá a že by neměla být omezována, tak v okamžiku, kdy začne někdo říkat něco, co se vám nelíbí, nebo co je hnusné, tak přirozenou tendencí každého člověka je to zakázat. Je to ošklivé, je to hnusné, zakažme to…
Takže přesvědčit lidi o tom, že svoboda slova má nějaké svoje limity, je relativně jednoduché. Právě proto si myslím, že argumenty pro a proti z minulosti jsou důležité. Každý si na to může udělat názor. Nejlepší studnicí je Amerika, kde se lidé můžou seznámit s 250letou historií diskuzí na téma limity svobody slova. A i tam se to samozřejmě vyvíjelo. A byla by podle mě chyba ignorovat tolik let diskuzí mezi relativně chytrými lidmi a tvářit se, že tomu rozumíme lépe.
Kde tedy jsou ty limity? Je v pořádku nechat někoho propagovat myšlenky vedoucí například k vyhlazení jiné skupiny lidí?
To je právě ta velmi obtížná otázka. Když se podíváte do Ameriky, jak se tam ta teorie vyvíjela, v prvé řadě byste měli rozlišovat mezi různými typy řečí. Je normální řeč, je reklama a potom je politická řeč. Ta by měla požívat nejvyšší ochrany, protože to je záruka demokracie, že lidé jsou schopni vyslovit vlastní názor.
Druhým argumentem pro velmi omezené limity slova, pokud vůbec nějaké jsou, je, že slovo je vyslovená myšlenka. Pokud lidem zakazujete říkat, co si myslí, tak jim vlastně zakazujete myslet. Třetím argumentem je to, že svoboda slova je obrovskou konkurenční výhodou západní civilizace. Pokud necháte lidi pohádat se mezi sebou o tom, co je nejlepší, pak ať zvítězí ten nejpropracovanější názor, to zaprvé.
A za druhé, pokud se společnost špatně rozhodne, svoboda slova jí dává možnost tu chybu velice rychle napravit. Pokud tu možnost společnost nemá, škody, které špatné rozhodnutí způsobují, jsou astronomické. A tady nemusíte chodit nikam daleko. Kdyby tady média neomezovala svobodnou diskuzi, troufnu si tvrdit, že škody, které způsobil nesmyslný Green Deal, by byly daleko menší. Teď jsou v řádu trilionů peněz, nepředstavitelná suma, kterou společnost vyhodila na něco, co si myslím, že se ukáže jako úplně špatné.
Vrátím se ale zpátky do Ameriky, kde začínali s relativně přísnými limity. Tohle platilo až do první světové války, kdy padly první významné rozsudky na téma svobody slova. Jeden byl Abrams vs. United States, jeden byl Schenck vs. United States, kde ještě stát odsoudil protiválečné aktivisty za roznášení letáků. Ale už v té době zazněla na soudu nesouhlasná stanoviska.
V roce 1968 přišlo to nejdůležitější rozhodnutí, to bylo Brandenburg vs. Ohio, kde na shromáždění Ku Klux Klanu jeden z vůdců vykřikoval: „Pohřběte negry! Vyžeňte židy!“ a podobné věci. A soud řekl, že schvalování nelegálního jednání není trestné. Vůdce Ku Klux Klanu se obhajoval tím, že řekl, že ho nelze trestat za to, že si někde vykřikuje něco, co se vám nelíbí.
To bylo přelomové rozhodnutí, které zvrátilo 50 let starý precedent a stanovilo princip, že stát může trestat projevy nenávisti pouze v případě, že by mohly vést k okamžitému nebo bezprostředně následujícímu nelegálnímu jednání a že je zároveň pravděpodobné, že takové nelegální jednání vyvolá. A od té doby, od roku 1968, americký nejvyšší soud výrazně zpřísňoval možnosti, kdy stát může někoho trestat za to, co říká.
Ve většině argumentů, které soudy uvádějí na obranu svobody slova, je, že svobodná společnost musí unést odporné vyjádření, unést něco, s čím hrubě nesouhlasí. A to je cena za svobodu slova. Protože když naskočíte na vlak omezování svobody slova, nikdo neví, kde to skončí, protože je to velmi fluidní.
Takže Liga svobodných, jestli to chápu správně, je taková série historických příběhů a ponaučení ze Spojených států?
V tomto okamžiku jsme spustili dvě série. První se jmenuje Raná historie svobody slova, což začíná Sokratem a pokračuje anglickými soudy. První série končí Zengrovým procesem v New Yorku v roce 1935, kdy německý tiskař Zengr ve svých novinách kritizoval tehdejšího guvernéra vyslaného Brity, který si to nechtěl nechat líbit a tiskaře Zengra poslal do vězení.
Takže není to jenom Amerika, ale pokud v tom budeme pokračovat dále, Amerika je velkým zdrojem se svými 250 lety zkušeností na dané téma. Ve druhé sérii Republika, nebo demokracie? je toho ze států o něco více.
V co doufáte, že váš projekt Liga svobodných přinese?
Byli bychom rádi, aby si to co nejvíc lidí poslechlo a minimálně o tom začali přemýšlet. A ti lidé, kteří si myslí, že je svoboda důležitá, aby měli pocit, že dostali nějaké argumenty do diskuze. Protože diskutovat proti omezování svobody slova je obtížné. Když někdo přijde a řekne, že ten tady řekl odpornou věc, to musíme zakázat, tomu se těžko oponuje, protože to zní rozumně. Ale někde jinde to desítky let zkoušeli a dospěli k závěru, že to je špatné a my bychom se z toho měli poučit.
Jak se vám podařilo do projektu uvrtat Marka Vašuta?
Marek Vašut je milý člověk, profesionál a vzhledem k tomu, že moderoval akci Společnosti na obrany svobodu projevu, která uděluje ceny za propagaci svobodu projevu, a já jsem měl tu čest se té akci zúčastnit, poznali jsme se tam a já ho požádal a on bez rozpaků řekl ano.
Vy jste také zakladatel webu Syrzdarma.cz. Mohl byste ve zkratce představit tento projekt?
Je to velice podobný koncept jako Liga svobodných, jen v textové podobě. Já mám zkrátka takový pocit, že v České republice je nedostatek médií, která by obhajovala tradiční konzervativní principy svobody jednotlivce a dávala lidem možnost u kafé, cestou do práce, cestou v autě, během pěti nebo deseti minut dozvědět se, co si na dané téma mysleli v minulosti, jaké ponaučení si z toho vzali. Takže to byl ten primární motiv.
A potom druhá věc. Všechna média hlavního proudu v České republice jsou šiřiteli obludných dezinformací. Takže Syrzdarma.cz by měla být jakási protiváha, zejména co se týče zahraničních událostí.
Já tvrdím, že veřejnoprávní televize představuje bezpečnostní hrozbu pro Českou republiku. Bez ohledu na to, co si jejich redaktoři myslí o událostech v Americe, jejich povinností je podat pokud možno pravdivý obrázek o tom, co se tam děje, a pak na konci můžou vyjádřit svůj názor a říct, že současná administrativa je to nejhorší, co Ameriku potkalo – to je naprosto v pořádku. Ale problém je ten, že tam chybí ta první část a vždycky je tam jen ta druhá část. Lidé se nedozví, co se skutečně stalo, ale dozví se, co si mají myslet.
Jak může běžný člověk rozlišit, zda médium informuje objektivně? Dneska učí studenty na školách, jak poznat dezinformace. Učí je to správně?
Ne, samozřejmě, že ne. Protože pokud někdo chce učit dezinformace a nepoužije tam příklady z veřejnoprávní televize jako hlavního šiřitele dezinformací, tak to nemůže učit správně. Podívejte se na pandemii covidu-19, podívejte se na téměř všechny velké světové události, jak je popisovala veřejnoprávní televize a jaká byla skutečnost.
Jeden příklad je integrita voleb v Americe. Kolikrát za těch posledních několik let veřejnoprávní televize řekla divákům, že v mnoha státech Ameriky lidé volí bez prokazování totožnosti jakýmkoliv dokladem? V Kalifornii mají dokonce zakázáno takový doklad požadovat. Kolikrát zaznělo, že na voličských seznamech jsou ne tisíce, ale sta tisíce neplatných jmen, včetně ilegálních imigrantů? Pokud by tohle lidi věděli, možná by dospěli k závěru, že pochyby Američanů o integritě jejich voleb jsou v podstatě oprávněné.
Jak rozeznat dezinfomaci, to není jednoduché. Jedinou radu, kterou mohu nabídnout, je vzít si inspiraci ze soudního procesu. Vyslechnout si názor obou stran, jak obžaloby, tak obhajoby. A zde se ukrývá ta největší manipulace veřejnoprávních médií – lidé neví, co jim neřekli. Dokud si neposlechnou druhou stranu, nemají nejmenší tušení, jak to je.
Co vás osobně vede k prosazování svobody slova?
To je jednoduché. Za prvé, mám děti. Za druhé, mám vnoučata. A při představě, že by měli zažít to, co jsem zažíval v první polovině svého života (totalitní režim – pozn. redakce), to není příjemná představa. Za druhé, ten prapor může nejlépe zvednout moje generace, protože my si to pamatujeme, jaké to bylo, jak nám tady soudruzi říkali, že Rádio Svobodná Evropa dezinformuje, že to nemáme poslouchat. A za třetí, to je můj osobní názor, že západní civilizace čelí největšímu ohrožení od počátku své existence. Protože nepřítel není za branami, nepřítel je uvnitř.
Čeho se snaží ten nepřítel dosáhnout? Vidíte snad, že společnost směřuje někam, kam byste nechtěl?
Tohle je souboj ideí. Progresivní levice je velmi dobrá ve vedení propagandy. A podařilo se ji za poslední desítky let obsadit kompletně veřejný prostor. Kontrolují univerzity, kontrolují média, kontrolují televize. A když kontrolujete školy, máte obrovskou možnost vychovávat další generaci lidí, kteří budou tvrdit, že socialismus a stát, který řeší všechno, je spása.
Samozřejmě, řada z nich prohlédne, ale chvíli to trvá. Takže je to normální souboj ideí, kde ideje svobody a svobody jednotlivce tahají výrazně za kratší konec. A v porovnání s tou mašinérií, která proti nim stojí, jsou samozřejmě v obrovské nevýhodě. Každý člověk nebo každý názor, který tlačí proti hlavnímu proudu, si myslím, že má svoji cenu.
Jak to dopadne?
To je zajímavá otázka. Přes periodické záchvaty depresí nebo pesimismu jsem optimista, protože si myslím, že svoboda jednotlivce je ta správná strana barikády. Stát má svoji roli, to, co má dělat, má dělat dobře, ale dál by do života lidí neměl zasahovat. A to, co vlastně dnes vidíme, co přichází z Bruselu, tak to si myslím, že je úpadek civilizace.
Jak vnímáte současnou Ameriku po nástupu Trumpa? Neotočilo se kormidlo směrem doprava?
To je věc názoru, na to si musí udělat každý názor sám. Já tady budu velmi kontroverzně tvrdit, že současná administrativa je možná jedna z posledních šancí na to, jak zachránit západní civilizaci přes třemi obrovskými nebezpečími.
Za prvé naprosto nekontrolovaná imigrace kultur, které západní civilizaci nenávidí. Za druhé, já to nazývám zeleninismus, což je naprosto nesmyslná ekonomická strategie typu Green Deal. A za třetí, rozvrat tradiční rodiny a všech hodnot, na kterých tato civilizace vyrostla. Pokud si někdo myslí, že tyto tři věci jsou nebezpečím pro západní civilizaci, pak Amerika podle mě představuje poslední naději na to, jak ji zachránit. To je věc názoru.
Děkuji za rozhovor.
